Fotograf Magazine

Rozhovor Taťjany Medvecké s Michalem Pěchoučkem

MICHAL

Jak to bude dlouhý?

TAŤJANA

Těžko říct. To vyplyne. Když tak se to proloží fotkama…

MICHAL

Anebo se to potom zkrátí. Kdyby to bylo moc dlouhý.

TAŤJANA

Jasně! Ale stejně to proloží fotkama.

MICHAL

Jo, a ještě takovej ten prolog. To se přece dělá. Musíš mě takzvaně představit čtenářům.

TAŤJANA

Ten už mám. Jenom nevím… mám napsat, že jsi výtvarník, nebo vizuální umělec?

MICHAL

Ani jedno, ani druhý! (mhouří oči a přemýšlí) …a mně je to vlastně jedno.

TAŤJANA

Malíř?

MICHAL

Snad… jednou jsem se zasnil, to jo? Jenže ke slovu malíř se hodí adjektivum bytostný a to se mě opravdu netýká. Takzvaný bytostný malíř nejdříve tvrdě, pracně a během zdlouhavého procesu zjišťuje, jak má malovat, aby následně během ještě úmornějšího procesu mohl přemýšlet o tom, co má malovat? V tomhle směru teda já zrovna odhodlanej nejsem.

TAŤJANA

Ale vždyť maluješ, ty kecko?! Tak jsi malíř!

To read the entire article you must log in.

Log in

Velké chvíle, 2005, spolupracovali: Lenka Jakoubová, Jiří Vyhnal,; poděkování Taťáně Medvecké za půjčení sešitu