Fotograf Magazine

Václav Magid

Epimenidovy lekce

27. 6. – 25. 7. 2014

 

Zatímco většina vysokoškolských učitelů na konci června alespoň na několik týdnů s úlevou odkládá laptopy a další výrobní prostředky kognitivního prekariátu, Václav Magid svou výuku přesunul do Fotograf Gallery. Podobně jako Kréťan Epimenides, jemuž je připisován paradoxní výrok „všichni Kréťané jsou lháři“, zakládá Magid účinek svých lekcí na zdůraznění vlastní subjektivity. „Český levičák, intelektuál a učitel“ – těmito přídomky jej v doprovodném textu uvedl Jiří Ptáček. Vyučování představuje základní topos celé výstavy, při jejíž interpretaci bychom měli upřednostnit pragmatiku, která hledá význam vyřčeného ve vztahu k osobě mluvčího. Václav Magid ve Školské snad více než kdy jindy vystupuje do popředí. Nejen jako herec přehrávající stejnou roli, jakou si zvolil v reálném životě, ale především jako pochybující (sebekritický) subjekt, vědomý si limitů dosahu vlastního jednání v uměleckém i akademickém světě. Výstavě dominuje dvojice videí, v nichž autor v saku „přednáší“ (obě videa jsou beze zvuku) své lekce, obrácen přímo k divákovi jako implicitnímu posluchači. V prvním z nich nastavuje objektivu kamery trojúhelníkové zrcadlo, v němž namísto našeho odrazu vidíme Palác sovětů, snímaný pomalou jízdou kamery od základů až k vrcholu zakončenému Leninovou sochou. V opačném směru Magidovi od úst „padají“ postavy slavných myslitelů. V osmi krátkých lekcích zahrnutých ve druhém videu Magid testuje hranici mezi akademickou distancovaností a autenticitou životní praxe. Stejně jako u Epimenida se můžeme ptát, zda by jeho lekce měly stejný účinek, kdyby je přednášel někdo jiný.

Jan Zálešák

#24 vidět a věřit

180