Pavel Mára Fotografie 1969-2014
Na podzim loňského roku vydalo nakladatelství MARA ve spolupráci s nakladatelstvím KANT monografi jednoho z nejoriginálnějších českých fotografů Pavla Máry. Na více než třech stech stranách, velmi dobře grafcky i tiskově zpracovaných, jsou nejen reprodukce všech zásadních Márových děl, ale také kompletní biografie a bibliografie autora.
Pavel Mára vstoupil do československé fotografie v druhé polovině 70. let 20. století a jeho tvorba se již od počátku v mnohém vymykala domácímu kontextu a zavedenému pojetí umělecké fotografie. Předně učinil z každého snímku svébytný artefakt nebo sérii artefaktů, které nelze zcela adekvátně reprodukovat – je nutné znát originály. Mimo jiné pro jejich dobově neobvykle velké rozměry, ale také jejich adjustaci a později i způsoby instalace, připravené autorem pro konkrétní prostory. Nezvyklé bylo již samo užití barevné fotografie, která, jak se v textu dočteme, si i ve světovém kontextu teprve hledala cestu do výstavních síní. Možná nejdůležitější jsou však Márovy precizně promyšlené strategie zobrazení, jež se nezřídka dotýkají samé podstaty média a jeho schopnosti zachytit a reprodukovat okolní svět.
Márovu tvůrčí metodu, jeho přístup k obrazu a médiu fotografie obecně ozřejmuje v knize text historika umění Antonína Dufka. Ve zkratce se v něm věnuje všem důležitým souborům autora, které vysvětluje mimo jiné z hlediska dobového kontextu. Ve své studii uvádí celou řadu nezbytných faktografckých údajů osvětlujících, jak, kde a v jaké formě bylo to které dílo vystaveno. Myslím, že bez těchto poznámek nelze Márovu práci pochopit v její úplnosti.
Kniha ale nezůstává jen u pohledu Antonína Dufka. Plastičtější obraz o díle a vývoji jeho percepce historiky umění si můžeme vytvořit na základě katalogových textů umístěných na konci knihy, které o Márovi napsali Ján Šmok, Jan Kříž, Stanislav Ulver, Anna Fárová či Lucia L. Fišerová a Tomáš Pospěch z generace mladých teoretiků. Márova práce se touto monografií dočkala neobyčejně komplexního zhodnocení a v jistém smyslu i uzavření. Bude tedy zajímavé sledovat, jakým způsobem bude autor tento obraz svého díla doplňovat. Velmi bych si totiž přál, aby toto „optické“ uzavření nebylo uzavřením skutečným.
#27 auta
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét