Fotograf Magazine

Gigi Cifali se ve svém cyklu fotografií Images and Signs: Italy, 1969–89. Practices of Memory (2013–15) zamýšlí nad mechanismy, jež regulují předávání italské kolektivní paměti nedávného historického období známého jako Olověná léta, dosud poznamenaného utajovanými pravdami, a tedy bez společensky legitimní reprezentace. Neschopnost a neochota čelit traumatické minulosti uchovávají rozporuplné vzpomínky a ohrožují studium dějin. 

Fotografie vydávají pozoruhodná a neznámá svědectví o ideologickém levicovém terorismu i o strategii vyvolávání napětí terorismu pravicového, která se uchovávala v soudních sklepeních, a představují tak důkazy symbolické a historické hodnoty, jež se stávají prostředníky paměti. Během tzv. Olověných let marxisticko-leninské ozbrojené skupiny útočily na kapitalismus, zatímco italská diverzní jednotka, která měla za cíl rozšířit protikomunistické operace, destabilizovala společnost a podněcovala násilné akce neonacistických extremistických skupin. 

Fotograf Gigi Cifali nemohl, podobně jako u archeologického průzkumu, předvídat, co se mu podaří odhalit. Minulost sice zanechává stopy, ale současnost si na ni musí vzpomenout. Bez poznání není paměti, a máme-li si něco pamatovat, musíme mít přístup k archivům. Výběr, třídění a likvidace jsou stejně rozhodující jako jakákoli jiná sběratelská a skladovací činnost. S hodnotícími kritérii, kterými se řídíme, navíc nemusí souhlasit budoucí generace. Vzpomínání, stejně jako nevzpomínání, je společenský akt s etickým rozměrem: zapomínání je zločin.

Italský vědec v oblasti sociologie paměti Lorenzo Migliorati napsal: „Tato corpora delicti neboli předměty doličné jsou reálná cvičení paměti opírající se o hmotnou kulturu, jež se ve vyprávění naší paměti (národní komunity) usazuje. Předměty doličné v nás zůstanou a budou utvářet naši identitu, i když je nevidíme, dokud je nepojmenujeme a neprojdeme si je. Cifaliho dílo je působivé i proto, že dává podobu, název a důležitost objektům, které bychom nikdy nespatřili“.