Příběhy dávných fotografů
Komu co říkají jména jako Vojtěch Kramer, Josef Pírka, František Krátký, Rudolf Bruner-Dvořák, Jan F. Langhans, Ignác J. Schächtl, Josef Seidel, Jan Kříženecký anebo Karel Dvořák? Vypravěči historie samo sebou sahají po jim blízkých příkladech. Už proto jsou důležité veškeré snahy o odhalování regionální minulosti a publikační počiny, obracející pozornost k éře 19. století.
Lexikon Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918 vybavil historik Pavel Scheufler syntetizující předmluvou, a přichází tak zároveň s příspěvkem k teorii moderních médií. Výběr 143 význačných autorů, působících v Království českém, dokládá 625 pestře tištěných reprodukcí. Občas hrají více barvami než předlohy, řekněme u malíře Alfonse Muchy. Pod jeho jménem je zařazen i záběr Moskva, 1913. Jako zdroj je citována monografie Alfons Mucha nakladatelství TORST (2000). Jenže v ní se lze (s odkazem na starší literaturu) dočíst, že ruská série je ukázkou Muchovy režie, kdy si místo náčrtků k plátnu Zrušení nevolnictví na Rusi dal některé scény na Rudém náměstí fotografovat profesionálem. Dle Scheuflera „v souhrnu můžeme fotografie z pouličního života v Rusku považovat i za zajímavý sociální dokument, který přesahuje rámec studijního materiálu“. Stejně formulovaný závěr najdeme v historikově jedenadvacátém titulu, Galerii c. k. fotografů (2001). Naznačuje to nedostatečnou míru revize nového vydání starých hesel. Těch je však pouhá polovina.
Galerii c. k. fotografů dělil Scheufler poněkud problematicky v devatero kapitol typu Fotografie ve službách vědy, osvěty a objevů, Fotografování jako záliba, Fotograf na cestách, Fotografie jako umělecký projev, Piktorialisté. Mnozí tvůrci samozřejmě zasahovali do více žánrů. Mucha se třeba ubíral všemi citovanými směry. I když v Galerii c. k. fotografů nefigurují ženy výhradně coby múzy, žádná nemá vlastní medailon. Inovované pojetí je vedeno ryze abecedně, včetně jedenáctky tvůrkyň: Bohumila Bloudilová, Anna Fiedlerová, Jana Jeništová, Žofie Chotková, Julie a Noemi Jirečkovy, Jenovéfa Kolínská, Vefa Lindauerová, Karoliny Quastová a Tietzová-Gallatová, Therese Zuckerkandl.
#24 vidět a věřit
Archiv
- #45 hypertenze
- #44 empatie
- #43 sběratelství
- #42 jídlo
- #41 postdigitální fotografie
- #40 pozemšťané/ky
- #39 slat, bolest
- #38 smrt, když si pomyslíš
- #37 nerovný terén
- #36 nové utopie
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét