Fotograf Magazine

Nejsem fotograf je paradoxní, a místy až zneklidňující publikace. Není to katalog výstavy, která byla uspořádána díky kurátorské péči Jiřího Pátka v Moravské galerii v Brně. Není to photobook. A není to ani typická vědecká monografie. Nejsem fotograf je katalog, photobook a monografie současně. Podivný žánr publikace patrně vyplývá ze skutečnosti, že kniha má ve vínku více otců. Jejími redaktory jsou Rostislav Koryčánek a Jiří Pátek a její koncepci vytvořili Pavel Vančát a Jiří Pátek. Autorem grafického zpracování je Robert V. Novák a uvnitř nalezneme také osobitou poctu Svobodovi od Jiřího Thyna.

Problematický je již sám název. Pokud Svoboda není fotograf, pak kým vlastně je? Básníkem? Umělcem? A vylučuje se to navzájem? Svobodův výrok vyňatý z kontextu nemá ve světle obsahu publikace žádný význam; kniha jej na první pohled představuje jako významného, přestože poněkud pozapomenutého fotografa. A aby toho nebylo málo, celá publikace je uvedena věnováním „Anně, Anetě a Antonínovi“ (víme, o koho jde), kteří Svobodovi pomohli k jeho fotografické dráze. Stejně tak i tato kniha – podobně jako výstava v Moravské galerii – „pomáhají“ Svobodovi v jeho fotografické dráze ve smyslu budování filozofie jeho fotografií. Navzdory výroku z úvodu Jiřího Pátka kniha – ostatně jako každá monografie – nedemytizuje tvorbu autora, ale spíše upevňuje jeho pozici a pověst. A chtělo by se říci: bohudík, neboť Svoboda byl skutečně znamenitý český fotograf.

Třísetstránkový svazek v tvrdé vazbě se speciálním rozložitelným oboustranným přebalem je nádherně graficky zpracován a vydán ve dvou jazykových verzích. A přestože anglický překlad není místy nejlepší kvality, publikace má šanci stát se úspěšnou i v mezinárodním měřítku. Novák navzdory umělcově obrazu a formě dřívějších monografií zvolil silný, měkký, vzácný papír, který z knihy dělá publikaci takřka luxusního charakteru. Pro ortodoxní sběratele a vyznavače „střízlivých“ vydání a ve své jednoduchosti syrových Svobodových fotografií může být tato forma až nepřijatelná, ale pro širší publikum je rozhodně působivá. Při listování publikací připoutá naši pozornost střídmý grafický prvek, jímž je absence rozkládacích stran s fotografiemi vytištěnými k okrajům stránky, což bývá v dnešní době velmi populární. Na spadávku stránky jsou vytištěny pouze Thynovy fotografie, což podtrhuje jejich osobitý charakter. Jiná věc je ta, zda rozhodnutí publikovat Thynovy práce mělo vůbec smysl. Je to problematická záležitost vzhledem k rozptýlení těch několika fotografií po celé knize (nejsou přitom uvedeny ani v obsahu) a podřízení pozoruhodného umělce zesnulému mistrovi. Zdá se, že Thynovy fotografie by se mnohem lépe vyjímaly v rámci samostatné publikace nebo výstavy.

Zajímavá je rovněž Novákova rezignace na umělé dělení publikace do jednotlivých částí. Nevelký formát fotografických reprodukcí, přestože má své zápory, umožnil umístit do knihy stovky fotografií. A to nejen ukázek tvorby samého Svobody, ale i reprodukcí katalogů, snímků z výstav či faksimilií recenzí z tisku. Takto vizuálně bohatý grafický styl se v úvodu prolíná s esejemi, aby v další části získal autonomní charakter odhalující autorova zásadní díla a v závěru se zase proměnil v kalendárium. 

Navzdory všemu, co si můžeme o publikaci Nejsem fotograf myslet, kniha má patrně nejblíže k žánru vědecké monografie. Vyplývá to především z celé škály textů, které problematizují a přibližují Svobodovu osobnost a tvorbu. Publikaci uvádí stěžejní shrnutí Pavla Vančáta, po němž následuje text Antonína Dufka věnovaný Svobodově boji s uměleckými institucemi. Tento text významného badatele je každopádně spíše východiskem k dalšímu zkoumání než než hlubší analýzou. Motivy spojené s uměleckými institucemi načrtnuté u Dufka samostatně rozvíjí Jiří Pátek. Jaroslav Anděl pro změnu situuje Svobodu do kontextu estetiky modernistické fotografie. Textovou část uzavírají eseje, které mají patrně nejblíže k revizi Svobodovy fotografické tvorby naznačené v názvu. Katarína Mašterová píše o fotografických portrétech uměleckých děl, zatímco Petr Rezek umísťuje Svobodovo dílo do kontextu chorografie. V následující části nalezneme podrobné a skvěle zpracované kalendárium (jehož autory jsou Pavel Vančát a Katarína Mašterová), které zahrnuje autorův životopis, zmíněné Thynovy fotografie, kompletní seznam výstav, bibliografii katalogů, veřejných vystoupení a dalších skutečností spojených se Svobodovou tvorbou, rejstřík a podrobný popis reprodukcí.

Způsob rozmístění Svobodových fotografií v knize je velmi originální. Propojení textů se životopisným kalendáriem a Thynovými fotografiemi poněkud oslabuje samostatný charakter jednotlivých reprodukcí. Podobně je tomu v případě kombinace fotografií s reprodukcemi samostatných výtisků, recenzí nebo úryvků z korespondence. Fotoalbum zahajuje Svobodova nádherná báseň Zase doma!, která je svým způsobem vyznáním a úvodem k celé jeho tvorbě, zhuštěnou definicí autorova pohledu:

                „Poesie není líná. Šalebná slova šeptá ti. Skutečnost fantasii hlavu stíná. Obraz, který se nevrátí.” Na tuto báseň navazuje uspořádání, které zavrhuje jednoduchou chronologii, případně uměle vytvořené dělení na jednotlivá témata a problematiku. Svobodovu fotografickou tvorbu ovládá poezie. Je snadné ji přehlédnout. Vyžaduje pozornost a vnímavost. Ta ale zcela jistě nechyběla redaktorům této knihy, která se stala překrásným domovem pro Svobodovo fotografické dílo.

Adam Mazur