Fotograf Magazine

Ještě před patnácti lety bylo dílo Jaroslava Rösslera (1902–1990) známé jenom užšímu kruhu odborníků. Neexistovala žádná Rösslerova monografie ani žádná rozsáhlejší retrospektiva v mezinárodně významném muzeu. To se od té doby radikálně změnilo. Rösslerovo fotografické a částečně i kreslířské a malířské dílo bylo v letech 2001–2004 představeno na velké putovní výstavě v Praze, Madridu, Brestu, Salcburku a Frankfurtu nad Mohanem a kromě menší první monografie z nakladatelství Torst z roku 2011 o něm vyšla velká kniha Jaroslav Rössler. Fotografie, koláže a kresby v pražském KANTu a v americkém nakladatelství The MIT Press (2004). Na dalším prozkoumání a popularizaci Rösslerova díla má velkou zásluhu zejména Josef Moucha, který uspořádal několik výstav zaměřených především na abstraktní část Rösslerovy fotografické tvorby, v roce 2005 vydal rozsáhlejší katalog Jaroslav Rössler. Abstraktní fotografie a napsal také několik dalších textů.

Mnohé výstavy a katalogy by nevznikly bez iniciativy a bez organizační a finanční podpory Rösslerovy rodiny, především aktivního Rösslerova zetě Jaroslava Víta. Plně to platí i o výstavě Jaroslav Rössler: fotografie, malby a kresby z let 1923–1978, jež letos na jaře proběhla v Topičově salonu v Praze v kurátorském výběru Josefa Mouchy, Petra Štěpána a Ilony Víchové. Kromě už proslulých děl z meziválečného období, dosud méně známých, ale už publikovaných experimentálních snímků z 50.–70. let a kvalitativně různorodých maleb a kreseb představených už na předchozích výstavách se v ní objevila řada fotografií, které dříve existovaly jenom v negativech nebo v kontaktních kopiích v autorově pozůstalosti. Právě ty tvoří nejobjevnější část Mouchovy publikace. Nejde jenom o variace abstrahujících záběrů rozostřených světelných zdrojů, estetizující detaily technických objektů nebo geometrické kompozice s kartony a vrženými stíny, ale také o dosud nezveřejněná díla vznikající od poloviny 50. let. Jak Moucha připomíná, mnohá z nich souzní s tendencemi informelu, v nichž o generaci mladší výtvarníci tehdy odmítli oficiálně prosazované figurativní umění ve stylu socialistického realismu a snažili se navázat na meziválečnou avantgardu. Ke kladům knihy patří i fundovaný a přitom velmi čtivě napsaný text, v němž autor dokazuje své zkušenosti z oblasti beletrie, kvalitní tisk, dobrý překlad a precizně sestavené seznamy autorských výstav, monografií, portfolií a zastoupení ve sbírkách – ty ji odlišují od podobně rozsáhlé publikace Petra Štěpána o Rösslerových výtvarných dílech, v níž neomluvitelně chybí jakákoliv bibliografie. Mouchovu knihu je tak možno přes nevelký rozsah považovat za objevný a důležitý příspěvek k prozkoumání a zveřejnění tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů.

Vladimír Birgus