Fotograf Magazine

„Velké naděje“ – Měsíc fotografie v Krakově

Polská jarní festivalová nabídka je každoročně opravdu pestrá. I když do letošních hlavních dnů VI. Varšavského festivalu umělecké fotografie zasáhl státní smutek po zřícení vládního letadla u Smolenska, o dva týdny později byly krátce po sobě zahájeny fotografické přehlídky v Lodži a Krakově. Varšavské výstavní prostory letos nabízely především díla mladší generace německých a polských autorů. Jednou z hlavních výstav bylo kurátorsky poněkud rozpačité sledování sentimentální linie v současné německé fotografii, kde byl ze známějších autorů zastoupen Wolfgang Zurbor, ale k vidění byly i samostatné výstavy klasiků polské fotografie Hieronima Neumanna, Piotra Wolyńského a Bogdana Konopka nebo přehlídka současné mladé slovenské fotografie a výstava Nový život / Nový dokument autorů z Čech, Slovenska a Maďarska, které už byly představeny mimo jiné minulý rok na Prague Biennale.

To festival v Lodži po loňských expozicích čínské fotografie opustil geografické vymezení a pod názvem All my lovin se v hlavním programu soustředil na mapování atraktivního tématu různých poloh lásky na příkladě autorů mladší a střední generace, z nichž někteří jsou již na světových přehlídkách dobře usazení. Oproti tomu Krakov, především ve srovnání s loňským pokusem představit vedle tématu archiv také českou fotografii, vsadil tentokrát více na jistou a jeho organizátoři se zaměřili na osvědčenou britskou fotografii.

Krakovský Měsíc fotografie nemá příliš dlouhou historii, přesto je se svým osmým ročníkem nejstarším polským festivalem. Ve srovnání s průmyslovou Lodží, kde uprostřed města najdete řadu chátrajících nebo v poslední době nápaditě rekonstruovaných historizujících cihlových továren z devatenáctého století, krakovský festival dlouho postrádal důstojné a velké prostory. Postupně se ale vypracoval od výstav v kavárnách nebo pronajatých bytech do výrazných soukromých galerií i oficiálních rozsáhlých prostor Národního muzea nebo Bunkra Sztuky.

V souladu s tématem zaplnilo tyto prostory to nejatraktivnější, s čím bývá britská fotografie spojována: organizátoři pojali festival jako přehlídku bohaté tradice britského dokumentu. V galerii Starmach byl samostatnou retrospektivou představen „otec soudobých tendencí“ Tony Ray-Jones, který na konci šedesátých let po studiu v USA přinesl do Británie podněty Newyorské školy fotografie a tento trend spojil s ironickým odstupem. Jeho fotografický průzkum specificky anglických mravů a v roce 1974 vydaná kniha A Day Off podnítila vlnu autorů, z nichž deset bylo představeno výstavou v Národním muzeu pod názvem Fakty života, Britská fotografie 1974-1997. Kurátorka Katy Barron zde představila plejádu přístupů starší nebo střední generace osvědčených autorů od Chrise Killipa, Johna Daviese, Paula Grahama, Jema Southama až po Martina Parra nebo Annu Fox, které spojuje vnímání Británie jako „okraje světa“a hledání specificky „britského“. Vedle toho je charakterizovala práce s novým vizuálním syntaxem barvy a deziluze z tradiční dokumentaristiky, kdy abdikovali na snadné a jednoznačné výpovědi a někdy také navazovali na novou topografii. Dokumentární a módní fotografie některých z nich podnítily v osmdesátých letech vznik kultovních časopisů I.D. a The Face.

Výběr zmíněných autorů se částečně prolínal s výstavou Nothin is in the Place v krakovském Bunkru Sztuky, která ve standardizovaných reprodukcích anonymně uváděla 32 autorů střední a mladší generace. Specifika jednotlivých umělců se tak ztrácela, vynikalo obecné „obrázkování“a blízkost témat.V této plejádě zanikaly jak snímky Martina Parra, Nicka Knighta, Marka Powera, Jacka Webba i Toma Wooda, tak také syrové fotografie Wolfganga Tillmanse, který bývá řazen do generace, která vystoupila na světovou scénu v první polovině devadesátých let pod značkou Mladí britští umělci (YBA).

O patro výš bylo v několika sálech samostatnou výstavou představeno několik projektů syrových a často inscenovaných fotografií Anny Fox, včetně nejnovější práce Zpátky na vesnici, inspirované dílem Benjamina Sone, který dokumentoval venkovský život kolem roku 1900. Jiná samostatná výstava představovala polské album Marka Powera, člena agentury Magnum, žijícího několik let částečně v Polsku. V neposlední řadě se organizátoři festivalu pokusili diagnostikovat současnou britskou scénu prostřednictvím projektu Aktualizacja/Update.uk. Pomocí dotazníku, kterým bylo osloveno deset britských kurátorů a fotografů, bylo vybráno 24 autorů nebo anonymů, publikujících své fotografie na internetu.

V Krakově tak byli v nejrůznějších kontextech představeni autoři, kteří již pevně patří do světového kontextu fotografie. Přestože v uplynulých letech výrazně ovlivnili také českou scénu, nebyla jim dosud ze strany českých výstavních institucí věnována patřičná pozornost. Představeni byli jen téměř přede dvěma desetiletími soubornou výstavou připravenou Birtskou radou pod názvem Dilema dokumentu, Aspekty britské dokumentární fotografie 1983–1993 ve Výstavní síni ÚLUV v Praze a reprízovanou v Galerii moderního umění v Hradci Králové a v Domě umění města Brna v roce 1994. Samostatné výstavy u nás se v Domě umění v Brně dočkal jen Richard Billingham.

Tomáš Pospěch

#15 praha

150