Fotograf Magazine

V roce 2018 vydalo nakladatelství NAMU jeden z Nadarových memoárových publikačních kaleidoskopů Když jsem byl fotograf s odborným doslovem Tomáše Dvořáka. Jedná se o výběr čtrnácti anekdotických povídkových fragmentů společenského, kulturního a politického pařížského života 19. století, jež Nadar zaznamenával ze své pozice spoluúčastníka dějů. Jsou zajímavým a humorným pohledem samotného Nadara (vlastním jménem Gaspard-Félix Tournachon, 1820–1910) v jeho bezprostřední autentičnosti coby umělce, fotografa, portrétisty, karikaturisty, ale i průkopníka vzduchoplavby a balonové fotografie, tedy bohéma na straně jedné, zároveň i pohledem podnikatele, novináře a spisovatele v lehce bulvárním, dobově autentickém žargonu na straně druhé.

Na pozadí jednotlivých příběhů sociálních proměn společnosti zde fotografie hraje roli pozorovatele a vyčkává na svůj rozhodný moment hodný fixace času, pohybu a situace. Zaznamenává expanzi proměny lidského společenství v odrazu nových politických a ekonomických dimenzí moci v komparaci s mocí samotného fotografického obrazu. Médium fotografie v Nadarových příbězích je zpřítomňováno podprahově, když skrze rozmanité lidské projevy a situace, humorné i vážné, přenáší místa a čas, monitoruje, sleduje, ukazuje, označuje, kontroluje, hlídá, dokumentuje i usvědčuje. Tomáš Dvořák k povídkám připojil svou glosu o Nadarově významu, v níž poukazuje na Nadarovu obchodní obratnost a osobní kritickou invenci ve veřejném a společenském kulturním životě. Mnohé lze vyčíst z výběru Nadarovy portrétované klientely z okruhu pařížské kulturní elity. Karikatury známých osobností byly publikovány v prestižním časopise Journal pour rire do roku 1852, kdy byl cenzurou Ludvíka Napoleona zrušen. Nadar tím přišel o značnou část příjmů. Aby vykompenzoval ušlý zisk, realizuje Nadar soubor karikatur Pantheon, prvně vydaný roku 1854. Chtěl do něj zahrnout mnohé z již ztvárněných karikatur, a proto pro urychlení práce využil portrétní fotografii. Byl to podstatně rychlejší proces. Mezi portrétovanými byli spisovatelé, dramatici, herci, umělci, hudebníci (viz např. Alexandre Dumas, Honoré Daumier, Sarah Bernhardt či Hector Berlioz a další) coby odraz morální inteligence vypovídající o Nadarově vlastních osobních prioritách v typologii a hierarchii společenství. Na rozdíl od fotografických portrétů a karikatur, Nadarem cíleně vybíraných, literární forma daleko více rozevírá škálu sociálního spektra běžného života. Detailně vykresluje povahy, jednání, sociální postavení konkrétních postav a jejich situování ve společnosti. Jakoby pod čarou se fotografie přece jen staví do pozice hlavních aktérů příběhů, když skrze svou moc a sílu obrazu, ve své psychologizaci výrazu usvědčuje, zachycuje, dokazuje, posunuje či ukazuje myšlení a chování společnosti. Je z nich patrné jasné Nadarovo povědomí o moci fotografického obrazu ve své vlivnosti i manifestačnosti.

Dvořák, Tomáš (ed). NADAR. Když jsem byl fotografem. Praha: Nakladatelství AMU, 2018. ISBN 978-80-7331-481-1.

Pavlína Vogelová