Fotograf Magazine

Podzim bývá ve znamení fotografických festivalů. V Bratislavě probíhá každoročně Mesiac fotografie, v Paříži Paris Photo a v Kolíně fotografický festival s názvem Funkeho Kolín. Ten je sice co do rozsahu a počtu autorů nejmenší ze jmenovaných událostí, ale snad právě pro svou intimní atmosféru je velmi příjemný. Díky každoročně odlišné, ale vždy jasné tematické koncepci, podle níž jsou vybíráni vystavující autoři, působí Funkeho Kolín kompaktním  dojmem.

Letos se konal festival od svého založení v  roce  1993  již  poosmé. Téma, které si organizátoři, respektive organizátorky  Jolana  Havelková, Naďa Kováříková a Helena Musilová pro tento ročník zvolily, znělo Stopy a záznamy. Jednalo se o téma svým způsobem přímo charakterizující médium fotografie jako takové, vždyť čím jiným jsou fotografické obrazy než stopami prostupujícími minulost, čím jiným než záznamy našich životů, záznamy  vypovídající  o  celé  společnosti  a  její  kultuře.  Kolika  způsoby  lze k tématu Stopy a záznamy přistoupit a v jakých intencích je o něm možno přemýšlet se promítlo v dílech participujících umělců.

Výběr dvaceti pěti vystavujících autorů byl složen z již etablovaných umělců, studentů vysokých uměleckých škol i autodidaktů a nechyběli ani umělci ze zahraničí. Za jednu ze zásadních osobností festivalu lze jistě považovat Jana Kubíčka, kolínského rodáka, umělecky zavedeného spíše jako malíře, grafika a autora objektů. V Regionálním muzeu v Kolíně byla k vidění méně známá, nikoli však méně zajímavá část Kubíčkovy tvorby, kterou představovaly fotografie a fotogramy z let 1962–1985. Jistou návaznost lze spatřovat v tvorbě autodidakta Jana Wojnara, který ve svých konceptuálních dílech užívá média fotografie v kombinaci s kresbou. Výběr z jeho prací realizovaných v osmdesátých letech byl představen v Malé galerii Na Hradbách.

Za jistý protipól těchto konceptuálních přístupů lze označit výstavu nejmladšího účastníka festivalu, studenta katedry fotografie na pražské FAMU,  Jáchyma  Klimenta.  V  běžně  nepřístupném  prostoru  pod  točnou v kolínském městském divadle prezentoval cyklus citlivých až snových fotografií krajiny, který v kombinaci s projekcí expresivního filmu Ebb & Flow natočeného na kameru 8 působil až nostalgickým dojmem. O patro výš probíhala ve zkušebně městského divadla Rekonstrukce minulosti. Za tímto názvem se schovávala tři videoartová díla mladých autorů, Petry Baráčkové, Terezy Velíkové a Marka Thera, a fotografický soubor Petry Malé.  Pojítkem  všech  čtyř  prací  byla  konstrukce  příběhu  vycházející z osobních nebo fiktivních vzpomínek.

Co se týče prostor, kam byly jednotlivé výstavy situovány, divadelní zákulisí nebylo jediným alternativním místem. Na expozice mohl návštěvník festivalu   narazit   v   knihkupectví   Arton   (Lukáš   Prokůpek,   student   Ateliéru fotografie na Vysoké škole umělecko-průmyslové), v restauraci Naivní anděl (Anna  Gutová,  studentka  Institutu  tvůrčí  fotografie  v  Opavě),  v  synagoze (Beata Dlugosz, Mátyás Misetics, Jiří Šigut, projekt Lucie Nimcové z archivu Mariana Kusika) nebo pod širým nebem na Karlově náměstí (Igor Ševčuk). Jiná  místa,  jako  tomu  bylo  v  případě  D.I.V.O.  Institute  (Markéta Kinterová, Ivars Gravlejs) nebo Galerie Nahoře (Ondřej Přibyl), by se bez festivalové mapky jen těžko hledala. Návštěva festivalu se tak stala jakýmsi putováním, při kterém se divák seznámil s kolínskými zákoutími, což pokud zrovna hustě neprší, zajisté není na škodu.

Funkeho Kolín se letos neomezil jen na město Kolín. Součástí festivalu byla také výstava Stopy v Komunikačním prostoru Školská 28 v Praze, na které se podíleli autoři Ondřej Bouška, Kateřina Držková, Vojtěch Fröhlich, Tereza Králová, Jiří Šigut, Jan Šimánek, Miloš Šejn a Jan Wojnar.

Na webových stránkách fotodokument.cz lze navíc shlédnout video, které vzniklo během workshopu v rámci festivalu pod vedením Michaely Brachtlové a Jana Bezuchy.

Osmý ročník Funkeho Kolína již skončil, ale komplexní a vyčerpávající informace o celém festivalu je možné  získat  díky  povedenému  česko-anglickému katalogu, kde jsou kromě reprodukcí otištěny také teoretické texty kurátorů  jednotlivých  výstav  i  celkový  záměr  organizátorek.

Silvie Milková