Fotograf Magazine

Předpokládejme, že neexistuje nic jako národnostní, respektive národní, umění v kontextu současného globálního umění.[ref]Hans Belting, Contemporary Art as Global Art. A Critical Estimate, in: Hans Belting, Andrea Buddensieg (Eds) The Global Art World. Audiences, Markets and Museums, Ostfildern, 2009, s. 38-73.[/ref] Místo pojmenování „polské umění“ použijme výraz „umění z Polska“. Ale zrovna v případě „umění z Polska“ cítíme onu esenci, kterou obsahují artefakty na výstavách či veletrzích současného umění a ta vyjadřuje jakýsi téměř jasně rozeznatelný, přesto obtížně definovatelný „polský“ prvek.

Nová publikace Polish! Contemporary Art From Poland se pokusila tuto dvojznačnost interpretovat poněkud rozpačitým způsobem, zato však v luxusním dárkovém balení. Kniha vznikla jako společný privátní projekt krakovské nadace Żak Branicka, kterou založily polské galeristky, působící především v Berlíně, Monika Branicka a Asia Żak a soukromé nadace Art Stations Foundation sběratelky Grażyny Kulczyk v Poznani. Na první pohled atraktivní kniha s bíločervenou obálkou zobrazující dílo Piotra Uklańského představuje 37 současných polských umělců. Někteří z nich ale nežijí v rodném Polsku a právě perspektiva viditelnosti a aktivní činnosti na mezinárodní umělecké scéně se stala kritériem jejich výběru. To je do značné míry diskutabilní, když ne dokonce sporné měřítko kvality. Mezi řádky lze tak vyčíst snahu o propagaci umělců, kteří svým galeristům přinesli značný úspěch na trhu současného umění. Přesto je daný výběr dostatečně reprezentativní a vedle již prověřených osobností jako Zbigniew Libera, Mirosław Bałka či Katarzyna Kozyra, silné střední generace Goshky Macugy, Wilhelma Sasnala, Michała Budného nebo Artura Żmijewského se tu objevují i mladší autoři jako Agnieszka Polska či Tomasz Kowalski.

Jak je zmíněno v úvodním textu od významné polské kritičky Andy Rottenberg, svět projevil skutečný zájem o polské umění až na konci minulé dekády, kdy se začali prosazovat umělci představení v této publikaci. Došlo tak k paradoxu, kdy slavná mladší generace postupně otevírá cestu ke starší a neznámé etapě této originální identity. Rottenberg vysvětluje vývoj poválečného umění v souvislosti s historickými a společenskými podmínkami země v kontextu střední a východní Evropy, především pak v 80. letech, která se nápadně podobají situaci v bývalém Československu. Je to však jediný odborný text na téma umění z Polska v celé publikaci, která tak postrádá dostatečnou erudici a reflexi, jenž by čtenáři osvětlila onen fenomém a jeho zdroje. To, co však výrazně odlišuje tuto knihu velkorysého formátu i rozsahu s pěti sty vyobrazeními od podobných publikací vhodných jen k prolistování, jsou eseje k jednotlivým umělcům od celé řady významných historiků umění, kritiků či kurátorů jako například David Elliott, Charles Esche, Christoph Tannert nebo Adam Budak.

Lucie Drdová