pozemšťané*ky
Globální oteplování je skutečnost, se kterou se buď chceme konfrontovat, nebo ne. Jen málokdo z nás, shodují se vědci, je ale schopen smyslově pojmout „klima“, a tedy i vědomě prožít klimatické změny. Čas člověka jako jednotlivce je vázán spíše na počasí. Fotografie je potom záznamové médium, které překonává lidský čas, a může tak být vodítkem, jak vidět a snad i prožít a pochopit klimatické změny. Ovšem fotografie, objevená poměrně nedávno, je pouze návodem k tomu, jak číst zápisy a otisky, které nám k proměnám klimatu a jiným přírodním dějům nabízí samotná planeta. Tento pohled na planetární děje jako otisky událostí do citlivého povrchu Země (ať už jde o led, hlínu nebo kameny, proudění a hladiny vody či vzdušné znečištění) se stal východiskem pro Lukáše Likavčana, kurátora letošního Fotograf Festivalu a současně hostujícího editora tohoto čísla časopisu Fotograf.
Podobně jako se Dietmar Offenhuber v rubrice Teorie zamýšlí nad způsoby jak přemostit mezeru mezi nezměrným množstvím dat, kterými disponuje věda, a vizualizacemi, které vytváří sama příroda, nabízí Likavčan umělecké přístupy, které na tuto výzvu nepřímo reagují. Jak sám říká: „(…) zajímá mě, zda dnes můžeme mluvit o fotografii ne jako
o médiu reprezentace přírody, ale jako o mediální povaze přírody samotné – jako o procesu otiskování stop biologických, chemických a geologických procesů do fotosenzitivního povrchu planety.“ Takovéto stopy zaznamenává ve své práci i Michal Kindernay, když dlouhodobě dokumentuje oblohu, a vytváří tak své abstraktní modro-bílo-šedivo-čer- né obrazy. Schopnosti fotografie „zmrazit čas“ využívá i Naoya Hatakeyama. Jeho snímky důlních odstřelů jsou až bolestivým protnutím časů a informací zachycených v zemských vrstvách hornin a ostře kontrastují s opatrnými a precizními výzkumy ledových jader, které ve své práci zkoumá umělkyně Susan Schuppli. Otázka, která vyvstává z těchto a dalších uměleckých přístupů obsažených v aktuálním čísle, zní, co to znamená být součástí pozemšťanstva. Není to jen moc daná schopností zaznamenávat data, měla by to být i schopnost pochopení a empatie planetárních procesů na základě jejich interpretace.
#40 pozemštané*ky
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét