Fotograf Magazine

Fotografický obraz jako (ne)umění a limita umělých světů

Autor těchto řádků příliš nekonvenuje s pojmem umělý svět, který bez pečlivé filosofické analýzy nedává zrovna valného významu. Má totiž vůbec smysl pojem umělý svět zavádět? Neimplikuje uvažování o umělých světech skrytý předpoklad, že je tu někde ještě jakýsi svět pravý, ne-umělý, od těchto světů zřetelně odlišitelný? A pokud takový svět ne-umělý a pravý neexistuje, proč je nějaký svět umělý více a jiný méně? Neodehrává se pak naše žití spíše v mnohých možných světech a svět jako takový lze vykládat spíše jako jakousi dynamickou a proměnlivou strukturu, či spíše strukturování, utkávané z přediva různých variant myslitelných světů? A když už tu má být cosi jako tzv. realita, není to zkrátka jen další varianta světa, jehož realističnost spočívá pouze v tom, že je jednoduše sdílen většinou a je jí momentálně vydáván za ten pravý, který pak dále napodobujeme, opouštíme, deformujeme, dotváříme a zpět se k němu vracíme jako k pevnému referenčnímu rámci?

Chcete-li si přečíst celý článek, objednejte si
#23 umělé světy