Fotograf Magazine

gerald slota: nalezeno

Langhans Galerie Praha uspořádala ve svých prostorách poprvé dvě výstavy současně: byla to retrospektivní přehlídka díla Manuela Álvareze Brava a komorní soubor Geralda Sloty Nalezeno (v suterénním sálu galerie). Pojítkem těchto dvou expozic bylo surrealistické pojetí skutečnosti u obou autorů, přičemž se ukázalo, jaká šíře přístupů se pod něj může vejít. Zatímco Álvarez Bravo postupuje tak, že se pouze zaměřuje na zajímavé momenty z reality a zaostří kameru na to, co je ve všedním prostředí protknuto zábleskem jiného světa, Gerald Slota zasahuje do pozitivů nefotografickými cestami, a tímto způsobem zcela mění jejich vyznění. Někdy dokonce použije tentýž negativ víckrát, ale zpracuje jej pokaždé natolik jiným způsobem, že se shoda výchozího materiálu zcela ztrácí. Slotova hravost vede k tomu, že někdy hotový snímek převede i do inverzní podoby, co se černé a bílé týče.

Soubor Nalezeno, kterým se Slota poprvé představil v Praze, vznikl na základě negativů, jež autor zakoupil na prodejích pozůstalostí. Těmto negativům z rodinných alb první poloviny 20. století dal Slota v temné komoře nový život. Při vyvolávání na ně kreslil světelným ukazovátkem, maloval emulzí, poté vystřihoval jejich okraje do ornamentálních vzorů připomínajících vzhled dávných fotografií z 19. století. Na pozitivy pak kreslil tužkou nebo křídou. Výsledkem tohoto experimentování jsou většinou tajuplné a temné obrazy, které působí znepokojivě. Je z nich cítit, že Slota měl v temné komoře chvílemi pocit, jako by vyvolával duchy a doufal, že mu obnaží svá tajemství skrytá za oficiálními pózami.

Jeho zásahy zcela posouvají to, jak snímky původně vyznívaly. Nejenže dělá výřezy, ale pak přes siluety kreslí jednoduché znaky postav a jejich vztahů (velmi často se u něj objevují čáry propojující figury a jakoby naznačující silokřivky energií, které mezi nimi vládnou). Dvacet vystavených fotografií spolu nevytváří žádný příběh, každá zůstává izolována. Slotovi vyhovuje stylizace v duchu art brut, která má velkou výrazovou sílu. Z mnoha fotografií je cítit jeho obdiv k „béčkovým“ filmům – záměrně posouvá strašidelnost záběru do takové polohy, kdy už začíná působit komicky. Sám také podobné filmy natáčí.
Do temnoty a pochmurnosti Slotových fotografií tedy často probleskuje humor. Třeba na snímku tří žen, jež drží před sebou kabelky, vytvořil kresebným zásahem obrys další kabelky, která rámuje jejich obličeje. Veselá je ostatně i umělcova povaha, jak se mohli přesvědčit návštěvníci jeho dvou přednášek uspořádaných v Langhans Galerii, na nichž prezentoval svou dosavadní tvorbu. Mezi Slotovými sériemi pokládám za obzvlášť pozoruhodný cyklus Fable/Báje, v němž se zabývá morbidní stránkou pohádek.
Zdá se, že v něm Slota souzní s poznatky psychoanalýzy (např. pohádka o Červené Karkulce jako podobenství o menstruaci). Vybírá si často pohádky východoevropské lidové slovesnosti – k zájmu o ně jej vede to, že má kořeny na Ukrajině, odkud jeho předkové přišli do USA. I v tomto cyklu Fable, který vytvořil před souborem Nalezeno, pracoval způsobem zpracovávání snímků nefotografickými cestami – ale vycházel z negativů, které pořídil sám.

O Slotově úspěchu v USA svědčí to, že jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách jako Whitney Museum of American Art, Los Angeles County Museum of Art nebo George Eastman House.

V Langhans Galerii Praha Slotova výstava působila vedle retrospektivy klasika světové fotografie Álvareze Brava jako její skromnější doplněk. Ale rozhodně velmi zajímavý a hodný pozornosti.

dagmar čujanová