Fotograf Magazine

Dějiny posledních dekád postavily fotografii do zvláštně vyhrocené situace. Na jedné straně stojí fotografie, která se stala samozřejmou součástí umění, je ve sbírkách nejvýznamnějších světových muzeí a prodává se za horentní sumy, na opačném konci pomyslného spektra pak nacházíme nekonečné množství reportážních fotografií, s nimiž se denně setkáváme a jejichž hodnota často splývá s hodnotou předané informace. Není snad příliš přehnané tvrdit, že fotografie jako umění a fotografie jako nástroj přímého zobrazení žité skutečnosti se vzájemně odcizují. Najít v současnosti autora formátu Walkera Evanse, který by umožnil propojení těchto dvou světů, je dnes mnohem obtížnější, než tomu bylo v sedmdesátých, natožpak ve třicátých letech.

Jestliže jsme byli v historii mnohokrát svědky obhajoby fotografie jakožto umění, Jerry L. Thompson (fotograf a v letech 1973–1975 také hlavní asistent Walkera Evanse), obhajuje v knize Why Photography Matters fotografii jakožto fotografii. Už názvem svého eseje se Thompson vymezuje vůči Michaelu Friedovi, který před šesti lety publikoval objemnou knihu Why Photography Matters as Art as Never Before (New Haven and London: Yale University Press 2008). Fried se věnoval fotografům-umělcům jako je Jeff Wall, Thomas Demand, Rineke Dijkstra, Andreas Gursky, Thomas Struth, Candida Höfer nebo Thomas Ruff. Takové a jim podobné autory označuje Thompson ve své příznačně útlé knížečce za „studiové fotografy“. Jsou zosobněním umělců, kteří se svou tvorbou přizpůsobili požadavkům trhu, a současně je přirovnává k „piktorialistům“,

kteří se starají jen o to, jak snímek vypadá. Podle Thompsona není prvotním posláním fotografie vytvářet konstruované velkoformátové obrazy, které referují víc ke světu umění, než k realitě. Jejím smyslem je naopak přispívat k poznání světa, v němž žijeme: sdělovat pravdu, ale jak napsala Emily Dickinsonová – a Thompson tuto její větu ve svém eseji cituje –, sdělovat ji „oklikou“, nepřímo.

K závěru, že fotografie ukazuje svou sílu ne v podobě velkolepých obrazů, ale prostě jako taková, jako fotografie, dospívá Thompson na základě detailního rozboru fotografií Eugèna Atgeta, Garry Winogranda, Marcii Due, Walkera Evanse a Roberta Franka. Výběr děl, které pro svou argumentaci použil, prozrazuje hned dvě věci: jednak to, jak je jeho kniha pevně ukotvena ve fotografické tradici, a také, jak malá pozornost je věnována čemukoli aktuálnímu. Všechny fotografie použité jako ilustrace jsou černobílé, nejmladší z nich je z devadesátých let. Tomuto výběru odpovídá i charakter argumentace, kterou kniha přináší. Ukazuje pohled na fotografii hluboce ukotvený v tradici a promýšlí jej do důsledků. Dobře vyargumentované teze současně čtenáře nutí promýšlet vlastní postoj. Podnětů k takovému zamyšlení najdeme v knize celou řadu, třeba když se řeší otázka vzájemného poměru pojmů, jako je dobová móda a duch doby. Jako příklad vyloženě módní záležitosti uvádí Thompson texty Susan Sontag, která „staré a známé“ důsledně odmítá. Podle tohoto vzoru bychom ale stejně dobře mohli tvrdit, že Thompsonovy postoje odpovídají jiné módní vlně, totiž konzervativismu, který naopak „staré a známé“, a tudíž funkční a vyzkoušené propaguje. Jenže činí tak inteligentně, poutavě, dalo by se říct provokativně, jeho přístup nevylučuje možnost jiných přístupů, nechce tvrdit, že současné diskuze o fotografii postrádají smysl, a píše, že fotografie „vybízí k analýze z mnoha úhlů pohledu“. Thompsonovu esej je tedy možné číst jako jednu z možných odpovědí na otázku „Proč je fotografie důležitá?“, která čtenáře přiměje k zamyšlení nad funkcí fotografie v současnosti. Na to, aby ukázala, co je na fotografii zajímavého v roce 2014, je ale sama příliš pevně zakotvena ve vlastní fotografické tradici. Nabízené řešení – fotografie, která nevzniká pouze pro muzea umění a přitom nezůstává jen u žurnalistiky – rozhodně neodpovídá na zmíněnou otázku zcela a nechává fotografii do budoucna volné pole působnosti.

Thompson, Jerry L. Why Photography Matters. Cambridge: MA–London: MIT Press, 2013.

Hana Buddeus