Pierre Huyghe
Blízká setkání
Základní popis díla Pierra Huyghea Zoodrama z roku 2010 je jednoduchý: jde o živý mořský ekosystém ve skleněném akváriu. Zdánlivě přímočará podívaná na mořské organismy však účinně zpřítomňuje napětí mezi lidským a ne-lidskýma plynule navazuje na oblíbená témata svého autora.
Tvorbu Pierra Huyghea lze popsat jako cílené vytváření významotvorných situací. K tomuto účelu pozměňuje filmová díla nebo buduje vlastní realitu za použití budov, rostlin, zvířat a v neposlední řadě diváků. Dlouhodobě se zajímá o rozhraní mezi fikcí a realitou, mezi hrou a tím, co je doopravdy, mezi životem a nápodobou života. K podobným zkoumáním mu posloužilo i akvárium.
Podle Huyghea akvária v něčem připomínají muzea: jsou to místa, kde lidé pozorují vybrané elementy okolního světa. Několik desítek litrů vody mezi skleněnými tabulemi napodobuje přírodní prostředí, jde však o jeho umělou konstrukci. Aby zvolené organismy přežily, je v těchto reprodukcích biosféry nutno nastolit vyvážené úrovně teploty, slanosti a okysličení. Princip Huygheovy umělecké akvaristiky byl jednoduchý: vytvořil obsah několika mořských akvárií a jeho jednotlivé prvky mezi sebou nechal působit. Umístil masožravou chobotnici doprostřed hejna ryb, které ale byly příliš malé na to, aby je predátor chytil. Vytvořil akvárium s kameny, jež byly z materiálu lehčího než voda. Huyghe současně předložil své podvodní dramatizace divákům. Lidská interpretace obsahu akvárií a její reflexe je pak hlavním jádrem díla. Zřejmě nejreprodukovanějším se stalo akvárium, ve kterém Huyghe nechal kraba poustevníka, aby se zabydlel v odlitku Brancusiho Spící můzy z roku 1910. Krab a dívčí tvář v ambivalentní symbióze lidského a zvířecího putují lidskou reprodukcí moře. Ztělesňují setkání dvou druhů, ne nepodobné neobratným pokusům o komunikaci s mimozemských životem.
Zoodrama stojí na počátku umělecky bohaté linie Huygheovy tvorby. Navázala na něj bezejmenná instalace z výstavy Documenta 13, kombinující psychotropní rostliny, sochu, včely a psa, film Lidská maska z roku 2014 nebo další rozsáhlá instalace After ALife Ahead ze Skulptur Projekte Münster z roku 2017, která představovala jakési obří akvárium na suchu. Ve všech těchto dílech se Pierre Huyghe pohybuje kdesi mezi přírodovědným experimentem a uměleckým rituálem.
Tomáš Pospiszyl
Francouz PIERRE HUYGHE (*1962), považovaný za jednoho z nejvýraznějších současných umělců, se nejčastěji vyjadřuje prostřednictvím prostorových instalací a filmu. Od 90. let minulého století, kdy patřil k tvůrcům pracujícím metodou tzv. postprodukce, se v posledních desetiletích posunul ke komponování živých a obsahově mnohoznačných prostředí, které nezřídka tematizují vztah člověka a přírody.
TOMÁŠ POSPISZYL je historik umění, kritik a kurátor. Věnuje se aktualizaci uměleckých přístupů druhé poloviny 20. století, vztahu západního a východního kánonu a překryvům mezi uměním a vizuální kulturou. Spolupracuje s platformou tranzit.cz. Připravil řadu stěžejních publikací (Asociativní dějepis umění,
Octobriana a ruský underground) a autorských monografií. Učí na Akademii výtvarných umění v Praze.
#35 žít s lidmi
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét