Fotograf Magazine

Předpokládám, že v různých dobách a v různých místech na zeměkouli vznikne podobný pocit. Fotografové – dnes již spíše „umělci využívající fotografii“, kurátoři, kritici, historici umění na fotografii zaměření mají stále sílící pocit, že jim chybí platforma pro střety vizuálních i textových informačních proudů z oboru, místo pro aktivní výměnu názorů a informací. Představuji si, jak všichni tito lidé, kteří ještě nevědí, že je něco spojuje, dlouho odsouvají svou utkvělou myšlenku do pozadí a snaží se vystačit si se svými vlastními projekty, se svými fotoaparáty, laptopy,
svými knihovnami pracně doplňovanými posledními katalogy a publikacemi z jejich stále se tak překotně vyvíjejícího oboru. Možná pak, čas od času, učiní někteří z nich pokus nalézt alespoň částečně hledanou platformu v existujících komerčně či na hobby orientovaných fotografických časopisech, kterých je všude na světě spousty. Předpokládám, že je ten pokus opět uvrhne zpět do beznaděje.

Potom se asi někdy někde vytvoří souhra náhod, setkání těch pravých lidí v pravou chvíli, která dá podnět ke změně, k založení časopisu, který by to očekávání splňoval a rozhodl se vzdorovat přesile komerce a populismu.

K tomu, aby měl každý takovýto pokus naději na úspěch, musí vycházet alespoň ze dvou předpokladů. Musí nalézt osvíceného nakladatele, nebo lépe, nadšence a dobrodruha, který časopis bude vydávat, a musí nalézt publikum vstřícné náročnému programu, který se populismu ve fotografii obloukem vyhne. Tato vstřícnost bude jistě záviset na tom, zda se redakci podaří čtenáře naladit na podobnou tóninu. Není pochyb, že nelze vyhovět všem. Je tu však předpoklad, že pokud autoři uspokojí své vlastni nároky a tužby, mohou doufat, že podobně uspokojí nároky alespoň té časti publika, která je jim pocitově blízká, a ta potom vytvoří to nezbytné zázemí, odezvu, bez které by celá věc neměla smysl.

Nápad na vydávání fotografa se zrodil již při mém prvním setkáni s jeho vydavatelem. Během naší debaty jsem poznal, že krom toho, že je zasvěceným sběratelem a milovníkem fotografie, je i vydavatelem prvních fotografických katalogů, které jsou zatím spíše exkluzivními bonbónky vydávanými vedle hlavní produkce nakladetství. Myšlenka, dosud potlačena a uložena někde vzadu v hlavě, dostala svůj prostor.

V redakční radě, která převzala zatím spíše roli skutečné redakce, se sešli lidé značně diverzního rozpětí, jak věkově, tak s ohledem na svůj vztah k fotografii. Přesto mám pocit, že je něco spojuje a vytváří zajímavé rozpětí názorů, které mohou oslovit podobně naladěné čtenáře. Krom toho je tu předpoklad, že se fotograf stane platformou pro střety názorů, pro podněty, informace, kritické a filozofické statě, pro které ji tak budou využívat čeští i zahraniční kritici umění, kunsthistorici a kurátoři, kteří se o fotografii zajímají, bez ohledu na to, zda jsou řazeni mezi „fotografické“ nebo „nefotografické“ teoretiky.

Odtud se odvíjel nápad oslovit je v rámci ankety fotografa v celém tomto spektru a od počátku tak dát najevo, že se časopis nemíní uzavírat do gheta izolované fotografické problematiky. fotograf si předsevzal několik základních ambicí:

• Být platformou pro všechny, kdo na fotografii pohlížejí jako na nedílnou součást současného umění.
• Být otevřený pro vstupy různých názorových, generačních, profesních skupin – kdy jedinými kritérii pro publikování budou aktuálnost a kvalita díla.
• Stejně tak být otevřený a snažit se mapovat tendence a nové pokusy
  ve fotografii a souvisejících médiích doma i ve světě – i tam, kde nebude
  ještě zřejmé a ověřeno časem, zda tyto pokusy mají své právo na život.
• Neomezovat se na „fotografii od fotografů“ ani na „fotografii od umělců“, a dávat od počátku jasnou zprávu o tom, že toto dělení, které se hlavně v Česku často při zařazení fotografických děl objevuje, není podložené a má pouze lobbistickou funkci, ať už slouží té či oné skupině autorů, kritiků a kurátorů.
• fotograf respektuje a plně proklamuje úžasný fakt, že díky vývoji techniky a automatizace se fotografie nyní, na rozhraní 20. a 21. století, dostala do  pozice nejsvobodnějšího výtvarného média a je stejně jako literatura otevřena všem, školeným i neškoleným.

Děkuji těm, kteří se na přípravě tohoto historicky prvního čísla i na koncepci
časopisu podíleli, a přeji nám všem úspěch. Budeme napjatě čekat, jak se vám budeme líbit.

Pavel Baňka