Fotograf Magazine

V prvním čísle magazínu Fotograf vyšla anketa, která se ptala předních českých teoretiků a kurátorů na etablovanost fotografického média na poli současné výtvarné scény a co by ho případně mohlo ohrozit. Po dvaceti letech se redakce rozhodla k formátu ankety znovu vrátit. Tentokrát s cílem zmapovat, jak se fotografii dařilo v rámci veřejných i soukromých sbírkotvorných institucí u nás i v zahraničí v posledních dvou dekádách a co můžeme v této oblasti očekávat do budoucna.  

1) Fotografie si dlouhodobě buduje stále silnější pozici na trhu s uměním. Jak tento fakt za posledních dvacet let vnímá vaše instituce a jakým způsobem utváří vlastní sbírku?

2) Kam podle vás může směřovat vývoj sbírání fotografie v následujících dvaceti letech?

Jaroslav Michna / kurátor Galerie výtvarného umění v Ostravě

1: Fotografie za posledních dvacet let prošla zásadní proměnou. Především se stala univerzálnějším médiem, kterého užívají nejen umělci-nefotografové, ale masivně se rozšiřuje i napříč společností jakožto nový komunikační fenomén. Fotografie již není jen výsadou uměleckých kruhů a institucí, ale stává se všudypřítomným vizuálním komunikačním kanálem. Má často postkonceptuální charakter, tematizuje všednost, sériovost, probíhají v ní postprodukční zásahy. Fotografie se stala silným hráčem na poli současného umění a z hlediska institucionální dramaturgie budování sbírky tento fakt nelze přehlížet. GVUO se zaměřuje na již etablované autory, kteří spadají právě do proudu postkonceptuální fotografické rétoriky, přičemž je naší vizí okruh autorů dále rozšiřovat.

2: Je již nadmíru jasné, že všechny sbírkotvorné instituce by se měly zaměřit na fotografii jako na plnohodnotný novomediální komunikační prostředek. Pro konzistentní sledování fotografie je důležité mít pokrytou dějinnou cestu celého 20. století, aby byly zřejmé vývojové proměny média. Co se týká úvah o budoucnosti, je těžké cokoliv predikovat, jelikož pole digitální vizuality, respektive virtuální reality se stále vyvíjí. Už nyní je zřejmé, že „zastavený obraz“, reprezentovaný mimo jiné i fotografií, je a do budoucna o to více bude spíše melancholickou formou vizuální archeologie. À propos, pohyb filmového charakteru (sekvenční snímaní, sériovost) je již dávno součástí fotografie. Ale pozor! Rozpohybovaný obraz a klipová kultura ve veřejném prostoru zbytňuje a softwarová manipulace může být nebezpečná pro autenticitu  původních uměleckých děl. Často z nich totiž vytváří pohyblivou spektakulární show. Co bude pro dětského návštěvníka zajímavější, vidět originály Muchových pláten, nebo jejich digitálně rozpohybovaný přepis? 

Jakub Kodl / aukční Galerie KODL, specializující se na současné umění 

1:Ačkoliv má fotografie na českém trhu s uměním stále stabilnější pozici, nedostává se jí takového ohodnocení, jaké by si po právu zasloužila. Je to médium, které má zásadní vliv nejen na umění, ale například i na vývoj přírodních a společenských věd či medicíny. Přesto není zcela běžné, že by fotografie na českém trhu dosahovala takového ohodnocení jako jiné formy současného umění. Situace se však mění. Svědčí o tom zkušenosti se zahraničním trhem. Zároveň má Česká republika hned několik autorů, kteří svými fotografiemi dobyli světové galerijní síně. Co se týká vlastní sbírky fotografie, tak tu budujeme podobně jako jakoukoliv jinou sbírku. Hledíme nejen na kvalitu snímků a úspěšnost umělce, ale řídíme se i estetickým cítěním a intuicí.

2: Česká fotografie má podle nás ohromný potenciál. Ať již společenský, tak i sběratelský. Právě tato zpráva je dokonce zakódována v poslání našich dvou posledních Letních výtvarných salonů pořádaných pod záštitou Kodl Contemporary – sekce Galerie KODL, která se zaměřuje na současné umění. Snímky od významných fotografů, a to nejen těch současných, jsou také čím dál častěji součástí našich aukcí. Proto doufáme a věříme, že se v příštích dvaceti letech fotografii podaří dosáhnout takového zhodnocení, jakého si právem zaslouží, a v Galerii KODL se o to budeme i nadále usilovně snažit. 

Peter Coeln / ředitel vídeňského muzea fotografie WestLicht, galerie OstLicht a OstLicht Photo Auction

1: Na trhu s uměním ušla fotografie v posledních dvaceti letech opravdu velký kus cesty. Na začátku nového milénia jsme byli svědky těch vůbec posledních chvil, kdy bylo možné postavit sbírku obsahující díla zásadních osobností fotografie 20. století – včetně jmen jako Henri Cartier-Bresson, René Burri, Robert Frank, nebo dokonce Diane Arbus – s relativně malým rozpočtem. Mnoho z umělců, kteří formovali poslední půl století fotografie, bylo stále naživu, a pokud jste měli zájem o nějaký konkrétní snímek, mohli jste je prostě a jednoduše kontaktovat. Trh s uměním začínal fotografii jako potenciální aktivum teprve objevovat, a to prostřednictvím tvorby takových umělcůpostav, jako bylai například Cindy Sherman, manželé Becherovi nebo jejich studenti, ale trvalo nejméně dalších deset let, než v tomto segmentu došlo k lámání prvních aukčních rekordů. Žádný sekundární trh pro fotografii tehdy neexistoval a minimálně na území kontinentální Evropy bylo jen několik málo galerií a muzejních institucí, které fotografii mělyi na svém radaru. I proto jsme ve Vídni v roce 2001 založili WestLicht a začali pořádat aukce fotografií – abychom tuto mezeru zaplnili.

2: Myslím, že trh i nadále poroste. V době pomíjivých digitálních obrazů je podle mého stále přetrvává poptávka po fyzických artefaktech – snímcích, které mají svou jedinečnou historii a vyprávějí nějaký příběh. Obzvlášť u mladých lidí pociťuji velkou vnímavost vůči analogovým fotografickým procesům a právě oni jsou sběrateli budoucnosti.

Jan Mlčoch / kurátor Sbírky fotografie, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

1: UPM začalo sbírku založenou na počátku 20. století obohacovat nákupy od roku 1970, kdy byla kurátorkou Anna Fárová. Paradoxem bylo, že v 70. a–80. letech bylo na akvizice dost peněz, ceny byly mírné. Autoři považovali za čest, že se jejich práce dostane do sousedství děl Františka Drtikola, Josefa Sudka a dalších klasiků. Právě ti největší a nejslavnější byli také nejvelkorysejší – věnovali rozsáhlé soubory svých děl bez nároku na jakékoliv finanční plnění. V poslední době se tak zachoval Josef Koudelka. A není jediný. Dlouhodobě tyto dary představuji v komorní Galerii Josefa Sudka, v posledním čase to byly soubory Antonína Tondera, Petra Balíčka,  Petra Tauska ad.  

Fotografie se až na výjimky (R. Skopec, J. Bouček, Z. Wirth a pár dalších) v naší zemi až do konce 80. let soukromníky nesbírala. A také ani neobchodovala (jen dvě alba Josefa Sudka a Moderní česká fotografie). Změnu přinesly až první aukce n. p. Kniha, organizované Václavem Proškem. V 90. letech pak nakupoval (a v zahraničí prodával) kdekdo, pak tento trend opadl. V soukromém sektoru dnes roste počet lidí, kteří kupují starší i současné fotografie. V mnoha případech to ale nejsou klasičtí sběratelé, ale investoři. 

2: Zájmy a vkus sběratelů i institucí se průběžně mění. V rámci fotografie v současné době stále vítězí zájem o klasiku: F. Drtikola, J. Sudka, surrealismus, český informel, v posledních cca dvaceti letech Jana Svobodu, Bělu Kolářovou a několik dalších. Zájemci se ale nerekrutují z fotografického prostředí, ale ze sběratelů umění v širším kontextu, do něhož patří i experimentální fotografie. Co bude za dvacet let, to nevíme. (A je to dobře.) Ale zájem o fotografii ve všech formách se snad udrží, už jen proto, že se v ní zračí celý náš vnější i vnitřní svět. 

Pavel Lagner / kurátor Galerie Václava Špály a uměleckých sbírek PPF Art a. s.

1: Sbírku fotografií budujeme v PPF Art nezávisle na tom, jak silné či slabé je postavení fotografie na trhu s uměním. Pokud je toto postavení dáno prodejními cenami, tak to pro nás znamená, že finanční hodnota naší sbírky roste. Naopak u nových akvizic musíme počítat s tím, že podobně porostou i finanční náklady na ně.  Stejně tak nemá na naši sbírku vliv skutečnost, že objektivně roste množství nabízených a prodaných fotografií na trhu. To je dáno nejspíš tím, že se zvyšuje počet soukromých sběratelů, kteří podle různých doporučení investují zpočátku do „drobnějších“ prací – akvarelů, grafiky, fotografií atd. Fotografie zatím zůstává ve srovnání s obrazy o řád až dva dostupnější. My sbírku rozšiřujeme v rámci domluveného rozpočtu, a to ve vertikální časové rovině od fotografií z 19. století až po současná díla mladých autorů. Zároveň sbírku doplňujeme podle potřeby o fotografie spojené s určitou uměleckou etapou nebo autorem. 

2: Vývoj sběratelství bude určitě spojen s vývojem technologií a změnou vztahu k vlastnictví. Orientace na virtuální vnímání světa může vést čím dál častěji k digitálnímu důkazu o vlastnictví nejen peněz, ale i umění. Je těžké odhadnout, jak se změní pocit estetického, ale i hodnotového uspokojení ve světě, kde dojde k jistému rozmělnění jedinečnosti a hodnoty originálu a vnímání fotografického či jiného díla výhradně prostřednictvím displeje. Budou si sběratelé vážit kromě vlastnictví i možnosti práce s uměleckým předmětem, jako například vidět ho detailněji než prostým zrakem?

V této souvislosti nelze podcenit ani skutečnost, že i samotná fotografie se může stát sběratelským objektem, jako k tomu došlo u jiných předmětů, ze kterých se s časovým odstupem a technologickým vývojem stala rarita.

Jitka Hlaváčková / kurátorka Sbírky fotografie a nových médií, Galerie hlavního města Prahy

1: GHMP buduje Sbírku fotografie více či méně systematicky od roku 1996. V tuto chvíli obsahuje asi 1400 fotografií a digitálních tisků a přes 100 položek z oblasti pohyblivého obrazu. Hned prvními díly této sbírky se staly monumentální digitální, počítačově generované tisky (Bromová, Díaz, Svárovský), následovaly fotografické cykly tehdejších mladých konceptualistů (Othová, Jasanský a Polák, Humhal, Kintera a další). O deset let později pak byla koncepce sbírky rozšířena o nová média a v roce 2010 došlo ke spojení se sbírkou Pražského domu fotografie. Sbírka se tím rozrostla o zhruba 500 kusů klasické fotografie, z velké části z oblasti uměleckého dokumentu. Od té doby se GHMP snaží v menší míře rozšiřovat i tento odkaz. Těžiště sbírky však zůstává v konceptuálních a postkonceptuálních přístupech. V posledních letech se GHMP snaží rozvíjet co nejrovnoměrněji všechny své sbírky, nákupy z oblasti fotografie a nových médií však hrají stále významnější roli.

2: Sbírka GHMP je koncipována jako platforma společná pro fotografii i nová média. To v současnosti značně usnadňuje uvažování o škále postdigitálních formátů, které jsou v určitém smyslu deriváty fotografických postupů. Fotografie se od chvíle, kdy se stala v technickém smyslu majoritně datovým souborem, poměrně špatně definuje. Míra manipulace, spoluautorství umělé inteligence, archivní a apropriativní přístupy, textové, fotogrammetrické a jiné záznamové soubory, nebo dokonce 3D tisky se stávají relevantními oblastmi zájmu. Z uměleckého, a tedy i sběratelského hlediska je navíc čím dál méně podstatné, zda je fotografie součástí instalace, pohyblivého obrazu nebo třeba performance. Ze sbírkotvorného hlediska je zajímavé sledovat právě tyto nové, těžko definovatelné formáty, které o naší době vypovídají nejvíce. Paradoxně mezi ně spadají i návraty ke klasickým fotografickým technikám. Paralelně s uvedeným je pochopitelně třeba podporovat a oceňovat odborně vedenou sbírkotvornou činnost zaměřenou na všechny historické fáze fotografie. V neposlední řadě je třeba zdůrazňovat sociální a ekonomický rozměr akviziční činnosti, tedy systémovou podporu živé kulturní scény.

Nadine Wietlisbach / ředitelka a kurátorka Fotomuseaum Winterthur

1: Sbírka Fotomusea Winterthur sestává z tvorby osobností světového umění od 60. let až po současnost. Rozrůstá se jak prostřednictvím vlastních akvizic, které jdou ruku v ruce s aktuální výstavní dramaturgií muzea, tak prostřednictvím štědrých darů a trvalých zápůjček. K dnešnímu dni čítá na 9 000 fotografických děl a nadále roste po boku našich kurátorských aktivit a podpory začínajících umělců. Ne všechny naše akvizice dosáhnou nějakého významnějšího zhodnocení – jde o kombinaci děl opravdu vysoké hodnoty a tvorby umělců, kteří se teprve začínají etablovat.

2: Fotografie neustále mění svou formu i tvar a to se odráží i v naší sběratelské strategii: zajímají nás jak klasické snímky, tak pohyblivé obrazy a současná umělecká praxe uplatňující například i snímky instagramových feedů.

Anežka Kořínková