Fotograf Magazine

Michal Kindernay

Když se modrá obloha stane nečasem

Jaké jste měli léto? Schovávali jste se před sluncem nebo před deštěm? Stalo se vám něco zásadního? Kam uplynuly jednotlivé dny? Zůstaly jen v denících, ve vzpomínkách, na fotkách na Instagramu? Zmizely jako dvacetičtyřhodinová „storíčka“ a stal se z nich abstrahovaný celek, který pomalu pozapomínáme?

Heliofilie a z ní vycházející Calendarium Caeli a posléze Sonata meteorologica di Komořany No. 1 Michala Kindernaye jsou na první pohled abstraktní, většinou modro-bílo-šedivo-černé obrazy a videa. Při bližším zkoumání zjistíme, že jednotlivá fotografická políčka jsou konkrétním časosběrným zázna- mem oblohy. Co nám o ní sdělují? A co se skrze tyto vizualizace dozvídáme o proměnlivosti počasí a potažmo o změnách klimatu?

Při přemýšlení o tom, co znamená „časosběrný záznam počasí“, jsem si na pomoc vytáhla z knihovny knihu filozofa Jana Sokola Čas a rytmus. První kapitola této knihy pojednává o etymologickém významu slova čas a o jazyku, jejž pro něco tak abstraktního používáme. Proměny počasí jsou také určitým každodenním jazykem, který nás formuje, oblast, ve které se každý*á pozemšťan*ka přirozeně pohybuje, mluví o ní a reaguje na ni. „Každý přirozený jazyk je (…) záložnou či pokladnicí, kam lidé ukládali a ukládají osvědčené názory na povahu života a kosmu, na jejich možný rozklad do součástek a na vztahy mezi nimi, na to, co ve světě nejenom jest, ale také platí, a podobně.“1 Pokud chvíli zůstaneme u charakteristiky slova čas, Jan Sokol zmiňuje i rytmus proměn okolo nás. „Naše ‚počasí‘ svědčí o tom, že pro život člověka v přírodě bylo nejdůležitější změnou střídání‚ času a nečasu‘.“2 Sokol mluví i o něčem, co se objevuje v díle Michala Kindernaye a co je možná také jedním z důvodů, proč se umělec rozhodl vystavovat proměnlivost dní a nocí v galerijním prostředí: „Městský člověk na přírodních změnách tolik nezávisí, a tak je pro něho čas především nezachytitelné a spojité uplývání, nenávratný a nezadržitelný běh.“3

Michal Kindernay se rozhodl „skenovat“ oblohu, zachytit uplývající a mizející dočasný čas, zálohovat čas i nečas. Dramata oblohy prezentovaná pomocí milionů fotografií dopadají k nám na Zemi s určitou úzkostí a tíží. Do strojově zaznamenaného času, možná astronomického, možná něčím „hlubokého“ času Země si promítáme naše osobní vzpomínky a zážitky.4 Modrá obloha nás do budoucna naplňuje obavami, a tak se ptáme, co to vlastně znamená: „Bude hezké počasí“?

1 Jan Sokol. Čas a rytmus. Praha: Oikoymenh, 2019. s. 21. ISBN 9788072985395.

2 Ibidem. s. 23.

3 Ibidem.

4 V roce 2020 Michal Kindernay vystavoval v Galerii Jelení Calendarium Caeli MMXIX, kde byly k vidění záznamy oblohy z celého roku 2019. Ve spolupráci se Sárou Vybíralovou k nim přidali zvukové záznamy: hlasy lidí, kteří zmiňují nejdůležitější okamžiky „jejich“ roku. Čas záznamu celého roku je podle Sáry Vybíralové „strukturovaný osobními vzpomínkami“.

MICHAL KINDERNAY je intermediální umělec, performer a kurátor. Jeho audiovizuální instalace propojují oblasti a nástroje umění, technologie a vědy. Často se dotýká témat ekologie a skrze aplikování technologických přístupů ve vztahu k přírodě reflektuje problematiku environmentálních otázek. Jeho práce zahrnují videoperformance a interaktivní instalace, intermediální a dokumentární projekty a hudební zvukové kompozice.

TEREZA ŠPINKOVÁ je teoretička a kurátorka, v současnosti studuje doktorát na Katedře environmentálních studií na FSS MU v Brně, kde se zabývá především vztahem lidských a mimolidských entit.

Tereza Špinková