Fotograf Magazine

Její formulace hmoty i odvaha pracovat s tradicí zatíženou figurativností se pojí s až animistickou rituálností a folklórními tradicemi ovlivněnou reflexí materiálu i výrobní technologie. Ona často se zmíněným folklórem spjatá poetika autorce ale nebrání v konfrontaci s médiem, které je soše jako plastické výrazové formě zdánlivě nejvzdálenější, totiž s fotografií. To, jak se u plastik na výstavě stala fotografie doslova jejich tváří, staví do protikladu hodnoty obou médií a současně akcentuje v současné kultuře tak aktuální pnutí mezi virtualitou a materialitou. Tváře jejích soch jsou současně pohledem i obrazem, obracejí se jimi jak vůči sobě navzájem, tak se také vztahují k okolí. Jejich pohled je jak pohledem směrem ven, tak také ponořením se do nitra jejich vlastní prostorovosti. Druhý vystavující – Viktor Takáč, byl kurátorem označen za „mediálního umělce“, což dobře vystihuje jeho práci s přesahy médií. Téma výstavy, tedy černé světlo, se v jeho akcentaci tmavého pozadí šedých plastik a černobílých fotografií Hulačové stalo hrou s hierarchií pozadí a popředí i samotným tématem ve videoprojekci performance. Veškeré jeho realizace na výstavě zůstávají na pozadí děl Hulačové, současně jsou však opačným pohledem, chápajícím prostor galerie jako celkový prostor instalace, temného světla.

Viktor Čech