Fotograf Magazine

Společnost se nachází na prahu. Mnozí netuší čeho, někteří se drží technokratických interpretací digitální revoluce a jejích globálních důsledků, jiní se obracejí k hledání vlastního zpřítomnění, uvědomění si hlubších duchovních hodnot a další skupina se zabývá ať už kombinací obojího, či transformací těchto energií do angažovaného přístupu s motivací k iniciaci změn stávajících pořádků k lepšímu. Těmi pořádky, které jsou v nepořádku, je myšlena environmentální krize vzniklá na základě enormního znečištění planety, kapitalistické drancování přírodních a lidských zdrojů, válečné konflikty, vehementní produkce a propagace zbraní, migrační vlny, koncentrace extrémního bohatství do rukou vzrůstajícího počtu miliardářů, rostoucí oligarchismus, bortící se jistoty demokratických zřízení, autoritativní režimy upevňující své pozice, což je jen část z výčtu fenoménů současnosti odrážejících obsah tohoto čísla.

Inspirací je nám investigativní žurnalistika, která nejenže je stěžejním whistleblowerem momentálně poněkud zkoušených demokratických systémů, a nejen jich, ale v podstatě tím nejdůležitějším impulzem pro zachování základních principů politické a sociální rovnosti. Při volbě pojmenování tohoto čísla nás zaujal termín, respektive podtitul knihy Mathieu Asselina s názvem Monsanto – fotografická investigace, který je v tomto případě výstižným vyjádřením výsledku i procesu tohoto projektu, který v dlouhodobém měřítku shrnuje vliv nechvalně známého celosvětového koncernu Monsanto produkujícího pesticidy a chemické prostředky zvyšující zemědělskou produkci a způsobující drancování půdy v globálním měřítku. Monsanto je očividně onen zloun na scéně velikosti planety, ale o tom více v článku s trefným názvem Kukuřice velikosti melounu, oranžový déšť a dvouhlavé dítě Terezy Rudolf. Nicméně investigaci jakožto pojem spojovaný nejčastěji s žurnalistikou v tomto čísle využíváme pro označení procesů soustavného zkoumání, vyhledávání a sbírání informací nejen za účelem reportáže, ale za účelem vzniku uměleckých projektů dešifrujících mocenské taktiky či podezřelé aktivity poškozující ideály občanské společnosti.

Peter Fend svoji konspirační teorii založenou na interpretaci slavného snímku Cindy Sherman dovádí svým bádáním do extrému. Původně dobrý vtip hořkne v kontextu postupně nabytých informací na rtech a stává se smutným svědectvím o prapůvodních příčinách několika klíčových afér Spojených států. Fend je svým celoživotním dílem, ale spíš badatelskou, často kolektivní a aktivistickou činností příkladným investigativním utopistou využívajícím vizuální umění pro svá mnohovrstevnatá sdělení. V úvodu tohoto čísla o své práci podobně hovoří Jiří Žák v rozhovoru věnovaném způsobům tvorby a objasňujícím roli výzkumu jakožto zásadní součásti uměleckého procesu. Polský autor Tytus Szabelski věnoval svou pozornost, investigaci a čas v roli zaměstnance na pozici baliče ve firmě Amazon. Konsekvence, které tento globální fenomén plodí, si můžeme zčásti domyslet na základě stereotypů asociujících takový korporát, ale mnohem hlouběji specificky prožít skrze Szabelského autorskou vizuální výpověď, která staví na základech nové věcnosti v kombinaci se současnými uměleckými formami.

Ve výčtu nejpalčivějších jevů současného světa je jedním z klíčových témat migrace, reflektovaná ovšem jiným způsobem, než jak o ní referují mainstreamová média. V tomto smyslu je zcela výjimečná investigativní reportáž českého fotografa Stanislava Krupaře a německého novináře Wolfganga Bauera, kteří navzdory svému zjevu mužů z bílé Evropy podnikli inkognito cestu migrantů z Egypta do Itálie přes Středozemní moře skrze pochybné kontakty a na pochybných plavidlech, aby napsali tajnou reportáž z cesty, kterou mnozí nepřežili.

Oproti tomuto žurnalistickému, ale unikátnímu přístupu je Seba Kurtis umělcem, jehož vlastní žitá zkušenost s migrací z Argentiny a životem v Británii poskytuje jeho dílu další interpretace a větší autenticitu než estetické pohrávání si s možnostmi dokumentárních strategií. Jím vytvářené vizuální stylizace mají základ v bezprostředním kontaktu s realitou tady a teď a plodí vlivem nelehkých vnějších okolností i technické chyby a nedostatky analogové fotografie.

Otázky ohledně fotografického média a zároveň složitěji definovatelné identity účastníků autorových fabulací vznáší Andrzej Steinbach. Ten ve svých precizně inscenovaných situacích hrajících si se zmatením individualistických prvků portrétovaných osobností klade elementární otázky ohledně vnitřního konstruování osobní identity a vnější sociální reprezentace.

Je model na obálce tohoto čísla fotografem, anebo více oním modelem? Má představovat příslušníka armádní jednotky, nebo jen dobře vybaveného reportéra, agenta, pracovníka neziskové organizace, či opět reklamní tvář unisexové urban outdoor konfekce? Znejistění rolí je příznačné pro proces bádání, kdy pozice umělce nebývá krytá bezpečím instituce a právo na informace se může rozplývat mezi nijak zvlášť nepodmíněnou zvědavostí individua a zákonnou povinností informace poskytnout.

Děkuji všem v redakční radě, kteří byli ochotni se rozplétáním uzlů kombinace investigace, fotografie a umění zabývat, a na závěr bych ráda poděkovala Pavlu Baňkovi za to, že založil a vedl až do současnosti časopis, který si může dovolit zabývat se zvolenými tématy velkorysou formou a v mezinárodním měřítku. Jako redakce soustavným zkoumáním po dobu téměř dvou desetiletí ověřujeme, že tato vize měla a má smysl. Po jeho působení na pozici šéfredaktora dochází k předání této role a já doufám, že dalším úsilím a redesignem v příštím roce prověříme, že vydávat takto koncipované tištěné periodikum má stále smysl.

Markéta Kinterová