Fotograf Magazine

Neúplné kalendárium české fotografie 2002–2022   

Třebaže dějiny nejsou poslušné a neodvíjejí se od daného data k jinému datu, nýbrž uplývají v nepřetržitém kontinuu, máme ve zvyku vyčleňovat z nich rozličné epochy a etapy. Takovému aktu předchází snaha identifikovat události či okamžiky, které lze shledat zlomovými. Takové, po nichž nic (nebo „aspoň něco“) není takové, jako bylo dřív. Co když ale takovým mezníkem učiníme pouhé založení jednoho časopisu, tedy událost spíše nevýraznou, zlomovou patrně pouze pro velmi omezený okruh lidí, a pokusíme se sledovat, jestli pouhým seznamem událostí, jak se odehrávaly v čase, lze vytvořit alespoň dílčí obraz transformativních procesů a klimatických změn, jimiž za tu dobu (nejen) české fotografické prostředí prošlo. Psát kalendárium uplynulých dvaceti let bylo experimentem, který za běhu vyvolával řadu otázek: Co vtáhnout do hry a co protentokrát opomenout? Co bylo klíčové? Co tehdy a co zpětně? Pro koho vlastně? Co okomentovat a co ponechat jako suché konstatování? Nakolik se držet toho malého, dobře známého kousku pevniny v globálním oceánu? A co z něj do popisu ostrova vpustit, protože se tam de facto už stejně usídlilo? Jaký obraz vznikne? A jaký chci, aby vznikl?    

2002       

Jiří David vystavil v Galerii Václava Špály soubor Bez soucitu, v němž agenturně dostupné portréty čelných světových politiků doplnil motivem slz. Nejednalo se o první užití digitálních úprav fotografie v českém výtvarném umění, nicméně Davidovi plačící politici se stali jedním z ikonických souborů doby. ● Stoletá povodeň zničila prostory Pražského domu fotografie. Přestože se výstavní program nouzově přenesl do náhradních prostor, jednalo se o počátek konce instituce, od níž si domácí umělečtí fotografové po celá 90. léta slibovali podporu a propagaci umělecké fotografie. ● Markéta Othová jako vůbec první „fotografka“ (a druhá žena) získala Cenu Jindřicha Chalupeckého, která je od roku 1990 v Česku každoročně udělována mladým umělkyním a umělcům. ● Redakční okruh soustředěný fotografem Pavlem Baňkou vydal první číslo časopisu Fotograf. S finanční podporou podnikatele a mecenáše Miroslava Lekeše si dovolili magazín zaměřit výhradně na uměleckou fotografii. Díky anglické mutaci také vzniklo naše první (a doposud jediné) „exportní“ periodikum s tímto zaměřením.

2003                                      

Hned dvakrát se v Praze uskutečnilo Fórum digitální fotografie, na němž se lidé blíže seznamovali s výhodami digitální techniky. ● Začal vycházet časopisu DIGI. ● Zejména díky energii Zuzany Meisnerové Wismer, jejíž pradědeček Jan Langhans provozoval v Praze slavný fotografický ateliér, byla ve zrestituované a čerstvě zrekonstruované budově otevřena galerie zaměřená na prezentaci fotografického umění. Profesionální vedení a mezinárodně zaměřený program učinil z Langhans Galerie Praha jeden z nejvýznamnějších bodů na „fotografické mapě“ Česka.  

2004

Zemřel významný dokumentární fotograf Pavel Štecha (*1944), mimo jiné první vedoucí fotografického ateliéru na UMPRUM v Praze. ● Společnost Ludicorp spustila Flickr. ● Vlivný teoretik umění Karel Císař uspořádal knižní antologii zahraničních teoretických textů Co je fotografie? ● Rokem plným otazníků se rok 2004 stal ale až díky kolektivní výstavě fotografie?? v západočeských Klatovech. Kurátoři Jan Freiberg a Pavel Vančát ji zkusili navrhnout paralelní, a vůči v té době převládajícím tendencím se vymezující genealogii české umělecké fotografie. Vysledovávali ji prostřednictvím díla autorek a autorů, kteří „přezkoumávají pole fotografie vnímané nejen jako záznam skutečnosti, a navíc ve své práci polemizují s médiem a pokoušejí jeho možnosti“. Pro linii sebereflexivní fotografie, zčásti ovlivněnou dílem Jana Svobody (1934–1990), ale rovněž reflektující vlivy konceptualismu a minimalismu, dohledávali doklady od 70. let do přelomu století, kdy na domácí scénu vstoupila generační skupina fotografujících „nefotografů“: Aleny Kotzmannové, Michala Kalhouse, Lukáše Jasanského a Martina Poláka anebo již uvedené Markéty Othové. 

2005

Devětasedmdesátiletý Miroslav Tichý (1925–2011) získal Discovery Award mezinárodního festivalu Rencontres d´Arles. ● Samostatnou výstavu mu uspořádal rovněž Kunsthaus Zürich. ●  Tichého „pravý objevitel“ a neúnavný promotér Roman Buxbaum založil Tichy Ocean Foundation s cílem „shromažďovat, ochraňovat a představovat“ Tichého dílo. Nevídaný úspěch technicky lajdáckého voyeura z moravského Kyjova, signalizovaný už o rok dříve zařazením jeho prací na 1. bienále současného umění v Seville (kurátor: Harald Szeemann), obrátil naruby dosavadní hodnotové žebříčky české fotografie. ● V Galerii hlavního města Prahy proběhla komplexní výstava Česká fotografie 20. století. Jejími kurátory byli Vladimír Birgus a Jan Mlčoch.     

2006

Tichého dílo vystavil také Dům umění města Brna. ● Národní galerie v Praze představila fotografickou tvorbu Běly Kolářové (1923–2010). Tím přispěla k širšímu uznání jeího (zdaleka nejen fotografického) díla, které dlouho zůstávalo neprávem zastíněno tvorbou jejího manžela, básníka a výtvarného umělce Jiřího Koláře (1914–2002). ● V Praze se neuskutečnila kolektivní výstava Fotogenie identity, plánovaná na otevření neotevřeného nového prostoru Pražského domu fotografie. ● V New Yorku zemřel Jan Lukas (*1915), poslední mohykán české předválečné fotografie. Bylo mu 91 let. V USA žil od druhé poloviny 60. let.  

2007                                                                                       

Pro třetí Prague Biennale, které se díky české rodačce Heleně Kontové a jejímu manželovi Giancarlu Politimu z italského časopisu Flash Art konalo od roku 2003, sestavil Vladimír Birgus výstavu Glocal Girls: Mladé české a slovenské fotografky. ● Na Photomonth v Krakově vystavovali Aleksandra Vajd a Hynek Alt. ● Po řadě zastávek v českých a moravských výstavních prostorech dorazila do Prahy retrospektivní výstava bezesporu nejpopulárnějšího českého dokumentaristy Jindřicha Štreita. 

2008                                 

Parodií kampaně podporující ideu uspořádat v Praze olympijské hry rozčílila umělecká skupina Guma Guar pražský magistrát natolik, že galerii Artwall vypověděl smlouvu na užívání venkovních výstavních ploch. Guma Guar využila oficiální slogan kampaně Všichni jsme v národním týmu, ale snímky sportovců nahradila fotografiemi osob symbolizujících prorůstání byznysu s politikou. Trvalo tři roky, než se Artwall směla na své působiště vrátit. ● V Českém Krumlově byl zpřístupněn unikátně zachovalý fotoateliér Josefa a Františka Seidelových v budově postavené roku 1905. ● Ivars Gravlejs představil v lotyšské Rize svou alma mater – Fakultu múzických umění v Praze. Na nástěnky rozvěsil bezpočet výhradně vlastních fotografií, např. série vstupních dveří, polic v knihovně, detailů dostupné techniky či školních fotokomor. Vitríny pak věnoval osobním memorabiliím, např. diplomu ze smyšlené Ceny Josefa Sudka.     

2009                                                                                                                                                                

Po výstavách ve významných muzeích v Pekingu, Frankfurtu, Tokiu či Paříži vyznělo jako blesk z čistého nebe, když Miroslav Tichý ukončil spolupráci s Romanem Buxbaumem. V oficiálním prohlášení uvedl, že jeho dosavadní partner nakládal s jeho fotografiemi bez svolení a „usiloval pouze o to, aby se zmocnil mého díla a toto mé dílo užíval a měl z něho pro sebe užitky“. ● Na Prague Biennale 4 si fotografie vydobyla samostatné postavení – uskutečnilo se první Prague Biennale Photo. Před zánikem pražského bienále o čtyři roky později se paralelní fotografické bienále uskutečnilo ještě dvakrát. ● Na sklonku roku se veřejnosti představilo Fotograf Studio, brzy zavedené jako Fotograf Gallery.  

2010                                                                                                  

Kurátor Pavel Vančát připravil pro Galerii Rudolfinum přehlídku Mutující médium – dosud patrně nejpoctivější pokus zachytit důsledky postupného přechodu od analogové k digitální fotografii v českém umění. ● V nakladatelství DOST vyšla antologie textů Česká fotografie 1938–2000: v recenzích, textech, dokumentech sestavená teoretikem a fotografem Tomášem Pospěchem. ● Zemřela klíčová osobnost české fotografie, historička a kurátorka Anna Fárová (*1928). Svou celoživotní prací přispěla k proslulosti Františka Drtikola a Josefa Sudka, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze vytvořila sbírku fotografie, byla kurátorkou řady neoficiálních výstav, ale i mentorkou řady českých fotografů. ● V App Store se objevila nová aplikace Instagram. Google Play si na ni ještě musel počkat bezmála dva roky.

2011

Na operačním systému iOS se rozjela aplikace Picaboo pro sdílení fotografií a multimediálního obsahu. Ještě týž rok se z ní stal Snapchat. ● Galerie Langhans ukončila výstavní činnost a prostor předala charitativní organizaci Člověk v tísni. Nadále ovšem pečuje o devět tisíc historických negativů z dob fungování Ateliéru Langhans, jež byly náhodou objeveny při rekonstrukci budovy. ● V Praze se uskutečnil první Fotograf Festival. Zaměřil se na situaci ve fotografii 80. let. Od té doby se festival koná každoročně. 

2012                                     

Jeden z řady polských absolventů Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, Tomasz Lazar, získal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu fotografie v Lodži. ● Fotografie jiného z absolventů této školy, Romana Vondrouše, získaly ocenění World Press Photo v kategorii Sport. ● Mark Zuckerberg koupil Instagram.  

2013

Národní muzeum fotografie v Jindřichově Hradci se po více jak deseti letech přejmenovalo na Muzeum fotografie a moderních obrazových médií. V zemi, kde jsou jako „národní“ pojmenovány – byť problematicky – největší, státem zřizované kulturní instituce, byl dosud užívaný název více než zavádějící. Fotografie své „národní“ muzeum prostě nemá. ● Kurátor a historik fotografie Vladimír Birgus přichystal pro Galerii hlavního města Prahy rozsáhlou přehlídku Vnitřní okruh v současné české fotografii. Reflektovala obrat k osobním a subjektivně nahlíženým tématům: „Mnozí fotografové se opět přestali bát vyjadřovat své emoce, stojí o empatii diváků a nechtějí vytvářet jenom přísně racionální díla, která, řečeno slovy proslulé americké kritičky Vicki Goldberg, ,‚jsou tak chladná, že mohou ušetřit peníze za klimatizaci´.“ ● Tatáž instituce v témže roce zřídila Dům fotografie – v prostorách, kde se dlouhé roky toužil usadit Pražský dům fotografie. GHMP se každopádně stala první veřejnou institucí, která má reprezentativní prostor učený výhradně prezentaci fotografického umění.  

2014

Tvůrčí dvojice Hynek Alt a Aleksandra Vajd spolu s kurátorkou Karinou Kottovou připravili pro International Biennial Of Photography And Visual Arts v belgickém Lutychu kolektivní výstavu About the Chair. S odkazem na ikonické konceptuální dílo Josepha Kosutha One and Three Chairs a na práci slovensko-českého umělce Jána Mančušky What Is a Chair zvolili „židli“ jako klíč pro pozvání více jak tří desítek českých umělkyň a umělců pracujících s fotografií. ● V domě U Kamenného zvonu proběhla retrospektivní výstava slovenské fotografky Miloty Havránkové (*1945), mimo jiné první ženy, která v roce 1969 vystudovala obor fotografie na FAMU v Praze.   

2015                            

Do kin vstoupil hraný film režisérky Ireny Pavláskové Fotograf. Inspirována životem Jana Saudka (*1935) představila tohoto mezinárodně známého fotografa jako libertinského milovníka žen a neodolatelného erotomana. Vodopád sexistických a bohémských stereotypů vyvrcholil zradou odvržené partnerky, která důvěřivého a naivního umělce dokonale ožebračila. ● Fakulta výtvarných umění v Brně založila samostatný ateliér fotografie. Univerzitní vzdělání v oboru fotografie je od této chvíle možné získat na všech uměleckých školách v zemi. ● Trochu pozdě, ale přece se v Česku odehrála první samostatná výstava Wolfganga Tillmanse. Uspořádal ji Dům umění v Českých Budějovicích.      

2016

V pouhých 42 letech nečekaně zemřel Adam Holý (*1974), jeden z mála českých fotografů, kterému se dařilo úspěšně pohybovat na poli užité i umělecké fotografie. Legendární bonviván, kterého nepřestávaly zajímat možnosti aktu a krajinářské fotografie, vytvářel v posledních letech života své nejpůsobivější soubory. ● Veřejnoprávní Česká televize uvedla třináctidílný dokumentární seriál o soudobé české fotografii nazvaný Česká fotka. ● Ústav dějin umění AV ČR zahájil pětiletý, rozsahem nevídaný výzkumný projekt Josef Sudek a fotografická dokumentace uměleckých děl: od soukromého archivu umění k reprezentaci kulturního dědictví. Cílem Projektu Sudek bylo komplexně zpracovat 20 000 negativů a pozitivů, které na doporučení Anny Fárové akademii věnovala sestra Josefa Sudka, paní Božena Sudková.     

2017

Centre Georges Pompidou v Paříži otevřelo výstavu Josef Koudelka: La fabrique d’Exils. ● Necelý rok po Jiřím Poláčkovi (*1946) zemřel Jan Malý (*1954), poslední z trojice autorů monumentálního portrétního souboru Český člověk. Pracovat na něm začali v roce 1982 a v následujících desetiletích jím mapovali civilní podoby obyvatel země. ● Vyšla kniha Hanny Buddeus Zobrazení bez reprodukce zaměřená na relace mezi performancí a fotografií v českém umění 70. let. ● Fotograf Gallery se přestěhovala do nových prostor. Splnila si tak přání většiny domácích off space: nebýt zastrčený kdesi ve dvoře a mít výlohu do ulice.   

2018

Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum a Národní galerie Praha uvedly výstavy prezentující výběr z velkorysého daru Josefa Koudelky (*1938) rodné zemi. ● Columbia Journalism Review přinesl informace o sexuálním obtěžování několika členek Photo Agency VII ze strany jejího zakládajícího člena Antonína Kratochvíla. „Nereagovala jsem na to, protože jsem pochopila, že takový druh chování je cenou, jíž platím za to, že jako mladá žena vstupuji do odvětví ovládaného muži. Také jsem nechtěla být vnímaná jako typická hysterka, která si na něco stěžuje,“ vysvětlovala například Anastasia Taylor-Lind, jak v danou chvíli vyhodnotila situaci, kdy jí Kratochvíl ve společnosti zničehonic vsunul ruku mezi hýždě a dotkl se jejího pohlaví. Trojnásobný držitel World Press Photo a Osobnost české fotografie 2014 všechna obvinění odmítl. Krátce nato ale na členství v agentuře rezignoval. ● Takzvaná Kynžvartská daguerrotypie, kterou v roce 1839 Louis Daguerre věnoval rakouskému kancléři Metternichovi a dnes ji vlastní český stát, byla zapsána na seznam dokumentů UNESCO Paměť světa. ● Rozsáhlý požár v Kalifornii pohltil dům holandského sběratele Manfreda Heitinga. Zničeny byly fotografie, plakáty, keramika a ojedinělá sbírka 36 tisíc fotografických knih, včetně mnoha vzácných publikací české provenience. 

2019

Česká média si povšimla, že autor nejdražší fotografie světa, vydražené za 6,5 milionu dolarů, v Česku v podstatě neznámý Australan Peter Lik, je synem českých emigrantů. ● Libuše Jarcovjáková připravila průřezovou výstavu Evokativ pro Rencontres d’Arles a britský časopis Guardian ji později vyhlásil nejlepší fotografickou výstavou roku. Radost ze zahraničního uznání nezkalil ani fakt, že se ostrovní žurnalisté za nejlepšími výstavami nerozjeli dál než k sousedům za kanál La Manche.       

2020

Časopis Fotograf má nejen novou grafickou úpravu, ale také periodicitu. Nadále nevychází dvakrát, ale třikrát ročně. ● Od jara se i v Česku fotografovalo především doma, z okna a ve vylidněných ulicích. ● V globálním měřítku kvůli pandemii covid-19 došlo k poklesu celkového počtu fotografických snímků o 21 procent, z předpokládaného 1,44 bilionu fotografií na odhadovaný 1,12 bilionu. ● Překvapivé plody přinesla práce pražských paparazzi. Jednomu z nich se podařilo zachytit ministra zdravotnictví Romana Prymulu, jak s nezakrytými ústy vychází z restaurace, která podle platných protiepidemických nařízení měla být uzavřená. Ministr, který v téže době nabádal obyvatele Česka, aby nařízení dodržovali, musel odstoupit z funkce. ● Po třiceti osmi letech, a tentokrát již posmrtně, se jeden z nejvlivnějších domácích fotografů Jan Svoboda představil v londýnské The Photographers’ Gallery. ● Vyšla kniha Vladimíra Birguse a Pavla Scheuflera Česká fotografie v datech 1839–2019, v níž se toho dočtete mnohem víc než tady. 

2021

Několik týdnů před vydáním knihy Postdigitální fotografie zemřel jeden z našich nejvýraznějších teoretiků fotografie Filip Láb. Bylo mu 45 let. Vzděláním fotograf, který stále větší pozornost věnoval teorii a pedagogice, během života publikoval několik důležitých knih a řadu statí o technologických a sociálních proměnách současné fotografie. Časopis Fotograf mu věnoval jedno z čísel. ● Mainstreamová média nejvíce pozornosti věnovala mladému, obchodně úspěšnému fotografovi Martinu Strankovi, který v nezanedbatelném počtu svých snímků okopíroval díla slavnějších zahraničních autorů, například Gregoryho Crewdsona a Erwina Olafa. ● „Pokles odbytu naší černobílé fotografie se zastavil kolem roku 2000 a posledních pět let roste,“ objasnil deníku Lidové noviny překvapivý zájem o analogovou fotografii spolumajitel tradičního českého výrobce filmů Foma Bohemia. Ta se poté, co tento segment trhu opustili velcí světoví hráči Kodak či Agfa, stala po britském Ilfordu číslem dva v prodeji černobílých filmů. 

2022

Americký herec Richard Gere prodal v aukci svou fotografickou sbírku. Nejdražší vydraženou položkou se stal snímek Františka Drtikola Temné vlny z roku 1926. S cenou přesahující 352 tisíc dolarů se zároveň stal doposud nejdražší fotografií českého původu. ● Společnost Google představila software Imagen, prozatím nejdokonalejší generátor převodu textů na fotorealistické obrazy. Výstupy umělé inteligence, kterou software využívá, ovšem byly zkritizovány za potvrzování rasistických či sexistických stereotypů. ● Vesmírný dalekohled Jamese Webba začal zasílat první fotografie. V případě snímku galaxie GLASS-z13 zachytil světlo vyzářené před 13,5 miliardy let, tedy pouhých 300 milionů let po Velkém třesku. ● Fotograf slaví, že mu je let dvacet. 

Jiří Ptáček