Fotograf Magazine

Eduardo Navarro

Vytušit sotva patrné, pohybovat se tichem, vyjadřovat nepopsatelné

Eduardo Navarro je umělcem, který termínu „radikální solidarita“ dodává dimenzi, kterou v umění často nevídáme. Jeho performance, instalace a objekty utvářejí myšlené prostory a praktické situace rozšiřující možnosti jejich chápání a využití.

Ve světě, který je čím dál více sužován různými krizemi,a s tím souvisejícím postupným chápáním absurdity antropocentrického  pohledu se o to důrazněji vynořuje potřeba rozvíjet specifickou citlivost, vnímavost, empatii vůči životnímu prostředí a různým druhům, lidským i ne-lidským. Eduardo Navarro ve své tvorbě tyto kvality s výjimečnou pečlivostí kultivuje, a to jak na úrovni jednotlivce – v sobě jako v umělci –, tak na úrovni kolektivní – v rámci divaček a diváků, účastnic a účastníků, které vyzývá k aktivní participaci a kterým odkrývá a představuje různé vrstevnaté přístupy k citlivosti. Umělec rozmělňuje základy našeho skálopevného přesvědčení o vlastní nadřazenosti a důrazem kladeným na emocionalitu a smyslovost vytváří dynamiku, která stojí v přímém rozporu k potřebě neustále uvalovat našepojmologická, pohybová a existenční měřítka na jiné živočišné druhy či přírodní jevy. Navarro nás totiž nabádá, abychom si osvojili jejich komunikační vzorce a přizpůsobili se jim..

Jednou z klíčových esencí Navarrovy umělecké praxe je pohyb a jeho rozličné formy. Pohyb jako choreografie, přesun, proměna, nebo dokonce pohyb jako adaptace či změna perspektivy. V tomto ohledu je jedním z nejvýmluv- nějších umělcových děl jeho performance In Collaboration With the Sun (premiéra v roce 2017). Zde umělec – metaforicky – kráčí ke Slunci, pečlivě ho pozoruje, snaží se pochopit jeho dynamiku a navázat s ním komunikaci.

Participující performerky a performeři si oblékají zlaté kostýmy a geometrické masky a principiálně si osvojují takové vizuální znaky, které jsou Slunci vlastní. Choreografií potom aktivují zrcadla, která drží v rukou, a doprovázejí Slunce na jeho cestě prostorem. Vedou ho exteriéry i interiéry, seznamují ho s vlastnostmi umělého osvětlení a Slunce jim na oplátku poodkrývá své vlastní strategie a to, čeho všeho je schopné. Pochopit chování Slunce (a chování dalších druhů a jevů) je zcela zásadní nejen vzhledem ke klimatické urgenci, ale také vzhledem k praktickému životu na planetě Zemi. Sluneční erupce mohou paralyzovat komunikační, navigační nebo elektrické sítě, a aby se zamezilo výpadkům, museli jsme se naučit tento jazyk chápat. Filozof Timothy Morton píše o „člověčenství“ jako o „široce dostupné kategorii“, kterou otevírá všem a všemu nehledě na to, zda jde o živé, neživé,lidské nebo ne-lidské.1 Takové chápání zásadně podporuje kultivaci mezidruhové empatie a Eduardo Navarro z nás v tomto smyslu činí rovnocenné partnery se Sluncem – i ono je člověkem. 

Timothy Morton. Humankind. Solidarity With Nonhuman People. Brooklyn: Verso Books, 2019, s. 130.

EDUARDO NAVARRO je umělec, který se zabývá převážně senzoricky – imerzivními instalacemi, performancemi, objekty a kresbami. Svou tvorbou nás Navarro vyzývá k radikálnímu přehodnocení naší pozice ve světě ve vztahu ke všemu ne-lidskému. Jeho projekty bylo možné spatřit v Muzeu současného umění města Niterói (Rio de Janeiro, Brazílie), kulturním centru Pivô (São Paulo, Brazílie), v Institutu umění Vysoké školy umění a designu Univerzity aplikovaných věd severozápadního Švýcarska (Basilej, Švýcarsko), v nadaci Thyssen- Bornemisza Art Contemporary – TBA21 – (Vídeň, Rakousko) či na 32. Bienále v São Paulu a na 12. Bienále umění v Šardžá.

EMA HESTEROVÁ je kurátorka, teoretička umění a členka kolektivu APART. Je absolventkou magisterského oboru Dějiny a praxe současného umění na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. V roce 2020 spoluzaložila a nyní se kurátorsky podílí na chodu bratislavské galerie A Promise of Kneropy.

 

Ema Hesterová