Francesca Cugno
Rosacroce
Uprostřed hromady zabalených knih byl lístek, na kterém stálo: Proč se člověk rodí, aby žil, a jaký to má smysl, když beztak musí zemřít a upadnout v zapomnění, jako by se nikdy ani nenarodil?
Rosacroce je vizuální příběh poskládaný z obrazu muže, který byl po celý svůj život v řádu svobodných zednářů, což až do své smrti držel v tajnosti. Je to pravda i lež, je to hřích, forma a znovuzrození. Projekt se zrodil z objevu jednoho soukromého archivu , který jsem osobně přepracovala. Obrazy se stávají procesem prchavé vzpomínky, prostřednictvím které jsou zrekonstruovány příběhy, které nikdy nikdo neodvyprávěl, a manipulovanou pamětí, ve které jsou zaměněny identity. Zažitá místa, symboly a slova se spojují s těmi, která se týkala hlavního hrdiny.
Francesca Cugno je italská vizuální umělkyně. Její současná fotografická tvorba sleduje dvě hlavní témata: paměť a tradice spojené s určitým územím a jejich proměny a síla a manipulace nových způsobů čtení obrazu.
#46 turismus
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét