Člověk Havel
Má-li fotografe tu magickou moc zpřítomňovat to, co bylo, pak obě tyto knihy jsou nebývale silným zpřítomněním života Václava. Ač obě knihy ukazují Havla bez příkras, tituly se od sebe výrazně liší, tak jako samotný fotografický rukopis a povaha autorů.
Tomki Němec Václava Havla začal fotografovat v době první prezidentské volby na základě projektu studentské agentury Radost z pražské FAMU. Jak říká v rozhovoru s Danielem Anýžem v závěru knihy, nemohl opustit „polotovar“ a rozhodl se Havla fotit dál. Byl drzý. Dostal se všude. V Moskvě stejně jako v USA, na schůzích tehdejší vrcholné politiky stejně jako na Hrádečku. Tomkiho fotografe jsou silné stejně jako verva, kterou musel uplatnit, aby je získal.
Poplatně období, ve kterém Václava Havla fotografoval, Tomki zachytil především „prezidenta“ Havla. Personu, která stanula v čele mladé demokratické země a vytáhla nás s sebou z pomyslného dna na hvězdnou oblohu – Vladislavský sál, The Rolling Stones, Stockholm, Bílý dům, princ Charles, Margaret Thatcher, Madeleine Albright… Ukazuje nám prkna, která znamenala tehdejší svět, i trochu toho hvězdného zákulisí. Vzedme se v nás pýcha. V nejlepší tradici fotografů agentury Magnum zachytil Tomki Němec Václava Havla jako dějinnou událost.
Pokud bych měla jmenovat jednu fotografii, která se vymyká dokonale zrnitému obrazu státníka Havla, byl by to nenápadný rozmazaný snímek zachycující Havla těsně před složením prezidentského slibu – přerod svobodného člověka v osobu veřejnou je v tomto obraze dokonán s předstihem. Punctum ve výrazu jeho obličeje doslova mrazí.
Všechno před tímto momentem zachytil v takřka rodinném albu
Bohdan Holomíček – bujaré oslavy na Hrádečku, divadelní zkoušky, vernisáže, derniéry, narozeniny, pohřby, stárnutí, přátelství… Formálně obyčejnější kniha zachycuje fakticky skromnější časy manželů Havlových a jejich nejbližšího okolí – tedy intelektuální elitu národa, která přežila. Holomíčkovy typické popisky fotografií psané tužkou na okraj (dnes už fotografie ze scanovaných negativů) dokreslují domáckou atmosféru celého díla. Bohdan Holomíček však nepřestal Havla fotit ani po jeho nástupu do prezidentského úřadu, i nadále zůstal „vytrvalým svědkem důležitých událostí mého života i dějin naší země“ – řečeno děkovnými slovy Václava Havla z pohlednice vložené do knihy.
Obě dvě knihy jsou, myslím, tvořeny s láskou a se snahou zachytit pravdu. Jednu fotil blízký přítel, jednu blízký spolupracovník. Obě zachycují Havla v rolích, které sám pro sebe během svého života napsal – manžel, kamarád, dramatik, spisovatel, piják, filosof, kritik, myslitel, politik, státník – člověk.
A obě dvě chcete mít doma – už kvůli vnoučatům.
Kateřina Písačková
HOLOMÍČEK, Bohdan. Album Václav. Praha: Torst, 2016. ISBN: 978-80-7215-531-6. NĚMEC, Tomki. Václav Havel. Fotografie. Praha: Tomki Němec, 2016.
ISBN: 978-80-260-9632-0.
#29 kontemplace
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét