Fotograf Magazine

Katarína Poliačiková

Všetky hladiny sú našou hladinou

Jak se lze prostřednictvím umění vztahovat k historii planety Země? Katarína Poliačiková využívá vědeckých poznatků, sama se v rámci své praxe věnuje výzkumu, ale zásadní je pro ni vždy osobní perspektiva, která faktům dává nový smysl.

V roce 1755 otřáslo Lisabonem ničivé zemětřesení, které se do evropských dějin zapsalo jako zlomový okamžik, jako spouštěč osvícenství a víry v pokrok a jako formativní událost pro ustavení nového typu krásy, vkusu a estetiky. Filozof Walter Benjamin ho v roce 1931 vybral jako jedno z témat rozhlasového pořadu pro děti, kterým říká, že toto zemětřesení pohnulo světem 18. století tak jako máloco jiného. S ohledem na to, že Immanuel Kant na základě informací o této události položil základy vědecké geografie, Benjamin dětem v závěru pořadu vysvětluje, jak díky technologickému pokroku dnes už dokážeme zemětřesení predikovat.1 Voltaire v básni napsané záhy po události nesouhlasně reagoval na dobový výklad zemětřesení jako božího trestu; Zygmunt Bauman pak ve svých textech spojil zkázu Lisabonu s počátkem rozvoje sekularismu: „Jeho myšlenkou bylo přírodu zkrotit a učinit ji předmětem volní akce doufaje, že pokud je vše naplánováno a rozvrženo, pak doba katastrof musí vzít za své.“2 V roce 1978 vyhořelo lisabonské přírodovědné museum a ohořelé zbytky fosilií daly vzniknout výstavě, kterou Katarína Poliačiková realizovala v prostorách samotného muzea.3 Byť jsou tyto dvě události nesouměřitelné, působí Katarínin výzkum věnovaný potenciálu krize jako příležitosti a hledání krásy ohořelých zkamenělin v Souvenirs of Fire (2019) jako flash back, který tolikrát zprostředkovanou vzpomínku na lisabonské zemětřesení probouzí opět k životu. 

Přemýšlet o tvorbě Kataríny Poliačikové často znamená zkoumat s pomocí vědeckých metafor sedimenty času a ptát se spolu s ní, jak vyprávět příběh planety Země a prožívat čas: „Abych se přiblížila času, pokládám svá chodidla do dinosauřích stop. … Udělala jsem přesně čtyři kroky přesně tak, jak dinosaurus kráčel před jedním stem milionů let,“ říká vypravěčka ve videu The Story of Erath (2018). Příkladem úvah o naší perspektivě proměňující se v čase jsou i fotografické kompozice sestávající z pohledů do vesmíru přefotografovaných z astronomické publikace z 80. let a z identických pohledů z archivu NASA z roku 2013 – The Way Geologists Liberated in Time, She Thought, Astronomers are Freed by Space (2013).

Prostřednictvím různých médií a z různých perspektiv Katarína ve svých projektech ukazuje, jak se vztahovat ke světu skrze vlastní zážitky a vzpomínky, jak využívat potenciál nevědeckého výkladu (vracet se jakoby před Lisabon) a jak zosobňovat dějiny vesmíru. Tato linka je přítomná i v posledním projektu realizovaném ještě před vypuknutím pandemie, jehož součástí byla i živá performance. Video zachycuje dlouhé minuty pohledu na Katarínino tělo splývající na hladině bazénu, jehož pohyb, připomínající rytmem i intenzitou sílu mořských vln, ovládají ruce tanečnice. „Splývanie je sprítomnenie stredu“, „všetky hladiny sú našou hladinou“, „žiadna voda nám nie je vzdialená viac ako naše vlastné slzy“ (Learning Water, Salty Eyes, 2020).

Walter Benjamin. The Lisbon Earthquake. In: Lecia Rosenthal (ed.). Radio Benjamin. London: Verso, 2014. s. 651–672. cit. s. 653.

Viz Stuart Jeffries. Modern Lover. The Guardian, November 12, 2005.
Dostupné on-line:https://www.theguardian.com/ books/2005/nov/12/shopping.society.

Srov Katarína Poliačiková. Ako horí čas? Suveníry ohňa v Národnom prírodovednom múzeu v Lisabone. Artalk.cz. Dostupné on-line: https://artalk.cz/2020/06/11/ ako-hori-cas-suveniry-ohna-v-narodnom-prirodovednom- muzeu-v-lisabone/.

KATARÍNA POLIAČIKOVÁ je absolventkou Akademie výtvarných umění a designu v Bratislavě. Vystavovala v Praze, Bratislavě, Berlíně, New Yorku, Lisabonu a v dalších městech. Pracuje s médii fotografie, instalace a videa.

HANA BUDDEUS pracuje v Ústavu dějin umění AV ČR, je členkou tamního Centra pro výzkum fotografie a nově také působí v kurátorském kolektivu galerie Fotograf.

Hana Buddeus