Fotograf Magazine

Ve věku svrchované vlády digitálního obrazu je metaforická „smrt fotografie“ proklamována tak často a s takovou jistotou, že se téměř zdá být na slovo vzatým faktem.1 Je tedy do jisté míry perverzní, že fotografie se na tento rozsudek smrti z úst historie a technologie rozhodla zareagovat tak, že podle všeho zavinila velice skutečné, královské úmrtí. A právě díky podobenstvím, jakým je příběh princezny Diany, v nichž je smrtonosné narušení soukromí vykoupeno okázalou veřejnou pietou, se přízračná moc fotografie – moc činit reálné viditelným a činit viditelné reálným – navrací, aby se stala metlou doby.