V létě roku 2008 vyvedli Trevor Paglen a amatérský pozorovatel družic jménem Ted Molczan návštěvníky galerie v Torontu ven z budovy a řekli jim, ať se dívají na oblohu. Jejich pohled však neměl mířit na hvězdy, nebo alespoň ne na skutečné hvězdy; místo toho se snažili lokalizovat tajnou americkou výzvědnou družici Keyhole-11…
Oleg Kulik vstupuje na moskevskou uměleckou scénu přibližně v polovině 80. let [první akce je z roku 1984). V této chvíli má za sebou zkušenost umělce, který si záměrně volí život mimo sociální i kulturní struktury, zkušenost člověka žijícího delší dobu v odloučení od civilizace…
Kubánský kritik a kurátor Gerardo Mosquera se v jednom svém eseji o heterogenní identitě Latinské Ameriky zamýšlí nad zdejším přetvářením cirkulujících znaků a jako příklad uvádí proměny, kterými tu prochází jeden z pilířů americké popkultury nápoj Coca-Cola: slavný recept na míchané drinky velí smísit ji s kubánským rumem, kouskem citronu a ledem…
Sarah Lucasová (1962) se nechvalně proslavila jako „zlobivá holka“ Britartu. Tato pověst se zakládá na zjevně agresivním postoji, který zaujímala v sériích fotografických autoportrétů, vytvářených od 90…
Malíř, fotograf a vizuální umělec Jiří David [1956) patří k nejvýraznějším a zároveň nejsvébytnějším představitelům české scény. Pohybuje se na ní již dobrých dvacet let, překvapuje ji svou činorodostí, překračuje její lokální kontext, a tím, jako jeden z mála, přispívá k jejímu faktickému zapojení do mezinárodních souvislostí…
Koncem 60. a počátkem 70. let se na západoněmecké výtvarné scéně rodí celá řada postojů, které zásadně určují evropskou výtvarnou tvorbu pro několik dalších desetiletí. At je to již starší minimalismus skupiny Zero, fluxusy a happeningy Nam June Paika, Emmeta Williamse a jejich spřízněnců, individuální mytologie Josepha Beuyse či nové přístupy v malbě Sigmara Polkeho, Gerharda Richtera a Anselma Kiefera, všechny tyto postoje se ukázaly jako zásadní pro další vývoj současného umění…
Jen málo žijících umělců se může měřit s mezinárodním úspěchem, jakého dosáhla dvojice Eva&Adele, již po deset let tvořící jedinou hermafrodit-ní postavu. Jejich veřejná vystoupení na sebe strhla pozornost na všech významných mezinárodních přehlídkách současného umění — na Biennale v Benátkách i v Lyonu, na zahájení výstav Documenta a Manifestu, nemluvě již o prakticky každém významném veletrhu současného umění…
Výsledky spolupráce Lukáše Jasanského a Martina Poláka, datující se již od roku 1986, jsou v téměř dokonalém souznění s principem média, které používají: jsou zdánlivě evidentní, ač v sobě často nesou silný podvratný, často až spiklenecký podtext, který radikálně zpochybňuje a přehlušuje prvotní čitelnost jejich prací…
Řeč o fotografiích Azize + Cuchera nutně začne i skončí mimo fotografii. Nejde jen o to, že při vytváření jejich obrazů je klasická „analogová“ fotografie využívána vlastně jen k získání materiálu, „suroviny“, která bude v počítači přepracována ve výsledný obraz…
Mimetické chování platí jako conditio humana, ale teprve v rozdílu k napodobovanému se projevuje osobnost, a jedná-li se o umění, imaginativní kvalita a kreativita. Zdali však zdůrazněná odchylka nevytváří z protagonistů „konformisty jinakosti“ 1/ lze ověřit na fotografiích, které vytvořila Tina Bara…
Markéta Othová (1968) nikdy nedělala dobré „fotky“ a nikdy ani o to nestála. Její záměr byl a je opačný. Skrze „fotky“ se snaží objevit a zpřístupnit vidění, které bylo i bude jen její vlastní…
„Při sledování deníku se přenesete přes století a najednou dýcháte s autorem jeho dobu, skoro se jí můžete dotknout. S fotkami je to ještě jednodušší než s psaným slovem, obraz nepotřebuje žádné překlady, je to ta nejjednodušší řeč…
Juraj Lipscher (1948, http://www.lipscher.ch) působí jako profesor chemie na gymnáziu ve švýcarském městě Baden. V polovině 90. let měl v dnes již živořícím českém průmyslovém středisku jménem Kladno zajímavou výstavu S odstupem času a místa…
Jan Svoboda (1934–1990) se stal legendou české fotografie už za svého života. Téměř patnáct let po smrti svého nositele dorostla tato legenda téměř faustovských rozměrů a postupně počíná zahalovat samo dílo svého tvůrce…
První fotografie, kterou jsem od Andrease Weinanda viděl, muselo to být tak před patnácti lety, ukazovala zpustle vypadající mládež na jakémsi druhu heavy metal party. Vyfotografována byla v jeden Štědrý večer v pozdních 80…
Josef Moucha (1956, www.gallery.cz) studoval televizní a filmovou žurnalistiku na Karlově univerzitě. Prakticky se ale uvedeným oborům nikdy nevěnoval, zato vystavoval a psal do odborných časopisů…
Americké autorce monografií Grapevine/Réva (1997) a Trip/Cesta (2000) nikdy nešlo v pravém slova smyslu o dokument, byť zejména první zmiňovaná série snímků obyvatel městečka Hollow v americké Západní Virginii, pořízená mezi léty 1988 a 1993, alespoň formálně žánr dokumentu splňuje…
Kousek bílého papíru přilepený na umakartové stěně. Nic moc hezká fotka, taková zašedlá, smutná, stísněná a plná nejasností. Proč je tu tenhle lístek pro Sue? Kdo je Sue? Kde je Sue? Ani ona sama to neví…
Mezi současnými fotografy bychom nenašli mnoho tak populárních, vlivných a respektovaných (ale nezřídka i kritizovaných) osobností, jako je Martin Parr. Není to jenom díky jeho vlastnímu rozsáhlému dílu, které výrazně zasáhlo a stále zasahuje do vývoje britské i světové dokumentární fotografie a ovlivnilo nesčíslně fotografů na celém světě, ale i díky jeho dalším aktivitám…
Na svých nejslavnějších snímcích zachytila fotografka Graciela Iturbide vznešené ztepilé ženy. Jednu z nich nazvala Mujer Ángel (Žena anděl) a umožnila její proměnu v určitý symbol indiánského etnika, obývajícího poušť Sonora na severu Mexika…
Každá fotografie souboru Pohledy z okna mého bytu je důležitá. A nejen z estetického hlediska. Dohromady je z nich patrné něco víc než zajímavost variací na vděčný námět.
Jiří Hanke (1944) jakoby naznačoval: fotografie zůstávají výsekem z celku…
V roce 1977 publikovali američtí fotografové Larry Sultan a Mike Mandel knihu Evidence(Důkazní Materiál, či Svědectví). Obsahovala 79 fotografií, které autoři vybrali z dvou milionů snímků pocházejících z archivů státních agentur, výzkumných organizací, policejních okrsků, požárních stanic, středisek pro výzkum vesmíru, soukromých společností apod…
Annu, poprvé jsme se, tuším, setkali na houstonském Fotofestu v r. 1998. Již tehdy mě tvá práce silně oslovila, potěšilo mě, že konceptuální dílo může být i skvěle provedeno – že totiž věnuješ velkou péči nejenom významu – každý z tvých portrétů z cyklu: An Indian from India/Ind(ka) z Indie nebo i Indián(ka) z Indie- byl dokonale propracován, zvětšeniny byly pečlivě tónovány aby odpovídaly původním vzorům Edwarda Curtise…
Pozice Stefana Hunsteina (1957) je na německé fotografické scéně ojedinělá. Je označován za fotografa vlastně proto, že lze těžko pojmenovat jeho angažmá ve výtvarném umění. Proslul paradoxně laureátstvím Německé ceny za fotografii (1991), ačkoliv vlastně nikdy sám nic nevyfotografoval, a jeho hlavní profesí je přitom herectví, nyní ve stálém angažmá v Bavorské státní činohře v Mnichově…
Jaroslav Rössler (1902–1990) se na stránky Fotografa vrací opakovaně. Je to tím, že dlouho zůstával zanedbávaným velikánem meziválečné avantgardy a v jeho díle je v důsledku toho stále co rozkrývat…
Pavel Baňka bezesporu patří k nejvýraznějším představitelům současné české fotografie. Přesto není jednoduché ho v místním prostředí zařadit ke konkrétnímu proudu či uměleckému názoru…
Fotografická tvorba finské autorky Eliny Brotherus vyrůstá z principu prolínání reflexe a konstrukce. Svůj autorský rukopis založila na infiltraci osobních mytologií a feminních témat do krajinářské fotografie…
Jan Ságl /1942/ je fotografem univerzálním, ale snímky krajiny jsou nejviditelnější z jeho mnoha aktivit. Jeho vztah k tématu sahá opravdu hluboko do historie a vytrvává až k dnešku. Jedná se tedy o stabilní a vřelý zájem, dodnes z něj však neudělal tzv…
Jméno Jiřího Šiguta (1960) se v časopise Fotograf objevilo před dvěma lety. Recenzi jeho výstavy v Moravské galerii v Brně, respektive šedesátistránkového katalogu Záznamy (zveřejněnou v čísle 4) proměňuje následující interview ve svou předmluvu…
Poprvé se Magdalena Jetelová zabývá „mírami“ Země a jejího geologického vývoje ve svém Islandském projektu (1992). Island leží přímo na Středoatlantickém hřbetu, pohoří táhnoucím se v délce zhruba 15 000 kilometrů na dně oceánu a tvořícím dělící čáru mezi americkým kontinentem na jedné straně a Evropou a Afrikou na straně druhé…
Při pohledu na tvoji poslední výstavu – soubor portrétů představitelů divadelního seskupení Teatr novogo fronta – mám pocit, jako by tu došlo k završení tendence ve tvém díle již delší dobu patrné…
Stejně jako nám fotografie dokáže přiblížit vzdálené dění, dokáže je stejně tak zastírat a vzdalovat. Role fotografického média v politické a sociální propagandě je tak složitá a dlouholetá, že vzbuzuje stále více otázek…
Pro mně osobně bylo tvé jméno novým objevem právě díky článku v European Photography v roce 1995. Pomyslel jsem si, česká emigrantka, asi teď nebude vědět, kam patří; hledá své kořeny, jako tolik jiných ve světě…, ale tvé fotky mě už tenkrát zaujaly, ač zdánlivě banální, nešly mi z mysli…
Jméno Karla Nováka je v české kultuře jméno legendární, spojované zejména se školními léty jeho žáka Josefa Sudka, nikoliv však s vlastní uměleckou
tvorbou.
Od chvíle, kdy vstoupila Veronika Bromová na uměleckou scénu, tedy přibližně od roku 1992, měla své vyhraněné téma – ženské tělo. Téma křehké, delikátní, nebezpečné, tisíckrát obehrané, tabuizované, vulgarizované, sakralizované i desakralizované… Její vztah k ženskému tělu byl v recenzích často označován jako svobodný, otevřený a provokativní…
Hned v prologu k portrétu umělkyně Mileny Dopitové narazíme na to, že o ní nelze psát jako o fotografce: jako jedna z mnoha současných umělců používá ve své tvorbě médium fotografie (a to s využitím práce vyškolených fotografů), není však, jak by se mohlo zdát, v její práci dominantní…
Malíř a teoretik Václav Zykmund (1914—1984) se v období let 1933 až 1945 zabýval rovněž fotografováním. Od funkcionalistických diagonál městských scenérií přestoupil k uvolněným kreacím a experimentům, podněcovaným surrealismem…
Jiří Poláček je jeden z nejpřímějších českých fotografů, svým životním příběhem, přirozeným naturelem i svojí volnou tvorbou, které se věnuje jen tehdy, když má čas a náladu…
Německý fotograf Thomas Kellner (1966 v Bonnu) patří k významným světovým fotografům architektury. Vyvinul originální metodu fotografování staveb, kterou si získal nezaměnitelný výraz – budovy na jeho snímcích působí, jako by tančily…
Nazvat Jaroslava Beneše (1946) fotografem architektury nelze, i když je to právě architektura, která téměř výhradně poskytuje námět k realizaci fotografových vizí. Je to architektura současná, prostředí našeho dnešního života, jde o stavby nejen kolektivní, ale i osobní autorovy každodennosti…
Tento nizozemský autor, absolvent Akademie van Beeldende Kunsten Rotterdam (1993) a Rijksakademie Amsterdam (1997), se narodil v Haagu roku 1969. Bývá označován za následovníka fotografických konceptualistů Cindy Shermanové či Jeffa Walla…
Drahomír Josef Růžička (Trhová Kamenice 1870 – 1960 Long Island) zprostředkoval českým fotografům zkušenosti nabyté v USA. Mezi světovými válkami šířil model, který se mu osvědčil jako činorodému účastníku fotografických salonů…
Už od časů, kdy Walter Benjamin poukázal na vztah mezi politikou a estetikou, když obvinil fašizmus ze vtahování estetiky do politického života a komunizmus z politizace umění se vztah mezi uměním a politikou stal nevyhnutelnou součástí společenských debat v krizových časech či oblastech…
Kruh se uzavírá. Píšu o tématu, které si bere za svou strategii a smutek blízkosti. Zároveň jsem nikdy nebyl tak daleko od autorky díla, po devíti napsaných textech a deseti přederotických nebo posterotických letech strávených spolu ve stínu splozené dcery…
Světlem závěsné lampy shora intenzivně ozářený dívčí akt, ležící na staré dřevěné lavici uvnitř jakési postarší chaty. Bílé hladké obliny mladého čerstvého těla jakoby náhodně pohozeného a zároveň záměrně aranžovaného v poněkud nepřirozené pozici, kontrastují s hrubou strukturou dřeva…
O Miroslavu Tichém bylo napsáno v průběhu tří let tolik, že se pro mnohé nepatřičně rychle zařadil po bok mediálně známých osobností české fotografie, jako jsou Josef Sudek nebo František Drtikol…
Fotografickým odkazem malíře, scénografa, ilustrátora, básníka, kolážisty, životopisce a kritika Jindřicha Štyrského (1899–1942) se zabývají dvě monografie. Titul Jindřich Štyrský / fotografické dílo / 1934–1935 se stovkou vyobrazení vydala v červnu 1982 pro interní potřebu Jazzové sekce toho času umlčená historička umění Anna Fárová, skrytá pod dívčím jménem své matky Annette Moussu…
Na střední školu chodili o ročník výš dvojčata: ten mladší se jmenoval Aleš a ten starší, co se narodil o pár minut dřív, Tomáš. Několik posledních dní na ně často myslím. Aleše jsem totiž potkala nedávno na Dejvické – na zastávce autobusů, jak je Kulaťák… Prošel okolo mě bez povšimnutí…
Pokud jde o spojení performance a fotografie, patříš v 90. letech jistě k nejvýraznějším osobnostem. Mám na mysli především sérii tvých fotografií, v nichž jsi se proměnil v Mikiho – rockového zpěváka nebo v Batmana…
Projekt skupiny Irwin nazvaný Svůj k svému (Like to Like, 2003–2004) sestává z šesti velkoformátových barevných fotografií akce a projektů v krajině. Každý, komu něco říká slovinská výtvarná scéna po roce 1945, v nich lehce rozpozná projekty skupiny OHO…
Proslavil se performancí, kdy podle předem přesně stanoveného plánu ukradl z berlínské Neue Nationalgalerie obraz Carla Spitzwega a plánoval ho pověsit na stěnu v bytě tureckých imigrantů…
(11. května 1976, Praha, Střelecký ostrov – 10. března 2007, Londýn, Tate Modern)
Když teoretička Pavlína Morganová z Vědecko-výzkumného pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze chystala k realizaci projekt aktuální mapy českého umění, nevěděla přesně, jaké reakce její nápad vyvolá…
Co tě přivedlo v sedmdesátých letech minulého století do Prahy, proč jsi
tady pak zůstala a začala fotit?
Po maturitě v Curychu jsem nevěděla, co dělat dál, takže mě rodiče poslali
do Československa studovat češtinu pro cizince na Karlově univerzitě, abych si zlepšila gramatiku…
Dne 7. října 1985 vyskočila z okna svého berlínského bytu v devátém patře
Christine Furuyová Gösslerová. Dílo, které vytvořil její muž Seiichi Furuya,
japonský fotograf žijící od roku 1973 v Evropě, vypráví z velké části o ní…
Michala Kalhouse znám řadu let. Pamatuji si jeho první snímky ze začátku
devadesátých let, jeho první výstavy. Je výrazným představitelem své generace, jeho tvorba uznávanou hodnotou…
Simon Roberts (1974) je britský dokumentární fotograf, jehož dílo je postaveno
na pozorování tzv. sociálních map. Vybírá si prostředí specifická určitým společenským pnutím či intenzivními aktivitami a při jejich zkoumání se soustředí na vytváření obrazových struktur postihujících průniky mezi krajinou
a lidmi…
Česká fotografie je protkaná legendami. Některé jsou o to kouzelnější, že je možné se s nimi setkat osobně. Jednou z nich je Dagmar Hochová, první dáma české dokumentární fotografie…
Jsou osobnosti, které se nesmazatelně vryjí do paměti. Jediné setkání s Vilémem Křížem 26. února 1990 v Berkeley mi nikdy nevymizí z paměti. Měl jsem pocit, že tento nevelký vychrtlý člověk sršící energií sestává hlavně z nervů pod vysokým napětím ohrožujícím jeho tělesnou schránku…
Fotografické, nebo přesněji obrazové práce Filipa Turka úzce souvisejí s jeho ostatní tvorbou, ať už se jedná o objekty, videa nebo performance. Jejich princip je zdánlivě jednoduchý: fotografický obraz, ať už nalezený, digitálně manipulovaný nebo autorem osobně vytvořený, je posunut do odlišného kontextu, než ve kterém normálně funguje…
Naše dráhy se často protínaly, máme spoustu obdobných zážitků z období před pádem komunismu i po něm. Jak bys definoval hlavní změny, které nastaly ve tvorbě českých fotografů po změně politického systému?
Nevím, jestli je rozumné oddělovat české fotografy od ostatních umělců…
Bolo už toho mnoho napísaného o fotografovi Petrovi Župníkovi a jeho príslušnosti ku generačnému zoskupeniu „slovenská nová vlna“, ktoré v polovici osemdesiatych 80. rokov 20. storočia svojím pôsobením na pražskej FAMU rozvírilo dovtedy pokojné vody českej, resp…
Sam Taylor-Wood (*1967), zprvu postpunková rebelka londýnské výtvarné scény přelomu 80. a 90. let 20. století, náleží k okruhu autorů, pro něž jsme si v uplynulých dvou desetiletích uvykli používat plošný a částečně schematizující termín YBA, tedy „mladí britští umělci“ (Tracey Emin, Jake & Dinos Chapmanovi, Marcus Harvey, Damien Hirst, Gary Hume, Sarah Lucas a další)…
Jedním z klíčových témat průkopnické generace feministických umělkyň na přelomu 60. a 70. let byla exploatace ženského těla. Mezi těmi, které se tehdy tímto problémem zabývaly, byla i Martha Rosler – americká fotografka, performerka, video-umělkyně, kurátorka a teoretička fotografie…
Woody a Steina Vasulkovi patří k průkopníkům elektronického umění. Tito původně evropští (Woody pochází z Brna, Steina z Reykjavíku, seznámili se na studiích v Praze), od půlky 60…
Jestli něco charakterizuje současnou fotografii, je to prolínání a překračování hranic úzce definovaných žánrů a také vyrovnávání hladin tzv. vysokého a nízkého umění…
Kde není změna nebo potřeba změny, není ani inteligence. Inteligenci ochutnají jen ti tvorové, kteří se musí vypořádat s mnoha rozmanitými potřebami a nebezpečími.
Fotograf Philippe Jarrigeon vyvinul vlastní strategii, jak fotit módní fotografii bez lidí. Konečně žádné produkční problémy s lidským faktorem, žádné vyčerpávající výběry a pak dlouhé hodiny trávené jejich komandováním a inscenováním, vysvětlováním svého záměru a nacvičováním toho nejsprávnějšího gesta, pohybu, pózy…
Tvé jméno se v české fotografii objevuje v rozpětí posledních třech dekád. Zúčastňuješ se mnoha skupinových prezentací, vystavuješ pravidelně doma i v cizině…
Moment dívání se na fotografie je aktem pronikání do autorovy přítomnosti, do prostředí a myšlenek, které jsou vázané na osobní svět. Kromě této stránky je fotografie navíc nerukodělným médiem, je sériově reprodukovatelná podobně jako průmyslový design…
Fredu Kramerovi je přisuzováno v oblasti módní fotografie padesátých a šedesátých let podobně zásadní místo, jako má o rok starší Jindřich Brok, rovněž absolvent Státní grafické školy v Praze, ve fotografii skla…