Fotograf Magazine

Záchrana poselství

Po nečekaném úmrtí Ivana Lutterera (Praha 27. 4. 1954 – Rochester 11. 11. 2001) zkusilo občanské sdružení České foto udržet pohromadě jeho pracovnu. Jistě by bylo podnětné, kdyby mohli zájemci o tu kterou osobnost vnímat její odkaz současně s prostředím, které jí bylo vlastní. Vždyť institucionální metody nenávratně rozbíjejí představy o sociálním zázemí autorů. Sbírkotvorné ústavy zpravidla pečují o pouhá torza pozůstalostí. V sledovaném případě se podařilo zařídit výjimku, třebaže s jistou rezervou. Luttererův osiřelý pražský ateliér totiž zasáhla povodeň.

Útěšné množství prací běsnění živlu přetrvalo, nesystemizovali je však muzejníci, nýbrž fotografovi kolegové a kolegyně Jaroslav Bárta, Zdeněk Helfert, Daniela Horníčková a Iren Stehli. Uměleckoprůmyslovému museu v Praze předali 9136 negativů a 1170 pozitivů. S návody, co a jak vystavit k šedesátému výročí Luttererova narození, vyrukoval Jaroslav Bárta. Činorodě se postaral rovněž o monografii. Vydal již první luttererovské album, Panoramatické fotografie 1984–1991, vynikající dokumentární i estetickou jakostí. Vyšlo k nedožitým padesátinám tvůrce, jehož medailon tehdy dodala historička umění Anna Fárová. Luttererův stěžejní cyklus doprovázelo České foto výstavou v Langhans Galerii Praha.

Nová kniha pochopitelně nemá jednotu panoramatické publikace. Retrospektiva zachovává tok střídajících se tematických a stylových impulzů. Vysokoškolsky vzdělaný fotograf prodělal minulost oboru od dědictví 19. století (v podobě vedut a portrétování celých postav), aby spěl přes piktorialismus, reportáž či dětský žánr k velkoformátovému verismu a nové topografii, osobitě poznamenané melancholií. Klíčová je ostatně Luttererova poznámka z 5. listopadu 2001: „Všechna místa jsou zajímavá.“

Měl-li být neprosazující se Ivan Lutterer začleněn mezi důležité představitele české kultury, sotva mohli jeho přátelé postupovat efektivněji. Dvojici jimi editovaných svazků, opatřených přiměřenými komentáři, se nejedná o nic menšího než o uchování rezonance jedné introvertní mysli.

Josef Moucha

#24 vidět a věřit

180