Vladimír Birgus Fotografie 1972-2014
Autorkou textů třetí a nejobšírnější monografie Vladimíra Birguse (1954) je historička umění Štěpánka Bieleszová, kurátorka Muzea umění Olomouc, v němž také uvedla retrospektivu k fotografovým šedesátinám (15. 5.–15. 9. 2014). Předmluvu dělí v přehledné kapitoly s přijatelným objemem dat a srozumitelně líčených souvislostí nadpisy Fotograf, Publicista a kurátor, Pedagog. Samozřejmě nechybí ani rozsáhlý přehled výstav, jak autorských a skupinových, tak těch, které Birgus připravil kurátorsky, ani bibliografie, zahrnující desítky knih, katalogů a článků.
Tvůrce se podílel na výběru reprodukcí, poskytl editorce rozhovor a podklady pro chronologii klíčových životních dat. Je jasné, že analytik fotografických projevů mnoha současníků a spoluautor dějin české fotografie uplynulého století ví, čím a proč se sám fotograficky zabývá. Výrazným podílem na zpřístupnění vlastního díla dal knize svědecký rozměr. Je mi to bližší než chladná předpojatost vůči osobně vyjádřeným poznatkům či rovnou strukturalistický odstup.
Nejstarší reprodukce, doprovázející zevrubnou úvodní studii, pocházejí z let 1969 až 1974. Birguse zastihují v etapě inscenování symbolických výjevů. Celostránkovým (popřípadě i dvoustránkovým) reprodukcím jsou vyčleněny dvě třetiny stoosmdesátistránkové knihy: první černobílým, druhá barevným. Skladbě celku i dvoustran se dostalo patřičné péče, úprava Petra Šmalce i polygrafické zpracování zdárně využívají dobových možností.
Spirálu tvůrčího ohlédnutí naplňuje zájem o existenciální náměty. Z režie předem koncipovaných dějů se autor záhy přeorientoval na zachycování reálných momentů. Řečeno obvyklou terminologií, přešel Birgus začátkem 70. let od inscenované fotografie k subjektivnímu dokumentu. V následující dekádě se vymezil vůči převládajícímu trendu tím, že začal jako jeden z prvních českých dokumentaristů cíleně užívat barvu. Záběry řazené do cyklu Cosi nevyslovitelného nesou označení míst, kde byly pořízeny. Zdá se to však stále méně důležité. Převládá psychosociální rovina obsahu a fotografované příběhy ustupují ve prospěch příběhu fotografa.
Nakladatelství KANT Karla Kerlického uplatňuje většinu svých fotografických knih v zahraniční distribuci. Nejinak je tomu u Birgusovy monografie. V anglické verzi vyšla v citlivém překladu Dereka a Marzii Patonových a distribuci převzala newyorská firma ARTBOOK / Distributed Art Publishers.
#24 vidět a věřit
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét