Fotograf Magazine

V souboru sešitů Auta od Václava Jiráska – svázaných do vydatného celku a kloubících impulzivnost zinů s ambicí knihy – jsou vepsané tisíce ujetých kilometrů, ale především těch neujetých. S precizností sběratele, instinktem pro snapshot a citem pro krajinomalbu od roku 2005 totiž člen umělecké skupiny Bratrstvo (1989–1993) a fotograf uvyklý na konceptuální projekty nasbíral stovky foto-grafií vraků aut: někdy srůstajících s přírodou, jindy fungujících jako kůlny nebo tyčících se jako smutné pahýly v pustině. Snímky z cest především po řeckých ostrovech jsou roztříděné do více než dvaceti vzájemně se prolínajících kate-gorií jako Torza, Akrobati, Dřeváky, Romanťáky, Instalace, Floristi, Zvířata nebo Zmar – ale hned vysvětlovat, co znamenají, by byl nevyžádaný spoiler. Jiráska zde nevede fascinace neporazitelným strojem jako u Theodora Pištěka ani přísně modernistická „need for speed“, která určovala tep předchozího století, jako spíš temně romantická vášeň pro mršiny se zpětnými zrcátky.

Pro Rolanda Barthese byla auta gotickými katedrálami, Jean Baudrillard zase psal ve svém „cestopisu“ Amerika o statistické energii, rituálnosti automobilového provozu a měkkosti automatických převodovek, což jenom ilustruje víru, s jakou jsou auta spojována. Obrazy automobilů v naší kultuře stále definují produktové fotografie nablýskaných kapot a reklamy na auta, která vás nikdy ne-zklamou nebo v nich vyhrajete (ať už to znamená cokoliv). Jenže právě zklamání, selhání, porážka Jiráska v tomto souboru zajímají. Jirásek vraky aut zasazuje do „většího obrázku“ a soustředí se na kompozice jejich splývání s okolní krajinou. Slovy Johna Bergera, Jirásek nečíhá na divoké zvíře a nestřílí snapshoty od boku – předměty jeho fotografií se totiž měří věčností (nebo alespoň časem, který nám na planetě zbývá) a kulisami nejsou parkoviště nebo křižovatky, ale pohřebiště pod pergolou na návsi, u přímořských cest nebo na vyprahlých pláních.„Pohlceny přírodou, stávají se součástí místa, skryté pod mimikry krajiny,“ píše sám Jirásek u příznačně nazvané kategorie Vrůstačky. Naopak některé kategorie a podkategorie řazené do samostatných sešitů se ale přirozeně prolínají, až splývají a zdá se, že jsou vytvořené až moc okatě „jen pro efekt“. Právě proto je otázkou, zda by kniha nepůsobila konzistentněji vcelku než takto rozsypaná po „zinových sešitech“.

V době tikajících planetárních hodin, ať už to Jirásek tak zamýšlel, nebo ne, jsou vraky pomníky kultury nepřemožitelných motorů a lidské nadřazenosti nad přírodou. Karty se obracejí a každé zasunutí klíčků do zapalovače se mění v morální rozhodnutí. Na první pohled se sice jeví jako individuální, ale násobené stamiliony symbolizuje soustavný rozklad životního prostředí. Naznačuje to také Michal Nanoru v úvodní eseji, která funguje jako spolehlivý výklad mytologie automobilu– z pohledu popkultury a fotografie: „Stejně jako zahrady a parky v 19. století začaly napodobovat venkovské scenérie, osamělá auta se nechtěně stala pastorálními konstrukcemi idealizované průmyslové minulosti, sloužícími coby romantická odpočívadla v dnešní „roztříštěné“, neustále zrychlující krajině, akvarijní dekorací pro svět s post-humanitou na spadnutí.“ Tenze mezi živým a neživým nebo přírodou a technologií jsou pro Auta určující, stejně jako vědomí, že si nikdy nebudou plně rozumět. „Ve zpětném zrcátku každého amerického auta je vyrytý ontologický slogan, který je víc než vhodný pro naši dobu: objekty v zrcadle jsou blíže, než si myslíte,“ tvrdí filozof Timothy Morton, který se řadí k nejvlivnějším myslitelům dneška a prorokům antropocénu. Morton obrací pozornost k objektům a v jeho podání kámen nebo třeba vrak auta mluví samy za sebe, bez přičinění člověka. Ostatně jako v Jiráskově jedinečné knize Auta, jejíž estetická síla spočívá v tom, jak systematicky pohřbívá ustanovená porozumění o bohatství, svobodě, volnosti, sex-appealu a frajerství; už jenom tím, že se o schránky těchto významů musíme zajímat v jejich materiální podobě. Zůstane z nich jenom ruin porn, které už ale nikoho nevzrušuje – a Jirásek pozoruhodným způsobem nezdokumentoval jenom rozklad karoserií, korodující převodovky nebo poklice u kol, ale hlavně dekonstrukci mýtů o bezstarostné jízdě a neustálém pokroku.

JIRÁSEK, Václav. Auta. Praha: Eastern Front, ArtMap, Eastern Front, 2019. ISBN 978 -80-906599-6-4.

Miloš Hroch