Fotograf Magazine

Letos na jaře proběhl již osmý ročník fotografického festivalu s tématikou životního prostředí Horizonte Zingst. Desetidenní akce se konala v krásném prostředí přímořského lázeňského městečka Zingst, ležícího na severu spolkové země Meklenbursko – Přední Pomořansko. Festival nabídl kromě fotografických výstav rovněž tematické dílny, projekce a fotografické soutěže, které končily každodenním shrnutím v podobě velkoplošné projekce na pozadí romantické přímořské scenérie, připomínající atmosféru obrazů Caspara Davida Friedricha. Ten se mimochodem narodil v nedalekém Greifswaldu.

Do Zingstu jsem se vypravil s jistým despektem, neboť na podobných akcích se často preferuje fotografie jako izolované médium, obsahující nánosy klišé. Místo ideových strategií se často zdůrazňuje formální dokonalost a autenticita se dostává do rozporu se způsobem uvažování o fotografii jako takové. Festival Horizonte Zingst mě příjemně překvapil. Kombinace místa a pestré výstavní nabídky překryly moje obavy. Workshopy a soutěž o nejlepší fotografii vytvářely skvělou atmosféru a staly se příjemným zpestřením pro fotografické nadšence. Na festivalu se objevila řada velmi zajímavých výstav.

Za zmínku stojí například dokumentární projekt Nikose Pilose, organizovaný ve spolupráci s časopisem Stern, Exodus – Menschen an der Flucht (Exodus – People in flight). Pilos dokumentuje život a cestu uprchlíků z Řecka přes Makedonii až k maďarským hranicím. Projekt instalovaný ve zcela zdevastovaných prostorách opuštěné budovy Marinekomplex se od ostatních pozitivně laděných výstav zásadně liší. Prosakující voda a zápach plesnivých podlah podtrhují pochmurnou atmosféru fotografií. Černobílé snímky, zachycující často drastické události, nezobrazují jen konkrétní situace, ale jejich emotivní náboj a vizualita se spojují do metaforických vyjádření. Jednoduchá černobílá video-dokumentace působí na výstavě rovněž autentickým dojmem.

Svěže působila výstava Young Professionals – Die neue Farbigkeit des Sehens (Young Professionals – The New Colourfulness of Vision), organizovaná galerií STP z Greifswaldu. V tomto roce se jednalo již o devátý ročník projektu, ve kterém studenti tří fotografických škol fotografují v Zingstu a jeho okolí podle předem vyhlášených témat. Letos se akce zúčastnily Höhere Graphische Bundes-Lehr- und Versuchsanstalt z Vídně, Fakulta Designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity z Plzně a Berufsausbildung am Lette Verein z Berlína. Zatímco berlínská a vídeňská škola patří mezi nejstarší fotografické instituce na světě, plzeňská fakulta je mladou, dynamicky se rozvíjející školou. Rozdílné přístupy je možné sledovat už v samotném přístupu k tématu. Zatímco například vídeňská škola rozšiřuje možnosti vyjadřování o performativní složku, studenti z Plzně využívají moderní technologie k vytváření fotografických koláží vyjadřující současnou post-internetovou zkušenost vnímání fotografie. Také berlínská škola relativizuje tradiční prostor fotografie a obohacuje ho například o strategie směřující k prostorovému objektu. Výstava v industriálních prostorách Panzerhalle je ideálním místem pro prezentaci kreativních přístupů, jaké představují všechny tři zúčastněné školy. Projekt setkávání fotografických škol obohacuje nejen samotné studenty, ale ukazuje rovněž možné směřování současné fotografie.

Na druhém konci spektra fotografických přístupů jsou dokumentární fotografie z vesmíru, které pořídil před dvěma lety německý kosmonaut a geofyzik Alexander Gerst během své téměř šestiměsíční mise v kosmu. Jeho projekt, prezentovaný ve spolupráci s časopisem GEO, ukazuje, jakou šíři zahrnuje současná fotografie. Fascinující záběry představené jako velkoplošné tisky v prostředí parku poukazují na krásu a křehkost naší planety. Pohledy odjinud však mohou evokovat i konceptuálnější přístupy, symbolizující, podobně jako fotografie Země z konce 60. let, novou etapu spojenou s globálním působením na ekosystém – antropocén. Možná, že se výběr fotografií Alexandera Gersta příliš zaměřuje na esteticky působivé fotografie ladící s atmosférou festivalu.

Také další z výstav ve veřejném prostoru Architektier – Baumeister der natur (Animal Architecture – Nature’s Master Builders), organizovaná rovněž časopisem GEO, vyniká čistotou a monumentálností záběrů. Ingo Arndt ukazuje výjimečnou architekturu staveb, v některých záběrech vidíme rovněž zvířata nebo hmyz jako stavitele těchto dokonalých struktur.

Podobně rozmanité struktury zachycuje v projektu Planet Wüste (Desert Planet) Michael Martin. Například fotografie jednoho z nejrychlejších a současně také nejrychleji tajících ledovců Semerq Kujalleq, ležícího u ilulissatského ledového fjordu, se zachycuje jako struktura povrchu na pozadí noční oblohy plné hvězd. Měřítko se zde určuje jen velmi těžko, snímek připomíná záběry z kosmu. Fotografiím svědčí také způsob prezentace na velkoplošných panelech přímo u moře.

Z celé řady fotografií, jež úzce souvisí s tématem festivalu, bych připomněl rovněž projekt Toma Jacobi, Grey Matters vystavený v reprezentativních prostorách Max Hünten Haus. Tom Jacobi, který působil řadu let jako umělecký ředitel časopisu Stern, svoji zkušenost s obrazovou stylizací dokonale rozvíjí. Záběry krajin pořízené z cest se stylizují do černobílých struktur, pohyb a ticho zde vytváří podivuhodně harmonický celek. Příliš estetizující pojetí však posouvá tento projekt trochu na okraj současného dění.

Mezi nejvýznamnější akce festivalu patří výstava hostující země. V letošním roce se představilo Rakousko průřezem současnou fotografií. V reprezentativních prostorách Kunsthallenhotel se poněkud nešťastně mísí velkoplošné tisky aktů Horsta Stastneho se zbytkem výstavy. Zatímco velkoplošné 3D tisky se díky transparentnosti potištěného materiálu skvěle (a možná i neplánovaně) propojují s interiérem hotelu, ostatní fotografie, tradičně adjustované, působí v sousedství velkoplošných tisků nesourodě. Je to škoda, protože vystavené projekty jsou skvělou sondou do současné rakouské společnosti.

Fotofestival Zingst ukazuje, jak nenásilným způsobem propojit fotografii a téma životního prostředí. Ideální prostor festivalu umožňuje prožít neopakovatelnou atmosféru mezi fotografiemi a krásnou přírodou a současně poskytuje dostatek nových podnětů pro náročného diváka.

Štěpán Grygar