Fotograf Magazine

Jsou osobnosti, které se nesmazatelně vryjí do paměti. Jediné setkání s Vilémem Křížem 26. února 1990 v Berkeley mi nikdy nevymizí z paměti. Měl jsem pocit, že tento nevelký vychrtlý člověk sršící energií sestává hlavně z nervů pod vysokým napětím ohrožujícím jeho tělesnou schránku. O své životní a fotografické dráze po odchodu z vlasti vyprávěl většinou jen holá fakta. Byl z křesťanské rodiny, fotografoval od mládí a vyučil se typografem, po válce chtěl založit tiskařskou firmu. S tím souvisejí jeho autorské knihy Krása nepomíjející (1939) a V jiném čase (1940) a Opuštění ožívají (1942), kromě poslední dnes zřejmě zcela neznámé. Titul první z nich napovídá, že tehdy ještě Kříž neznal surrealismus. S ním ho seznámil až Jaromír Funke, jehož si Kříž vybral jako svého učitele na Státní grafické škole v Praze, kam nastoupil roku 1940 (absolvoval 1946). Bylo to osudové setkání, nebýt Funkeho možná by Kříž nepoznal surrealismus, z něhož pak celý život vycházel.