Fotograf Magazine

S potěšením vám představujeme výsledky FOTOGRAF MAGAZINE OPEN CALL 2024, který posuzovala mezinárodní porota sestavená z odbornic a odborníků na současnou fotografii ve složení:

Katy Hundertmark (časopis FOAM), Julie Hrnčířová (vizuální umělkyně), Markéta Kinterová (Fotograf Magazine), Giangavino Pazzola (CAMERA – Centro Italiano per la Fotografia), Elizabeth Pichler (kurátorka), Karolina Wojtas (vizuální umělkyně)

Vybraným srdečně gratulujeme a děkujeme všem, kteří se přihlásili!

Kehan Lai

Měkce beztvarý

Kehan Lai je umělkyně pracující s fotografií, která žije v New Yorku a Šanghaji. Její tvorba se pohybuje na pomezí simulakra a autenticity, proměňuje všední v symbolické a zkoumá materialitu fotografických tisků. Její praxe zahrnuje náročný proces shromažďování informací, sestavování materiálů a vytváření scén.

„Zabývám se tím, jak se mysl orientuje v informacích, a zároveň zkoumám složitost materiální kultury. Fotografuji objekty a tisknu je. Stříháním, skládáním a kroucením vytvářím z vytištěného papíru trojrozměrné formy a výsledek fotografuji na bílém pozadí. Tyto výsledné snímky odkazují na to, jak v oblasti paměti selhává linearita, objekty ztrácejí svou celistvost a různé časové instance se proplétají. Zdrojem obrazů jsou také témata jako technologie, věda a kultura. Srovnáváním osobních fotografií s nalezenými obrazy v prostředí fotografických zátiší – často charakterizovaných pozadím a deskami – se snažím reflektovat rizomatický vzorec naší mysli, který propojuje různorodé vizuální lexikony, a tak utváří význam.“

Instagram – @kehanff

David Růžička

7 Universal Emotions

David Růžička žije pracuje v Praze, kde nyní dokončuje magisterský program na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Postupně prošel ateliéry Aleksandry Vajd a Martinse Kohouta, Michala Pěchoučka a Dominika Gajarského a také Setareh Shahbazi a Slávy Sobotovičové v Ateliéru hostujícího pedagoga*žky. V jeho tvorbě je stěžejní postup filmového vyprávění, které vnímá jako svrchované médium a zároveň jako nejefektivnější způsob k předávání autorského příběhu. Své zpravidla nelineární vyprávění kotví do formálního rámce každodennosti, které nabízí jako jedinou konstantu uprostřed proměnlivosti. Každodennost ale vnímá nejen jako základní předpoklad veškerých dějových zvratů, ale také jako platformu pro spojení se s diváctvem.

Výchozím bodem jsou subjektivně pojaté fotografie Wernera Formana z roku 1956, jejichž atmosféra podněcuje imaginaci a na pozadí možná nechtěně odhaluje alternativní narativní rovinu. Dílo 7 Universal Emotions je revizí minulosti a jejího vztahování se ke vnímání světa. Zároveň je i přepracovaným rejstříkem základních emocí podle Paula Ekmana, který za pomocii fotografií emotivních výrazů a krátkých příběhů na různých místech světa (včetně odlehlých domorodých kmenů) prokázal univerzalitu základních emocí. Výšivka, invazivní zásah do vytrhaných stránek, je pojítkem pro oba motivy a jistý komentář pod čarou. Dialog tří renesančních soch teematizuje Formanův rozporuplný a subjektivní přístup a tím i pokřivené vnímání postkoloniální situace. Není náhodou, že představují právě emoci pohrdání. 

Instagram – @davidruzick

Vyjádření poroty

Karolina Wojtas

David Růžička upoutává svým neotřelým přístupem k fotografii! Kombinuje text, kresby a instalace v nádherném portfoliu, a tím vytváří něco úplně nového a zajímavého. Spojením moderních technik s archivními vrstvami vznikají úžasná a fascinující díla!

Kehan Lai vytváří značně estetické koláže s hravým přístupem, který mísí fotografii a paměť. Řezáním, krájením a skládáním kompozic jako vzpomínky Kehan vytváří půvabné kompozice se sladěnými barevnými schématy!

Giangavino Pazzola

Tyto umělecké projekty vycházejí z pečlivého výzkumu, který vedl k dlouhodobým projektům s velkou hloubkou, v nichž umělci zkoumají svá témata velmi intenzivně. Výstupy vykazují velký důraz na detaily a snahu o dokonalost. Každý projekt je proveden s přesností, výsledkem čehož jsou díla s velkým estetickým a vizuálním dopadem.

Katy Hundertmark

Kehan Lai ve svých fotografických kolážích dekonstruuje povrch obrazu a vyzývá diváka, aby přemýšlel o jeho materialitě. Její zátiší posouvají hranice rámce, vykazují sochařské prvky a představují archivní materiál, který jakoby překrucuje čas i prostor. 

David Růžička pracuje napříč různými médii a technikami, přičemž využívá spolupráci k řešení otázek týkajících se společenských konstruktů a dynamiky moci. Kombinováním obrazu a textu v díle 7 Universal Emotions, vytváří prostor pro kritické zamyšlení nad archivními snímky použitými Ekmanem.