Fotograf Magazine

Dušan Šimánek patří k osobnostem, které již od 70. let spoluurčovaly nové tendence v české fotografii, ať už formováním alternativních společenství, v rámci módní a reklamní fotografie, ale i v neobvyklém využití barvy ve vlastní volné tvorbě. Právě tu na rozdíl od jiných autorů striktně odděluje od své komerční práce, díky čemuž jsou jeho umělecké soubory nepočetné a rozdělené dlouhými prodlevami, ale o to koncentrovanější.

Šimánkův Herbář̌ navazuje na jeho starší díla subverzivně popartového charakteru, v nichž se zabýval apropriací kýčovitých florálních tisků, ale rozpracovává je tentokrát z perspektivy současné globalizované produkce a antropocénu. Umělé květiny z asijských tržnic tu představují jakýsi prazáklad zcela nové civilizace, která organickou evoluci nahradila multiplikovanou standardizací. Tyto „nové květiny“, které nás paradoxně přežijí, přitom mají sloužit jako symbol naší svázanosti s přírodou a obdivu vůči ní. Jsou tak nejen náhražkou skutečných květin, ale i našeho vztahu k Zemi a jejím dějinám, tedy symbolem naší civilizační odtrženosti.

Šimánkův Herbář̌ zároveň přímo cituje raně moderní snímky Karla Blossfeldta, činí tak však z dnešní posthistorické perspektivy. Blossfeldtovy „praformy“ se k Šimánkovi o století později vracejí přes továrny na plastové výrobky všeho druhu, aby je mohl podrobovat neúprosné a přitom navýsost elegantní dekonstrukci. Nová, umělá příroda se ukazuje jako stavebnice, která postrádá původní funkci a zůstává pouhým 3D dekorem. Je-li fotografie umělým obrazem, jsou i květiny vlastně trojrozměrnou reprodukcí skutečné přírody. Šimánkův „herbář pro 22.století“ tak přináší otázky nejen o současné ekologii, ale i o povaze obrazu, skutečnosti a jejich budoucnosti.

Pavel Vančát