Fotograf Magazine

Asociace mezinárodních dealerů fotografického umění (The Association of International Photography Art Dealer – AIPAD) byla založena v roce 1979, kdy se teprve naplno rozebíhal fotografický trh, ve větším počtu vznikaly specializované fotografické galerie (i když ta nejstarší evropská, Výstavní síň Fotochema v Praze, už existovala od roku 1957), začaly být pravidelně pořádány fotografické aukce, muzea častěji nakupovala fotografie do svých sbírek a zvětšoval se počet sběratelů fotografií. Dnes tato organizace, sídlící ve Washingtonu, sdružuje nejvýznamnější fotografické galerie a dealery ze čtyř kontinentů, kteří se zavazují dodržovat její pravidla. Každý nový člen musí nejméně po dobu pěti let významně přispívat k rozvoji fotografického umění pořádáním kvalitních výstav, vydáváním katalogů či prodejem fotografií, u nichž se zaručuje za pravost všech údajů o autorství, době vzniku a použité technice. Noví členové musí být doporučeni několika stávajícími členy a schváleni valnou hromadou.

AIPAD už 27 let pořádá každoroční výstavy, které až do vzniku Paris Phota před deseti roky byly bezkonkurenčně nejvýznamnějšími veletrhy fotografického umění. Zpočátku putovaly z místa na místo, jednou třeba proběhly paralelně s festivalem FotoFest v Houstonu, příště se uskutečnily v San Francisku. Ale protože zdaleka největší počet fotografických galerií i sběratelů působí v New Yorku, už mnoho let jsou pořádány výhradně v největším městě USA. To však nemá kvalitní výstaviště srovnatelné třeba s veletržními areály v Kolíně nad Rýnem, Basilejí, Berlínem nebo Miami Beach, kde probíhají nejvýznamnější veletrhy výtvarného umění. Proto se v New Yorku veletrh AIPAD až do předloňska tísnil s několika sálech hotelu Histon a v posledních dvou letech přesídlil do trochu prostornějších, ale na pronájem mnohem dražších prostor bývalé zbrojnice 7. regimentu na Park Avenue.

Letos v polovině dubna se tam směstnalo 94 stánků amerických, evropských, japonských a australských fotografických galerií a soukromých obchodníků s fotografiemi. Pořadatelé veletrhu AIPAD se příliš nepoučili ze skvělé propagace Paris Phota, kde jsou novinářům k dispozici rozsáhlé tiskové materiály s mnoha fotografiemi, na úvodní vernisáž jsou zdarma rozdávány stovky vstupenek, pro důležité hosty jsou pořádány speciální prohlídky muzejních výstav a sbírek s doprovodem kurátorů, vlastní veletrh doprovázejí tematické výstavy. V New Yorku se toho pro propagaci dělá podstatně méně a novináři tam nedostanou ani CD se snímky z výstavy. Je to škoda, protože přes velmi drahou placenou reklamu včetně celostránkového inzerátu v New York Times dokázal veletrh AIPAD za čtyři dny přilákat jenom asi osm tisíc návštěvníků, tedy zhruba šestkrát méně než jeho pařížský konkurent. Jeho organizátoři ovšem argumentují tím, že zatímco v Paříži převládá mladé publikum, které si fotografie jenom prohlíží, v New Yorku bývá daleko více seriózních sběratelů, kteří si tam fotografie kupují.

Paris Photo se od veletrhu AIPAD odlišuje větším akcentem na aktuální fotografickou tvorbu. I když i v New Yorku bylo tentokrát vidět mnoho děl současných populárních autorů, k jakým patří třeba Nobuyoshi Araki, Edward Burtynsky, Bill Henson, Joel Peter Witkin, Martin Parr, Bill Owens, Mona Kuhn, Douglas Gayeton, Debbie Fleming Caffery, Tina Barney, Clark & Pougnaud či Loretta Lux, daleko více než v Paříži tam byla zastoupena mistrovská díla z 19. století, avantgardní tvorba nebo meziválečné sociální a reportážní fotografie. Někdy za ceny, které byly ještě nedávno nepředstavitelné, ale které jsou stále běžnější po nedávném prodeji fotografie jezera v měsíčním světle od Edwarda Steichena za téměř tři milióny dolarů a velké zvětšeniny Gurského fotografie supermarketu za více než dva a půl miliónů dolarů. Pařížská Galerie 1900/2000 třeba nabízela proslulý Steichenův akt In memoriam z roku 1904, provedený v technice platinotisku a gumotisku, za 1 330 00 dolarů a na stánku newyorského dealera Hanse P. Krause byl velký uhlotisk Steichenovy piktorialistické fotografie Rodinovy sochy Balzaca k mání za 1 220 000 dolarů. V šestimístných číslech se pohybovaly i některé ceny dél Man Raye, Tiny Modotti, Edwarda Westona, Andrého Kertésze, Rudolfa Koppitze nebo Diany Arbus, ovšem newyorská galerie Bruce Silversteina prodávala i původní zvětšeninu dokumentárního snímku z 50. let od žijícího průkopníka subjektivního dokumentu Roberta Franka za 125 000 dolarů.

Většina stánků nabízela pestrou směs klasických a současných děl v různých cenových relacích. Hodně málo bylo monografických stánků, věnovaných tvorbě jenom jednoho autora, které jsou na Paris Photu docela běžné (výjimkou byla expozice amerického fotografa Raye K. Metzkera v newyorské Laurence Miller Gallery a značný prostor, který galerie Kicken z Berlína věnovala velkoformátovým piktorialistickým fotografiím Heinricha Kühna).

Podobně jako v Paříži byl vidět velký nárůst cen představitelů módní a erotické fotografie Horsta P. Horsta (galerie Staley + Wise z New Yorku vystavovala mírně poškozenou zvětšeninu jeho Korzetu z roku 1939 za 95 000 dolarů), Helmuta Newtona, Normana Parkinsona, Jeanloupa Sieffa či Petera Lindbergha. Ojedinělou možnost koupit fotografie z cyklů Cikáni a Exily od Josefa Koudelky, který v posledních letech své snímky neprodává, nabízel londýnský dealer Eric Franck v rozmezí 18 000–25 000 dolarů za kus, tedy za více, než kolik požadoval za většinu fotografií svého švagra Henriho Cartiera-Bressona. Franck také zastupuje několik dalších českých dokumentaristů, třeba Jindřicha Štreita, jehož snímky byly k mání za 2 500 dolarů, nebo Hanu Jaklovou, jejíž práce měly cenu zhruba o polovinu nižší. Jinak byla česká fotografie s výjimkou prací Pavla Baňky ve stánku newyorské Alan Klotz Gallery zastoupena prakticky jenom díly klasiků Františka Drtikola, Jaroslava Rösslera, Jaromíra Funkeho a zejména Josefa Sudka. Mnohem lépe na tom byla třeba současná německá fotografie, představená na mnoha stáncích, či aktuální ruská fotografie, kterou tvorbou Alexeje Titarenka, Andreje Čežina nebo Jevgenije Mochoreva prezentovala newyorská galerie Nailya Alexander. Žádná česká galerie tentokrát mezi vystavujícími nebyla.

I když ze současné tvorby opět chyběla díla nejrespektovanějších a nejdražších tvůrců Jeffa Walla, Andrease Gurského nebo Cindy Shermanové, která byla bohatě zastoupena na výtvarném veletrhu Art Basel/Miami Beach, hlavní aktuální tendence byly tentokrát na výstavě AIPAD reprezentovány lépe než kdykoliv předtím. Je zřejmé, že stále přetrvává zájem a technicky dokonalé velkoformátové zvětšeniny deskriptivních pohledů na městské prostředí (Hongkong a Šanghaj tentokrát byly zcela bezkonkurenčně nejfotografovanějšími městy na snímcích Edwarda Burtynského, Michaela Wolfa, Stephena Wilkese, Michaela Prince, Shi Guoruie a dalších autorů), moderní portréty, akty, krajiny a subjektivní dokumenty nebo nápadité využití počítačových úprav snímků. Pro stále větší počet muzeí, galerií i soukromých sběratelů přestává hrát roli, zda finální podoba snímků je vytvořena klasickou fotografickou technikou nebo různými tisky.

Vladimír Birgus