Nová filosofie fotografie
Nová filosofie fotografie, 13.–14. února 2015, Senate House, Londýn (spolupráce Londýnského estetického fóra – London Aesthetics Forum – a Centra pro filosofická, literární a umělecká bádání na Univerzitě ve Warwicku – Centre for Research in Philosophy, Literature and the Arts at the University of Warwick).
V posluchárně ve sklepě londýnského Senate House, kde se dvoudenní konference o nové filosofii fotografie uskutečnila, to působilo dojmem, že „nová filosofie fotografie“ je všem dobře známý koncept. Těm, kdo se s tímto pojmem setkávají poprvé, téma ozřejmí text z anotace konference: „V posledních letech se filosofie s jistým zpožděním začala zabývat výzvou, kterou představuje umělecké využití fotografie pro obvyklé pojetí fotografie jako čistě kauzálního procesu. […] Ad hoc rozvíjení již existujících teorií nebo snaha řešit problém označením uměleckého užití fotografie za zvláštní případ už nejsou dostačující reakcí. Před nutností vyrovnat se s uměleckou fotografií navíc nestojí jen filosofie – zpochybněny jsou totiž i tak zásadní pojmy teorie umění, jako je ,indexikalita‘. V rámci konference chceme ukázat, jak se s touto aktuální problematikou vypořádává současná filosofie, a zároveň si klademe otázku, zda v současnosti nestojíme před zásadním přehodnocením tohoto oboru.“
Za organizací celé akce stál estetik a teoretik umění Diarmuid Costello (mj. spoluautor knihy Photography After Conceptual Art – s Margaret Iversen), který program svým příspěvkem zahajoval. Jeho přednáška byla odpovědí na otázku, kterou si sám položil v jejím názvu: „Co je vlastně nového na ,nové‘ filosofii fotografie?“ Nová teorie podle Costella nedefinuje fotografii jako záznam skutečnosti, ale jako „víru v autonomní mechanismus záznamu“, což ovšem stále nemění nic na faktu, že fotografie jsou „otiskem toho, co zobrazují“. Za fotografické prostředky pak nová teorie nepovažuje pouze okolnosti předcházející a bezprostředně související se stisknutím spouště, ale všechny fotografické prostředky, které autor použije během procesu vzniku fotografie, včetně postprodukce. Fotografickými prostředky se ovšem i nadále rozumí takové prostředky, které operují s „kontrolou působení světla na fotografický materiál“. Jinými slovy, fotografie je několikastupňovým procesem, je výsledkem nejméně dvou fotografických událostí, které probíhají při stisku spouště a následně v temné komoře.
Praktickou (byť samozřejmě teoretickou) ukázku nové filosofie fotografie pak mezi jinými předvedla Dawn M. Wilson, která ve svém příspěvku poukázala na možnou paralelu mezi fotografií a hudbou, respektive na analogii fotografického a skladatelského tvůrčího procesu. V úvodu citovala fotografy Edwarda Westona a Ansela Adamse, kteří se o této paralele sami zmiňovali – např. Adams přímo říká: „Fotograf je svým způsobem hudební skladatel a negativ je jeho partitura.“ Dawn M. Wilson se stejně jako Diarmuid Costello vymezila vůči starému chápání fotografie, kdy definice fotografie odpovídá výrazu „take a photo“ – zamířit fotoaparát na svět a stisknout spoušť. Nová teorie se oproti tomu zabývá mnohem širším spektrem událostí, od procesu vytváření „světelného obrazu“ přes vznik „fotografické události“ – která spočívá v zápisu světelného obrazu, jenž teprve vede ke vzniku viditelného statického obrazu. Během zvětšování fotografií z negativu nebo během upravování dat při použití digitální technologie pak dochází k druhé fotografické události, kdy vzniká nový světelný obraz, který je znovu zapisován.
Jak upozornil i Dominic McIver Lopes, nová teorie fotografie tak ukazuje, že propast mezi analogovou a digitální technologií zdaleka není tak hluboká, jak ji na začátku devadesátých let např. popisoval William J. Mitchell, který v souvislosti s nástupem digitálních technologií hovořil o začátku post-fotografické éry. Z naznačené paralely mezi fotografickým a notovým zápisem je patrné, že pokud se dnes chceme zabývat fotografií, musíme brát v potaz celý fotografický proces. To je jeden ze závěrů, které mohou vyznívat samozřejmě, ale jsou na poli teorie fotografie významným posunem.
#25 populární hudba
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét