Fotograf Magazine

V předminulém roce oslavilo newyorské nakladatelství Aperture výročí 65 let své existence. Tato událost se stala podnětem k vydání rozsáhlé publikace obsahující výběr 71 rozhovorů z posledních 30 let, vedených s fotografy, kurátory, kritiky, historiky, editory a umělci. Všechny rozhovory jsou publikovány v původní podobě, nově opatřené úvodním textem charakterizujícím danou osobnost. Většina rozhovorů pochází z archivních čísel časopisu Aperture, další z publikací a online platformy tohoto nakladatelství. Vzhledem k rozsahu projektu se editoři rozhodli nepublikovat obrazovou část a raději dali přednost širšímu spektru autorů, od známých klasiků fotografie až po současné, začínající umělce. Jednotlivé rozhovory jsou řazeny abecedně, není dodržena tematická ani časová posloupnost. Jejich charakter je velmi odlišný, některé rozhovory mapují jen nepatrný časový úsek, jiné se soustředí na celoživotní etapu tvůrce. Názorové spektrum se liší. Najdeme tu zastánce fotografie jako specifického média, které má svá jasně definovaná pravidla, i úvahy o smyslu a budoucnosti fotografie v kontextu s ostatními uměleckými obory. V některých případech umělci diskutují o díle jiného autora a současně tak odhalují způsob vlastního uvažování. Někteří diskutující se více soustředí na autobiografické otázky a médium fotografie ustupuje do pozadí, jindy se stává fotografie hlavním bodem zkoumání. Přestože jsou některé rozhovory staršího data, nepostrádají na aktuálnosti ani dnes. Výběr rozhovorů dokonale mapuje široké spektrum přístupů a odpovídá současnému otevřenému pohledu na médium fotografie. 

Tradiční dokumentární a žurnalistickou fotografii zastupuje například Henri Cartier-Bresson, jenž hovoří nejen o své práci, ale odhaluje i některé méně známé skutečnosti ze svého života. Fotograf Philip-Lorca diCorcia poukazuje na rozpor odkazu Garryho Winogranda, na jedné straně se zdá jeho dílo již překonané, na druhé straně je evidentní, že stále ještě oslovuje řadu fotografů. Allen Ginsberg hovoří nejen o vlastní fotografické tvorbě, ale otevírá zajímavý pohled na dílo Roberta Franka. Robert Adams představuje sofistikovaný přístup k médiu fotografie a na několika stranách podává osobitou vizi, jak by měla vypadat fotografická publikace.

Don McCullin hovoří o fotografiích krajin, které pořizoval ve snaze uniknout osudu klasika válečné fotografie. Přesto se k válce v rozhovoru vrací a ozřejmuje rozdíly klasické a současné fotografie válečných konfliktů. Fotografka An-My Lê představuje zcela jiný typ dokumentární praxe, ve které se kombinují postupy dokumentární a inscenované fotografie. Rozhovor odhaluje postupy zobrazení válečných situací na pokraji reality a fikce. Japonskou dokumentární fotografii zastupuje Daido Moriyama, pro kterého není žádná fotografická práce podřízena konkrétnímu tématu, jakkoli se to zdá z pohledu naší tradice zcela nemyslitelné. Pro Moriyamu jsou témata limitujícím faktorem. Fotografii chápe jako médium, jež provokuje myšlenky.

Rozhovor s klasikem barevné fotografie Stephenem Shorem neztrácí po letech na své aktuálnosti. Shore představuje svoji tvorbu a inspirační zdroje z období svých počátků a hovoří o spolupráci s Warholem. Alec Soth, reprezentující současnou dokumentární fotografii, přináší autentické svědectví o práci na projektu o předměstských komunitách.

Zcela odlišný pohled na médium fotografie přinášejí rozhovory s kurátory a historiky fotografie. Quentin Bajac, bývalý kurátor fotografické sbírky MoMA, se přiklání k širšímu propojení různých médií včetně fotografie, jež by mělo zabránit stagnaci. V rozhovoru se zabývá historií a budoucností této sbírky i plánovanou výstavou tematizující fotografické studio (která mezitím již úspěšně proběhla). Kritička a kurátorka RoseLee Goldberg a Roxana Marcoci diskutují o fotografické dokumentaci performancí. Na příkladu Mariny Abramović Marcoci demonstruje myšlenku, že důležitý není fotograf, ale tvůrce performance. V širších souvislostech uvažuje vizuální umělec a skladatel Christian Marclay, který poukazuje na zvukovou dimenzi snímků. Fotografický aparát je pro něj zápisníkem, jenž registruje obrazy, a ty je možné následně zvukově interpretovat. Ani Taryn Simon se neomezuje pouze na samotné médium fotografie, ale zkoumá etické a sociální souvislosti, zajímá ji neviditelný prostor mezi textem a obrazem. Své médium v rozhovoru definuje jako množinu zahrnující grafický design, fotografii a text.

Jeff Wall, zastupující inscenovanou fotografii, se zabývá současným stavem média, jeho konvencemi a svobodou umělce. Gregory Crewdson popisuje celý proces realizace díla, jenž má často, podobně jako u Jeffa Walla, kinematografický charakter. James Welling hovoří o kreativní cestě kolem fotografie vycházející z myšlenky o cestování médiem strukturalistického filmaře Hollise Framptona. Genderovou otázku řeší v rozhovoru například Ishiuchi Miyako, která popisuje okolnosti vzniku nezávislého časopisu Main. Thomas Ruff mluví o inspiraci fotogramy Arthura Siegla a o vzniku série velkoformátových fotogramů zhotovených virtuální cestou za pomoci nejmodernějších technologií. Catherine Opie, hlásící se k LGBT komunitě, popisuje realizaci filmu The Modernist, jakési obdoby Markerova filmu Rampa, natočeného jako sled fotografických obrazů. V této směsici nejrůznějších přístupů najednou vyniká rozhovor s Marcellem Mastroiannim o paparazzi a spolupráci s Federicem Fellinim.

Kniha, která potěší nejen zasvěceného čtenáře.

Harris, Melissa a Michael Famighetti. Aperture conversations 1985 to the present. New York, N.Y.: Aperture Foundation, 2018. ISBN 9781597113069.

Štěpán Grygar