Fotograf Magazine

Slavnostní zahájení Fotograf Festivalu / křest časopisu Fotograf #28 cultura / natura

Program

19 h zahájení v Malé dvoraně Veletržního paláce

20 h křest časopisu Fotograf #28 ve festivalové Čítárně (knihkupectví NG – Koenig Books)

Téma se pokusíme definovat zprostředka, od hranice mezi kulturou a přírodou, respektive od jejího přepisování, hledání míst překryvu, podivných konstelací, kde se umělé stává přirozeným a přirozené umělým. Ne náhodou se takové konstelace, tyto „modré květiny“ (toto přirovnání používá Walter Benjamin, když mluví o přítomnost bezprostřední reality ve světě filmu) stávají vděčným objektem fotografií. Fotoaparát nám totiž přírodu přibližuje a ve stejné chvíli se jeho prostřednictvím od ní vzdalujeme. Snaha zachytit přírodu objektivem kamery pak může připomínat touhu poznat divokou zvěř jejím umístěním do zoologické zahrady, seznámit se s vzácnými dřevinami jejich vysazením v parku nebo s exotickou květenou návštěvou skleníku botanické zahrady. Přirozenost přírody vystupuje do popředí až ve chvíli, kdy máme zkušenost s opakem – vědomí vlastní nahoty je něco bytostně lidského, jak připomíná Derrida, zvířata jsou nahá, aniž by o tom věděla…

Potřeba návratů k přírodě je nedílně spjata s technologizací našich životů. Kolem nás probíhají nevratné procesy, o kterých rozhoduje okamžitá potřeba namísto dlouhodobé rozvahy. Jak a co o tom vypovídá současné umění, respektive fotografie?

20:30 performance, premiéra Doomdoom / Adam Vačkář

Performance se kriticky zaměřuje na pojetí tělesnosti coby ideálního zhmotnění globalizované korporátní produkce, která má napomáhat hladkému, komfortnímu výkonu těla, jehož idealizované obrazy jsou leitmotivem reklam na tenisky i sodovky. Tento konflikt mezi přirozeností a konzumní společností ovládá a rozpolcuje pohyb tanečníků. Jejich těla umrtvena pod vrstvou plastové fólie připomínají zmutovaná monstra Hollywoodské produkce. Divák se ocitá uprostřed post-humánní krajiny, kde se tanečníci pohybují v dekóru torz „plastostromů“. Mix klasické  a noise hudby odkazující k minulosti i budoucnosti umocňuje metafyziku celé choreografie.

V průběhu večera  performance Stand Up Against Rockism / Sláva Sobotovičová

Hudební koláže autorky se sofistikovanou živelností akcentují  kritický potenciál historických skladeb a jejich relevanci vůči současnosti – je-li princip koláže obecně založen na kontrastu a juxtapozici nesourodých a vnitřně konfliktních fragmentů, pak zvukové inscenace Slávy Sobotovičové překvapí harmoničností, s jakou živě zpívané vokální linky parazitují na původně nesouvisejících popových hitech. Autorka relativizuje časovost, lokálnost a klade důraz na sociální funkce hudby. Důležitou kvalitu nízké kultury vidí v její snadné dostupnosti, principem nabourání zpochybňuje suverenitu produktu zábavního průmyslu i nedotknutelnost “nevinných” starých písní.