Jiří Šigut
Hledačství a význam schopnosti rozlišovat v éře umělých světů Úvaha nad půdorysem současné tvorby Jiřího Šiguta
Na konci své knihy K dialektice moderny a postmoderny. Kritika rozumu po Adornovi, [ref]Wellmer, Albrecht. K dialektice moderny a postmoderny. Kritika rozumu po Adornovi, Praha: Dauphin, 2004, přeložil David Mik.[/ref] medituje filosof Albrecht Wellmer o „hledačství“. Vztahuje ho k nově pojaté redefinici postmoderny a představuje si pod ním „pokus zaznamenat stopy proměny“, pokus čelící tomu, aby se z postmodernismu nestala pouze móda, výraz regrese či nová ideologie. Jinými slovy, „hledačství“ je obranou proti umělosti, která je v postmodernismu obsažena a jeho prostřednictvím distribuována. Hledač je někdo, kdo se ustavičnou tvorbou, činností a aktivitou prolamuje do oblastí, v nichž zahlédneme cosi neznámého, co nám napovídá další cestu, jež se zdála být již zcela uzavřená, vyčerpaná či předešlými generacemi dokonale spotřebovaná. Wellmer píše v polovině 80. let 20. století o nutnosti „sebe-překročení rozumu“ v umění a o dialektickém, rozumějme v jednotě rozporném, vztahu mezi uměním vitálním („energetika“ = např. aktivismus, performance) a znakovým („sémiotika“ = umění formulované ve věcném médiu prostřednictvím znaků a jejich struktur). Vitální tvorba bez znakovosti je jednorozměrná stejně jako pouhá realizace věcného artefaktu bez „energetického“ potenciálu. Obojí je důležité, obojí je součástí jednoho. Aby současné umění mohlo být autentické a zároveň neztratilo kontakt se svou současností, musí tuto limitující jednorozměrnost překonat. Nemusí to být otázka výstupu, tedy konečného artefaktu, ale měla by to být otázka změny myšlení, neboť, jak se ukazuje i na základě rozvoje nových technologií a jejich širokého rozlivu, který redukuje lidské myšlení a jednání, myšlení je daleko složitějším a komplexnějším procesem, nežli se kdy zdálo. Do forem myšlení lze totiž zahrnout i ty způsoby osvojování si zkušenosti, které byly v minulosti od téhož myšlení uměle oddělovány a integrovány do jiné oblasti lidských projevů.
#23 umělé světy
Content
- ––– Profily
- Lev Manovich
- Jerzy Olek
- Julie Cockburn
- Kateřina Zochová
- Jakub Nepraš
- Jörg Sasse
- Maxime Guyon
- Masha Ru
- Tomáš Lumpe
- Jiří Šigut
- Linda Čihařová
- Geert Goiris
- Roman Schramm
- Gottfried Jäger
- Václav Cigler
- ––– Rozhovor
- S Pavlem Smetanou a Ivorem Diosim o umělých světech a manipulaci obrazu
- ––– Teorie
- Fotografický obraz jako (ne)umění a limita umělých světů
- ––– Objevy
- Iveta Kulhavá
- Kasia Klimpel
- Petra Hudcová
- ––– Recenze
- Jiří Toman
- Dějiny světla
- Sděl pravdu, ale oklikou
- Jaromír Funke
- ––– Události
- Paris Photo 2013
- Ráj na zemi aneb "O židli"
- ––– Fotograf Gallery
- Silvie Milková
- Petr Strouhal
- Erik Sikora
- Zines of the Zone
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét