Fotograf Magazine

Publikace Libuše Jarcovjákové (* 1952) Černé roky překračuje hranice. A to v nejednom směru. Nás zde zajímají ty žánrové, respektive druhové: jsou Černé roky knihou fotografickou? Nebo spíše obrazově-textovou? Kloníme se k druhé možnosti. Lze si jen obtížně představit, že by texty – úryvky z autorčiných deníků ze 70. a 80. let – obstály samostatně; ale i fotografie by v onom množství a tříšti, které tato ojedinělá kniha obsahuje, sotva mohly být prezentovány bez textů, nebyl by to srozumitelný příběh.

Jarcovjákovou sice v 80. letech dvakrát zařadila kurátorka Anna Fárová do kolektivních výstav, které posléze vstoupily do dějin české fotografie (9 × 9 v Plasech u Plzně, 37 fotografů na Chmelnici v Praze), ovšem v případě této autorky došlo k určitému, byť plodnému klamu: jestliže v Plasech Jarcovjáková vystavovala snímky dělníků z tiskárny, v níž sama pracovala, mohlo to vytvářet dojem, že její tvorba je součástí dokumentaristické linie. Přitom snímky byly „pouze“ součástí její neustávající obrazové a textové dokumentace vlastní životní cesty, kterou sama dlouho považovala za pouhé potácení se životem, bez kázně, systému, smyslu. Jarcovjáková není dokumentaristka, ona je „pouze“ obrazovo-textová zapisovatelka svého světa, svých vjemů, nemá ambici pozorovat určité prostředí nebo vybraný jev a podávat o něm zprávu.

Nakladatelka a textová editorka Barbora Baronová a fotografická teoretička, v tomto případě obrazová editorka, Lucia L. Fišerová – spolu s protagonistkou, samozřejmě – vtiskly Černými roky té živelně nashromážděné obrovské životní hmotě řád. Kniha podává důkaz, že nesejde na kategoriích, na jejich čistotě, že fotografie, jež jsou podstatnou složkou onoho díla, nemusejí být obrazově dobré, kvalitní; respektive ony dobré jsou, avšak v jiném smyslu, než je naplnění představ o té správné obrazové skladbě a zvládnuté technické stránce fotek. Černé roky dokládají, že nad technikou a estetickými normami stojí život sám, jeho energie a odvaha naplno o svém životě svědčit. Zdánlivě to může vypadat jako snadná cesta. Avšak kolik existuje lidí s fotoaparátem, kteří se utkávají se svou závislostí na alkoholu či na sexu, a kolik je tak silných knih jako jsou Černé roky?

Josef Chuchma

JARCOVJÁKOVÁ, Libuše. Černé roky: 1971–1987. Praha: Wo-men, 2016. ISBN 978-80-905239-6-8.