Fotograf Magazine

15. 1. 2016 — 30. 1. 2016

V druhé polovině ledna se v galerii Fotograf konala neobvyklá výstava. Divákovi byla představena tvorba Šimona Štrby, studenta ateliéru Fotografie na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, který odešel předčasně, ve věku 23 let. Výstava tak zcela osudově získala mimořádný charakter, díky němuž se lišila od standardního výstavního programu galerie. Svým pojetím vybočovala ze zavedené estetiky, jež se dlouhodobě v prostorách galerie uplatňuje. Netradičně byl do každé místnosti instalován jeden fotografický soubor samostatně.

Tentokrát kurátor Jiří Ptáček představil jednotlivé soubory zdánlivě bez souvislostí. Jako by se nějakých spojitostí bál. Sám kurátor v katalogu uvádí, že „je to jako procházet se po cizím prázdném bytě“ člověka, který mu nikdy nezodpoví otázky, proč někde vršil věci na sebe, proč deku motal do ulity. A přesto, ačkoliv jde jen o zlomek prací, neboť ty z osobních složek, jež nikdy Šimon nepublikoval, v podstatě chybí, stává se výstava důležitou připomínkou Šimonovy tvorby, zejména pro ty, kdo tohoto mladého fotografa znali. Z pohledu příchozího diváka, který se doposud se Šimonovou tvorbou nestačil seznámit, vybarví se pak výstava v jemných rysech vnímavého fotografa, soubory mají odstíny vážnosti i hravosti, jsou zhmotněným důkazem lidské touhy po přátelství, snivé představy o tom, že nejsme v prostoru i v čase sami.

Ptáčkovo opatrné gesto, tiché domnívání se a tápání a až posvátné uchovávání něčeho nadpozemského ve smrti mladého člověka však, podle mého názoru, vedlo k tomu, že výstavou neotevřel nové šuplíky, nezavdal podnět k otázkám a polemikám, ke zvědavosti, co vše je v Šimonově díle obsaženo. Katalog, jež byl ku příležitosti výstavy vydán, je v tomto ohledu velkorysejší. Velmi dobře doplňuje výstavu o souhrnný výčet rozmanité Šimonovy tvorby, představuje se divákovi jako zbytnělá vzpomínka a nadčasový artefakt. Katalog sám se stává obrazem Šimona, který si uchováme na památku. Představuji si, že jednou, až poodstoupíme od vazeb, které nás k Šimonovi pojily, jeho tvorba bude opět vystavena, ale již v rozpětí podobném katalogu, uchopena celistvě, s větším respektem k samotné tvorbě, nikoli především k autorovi.

Nepřišla jsem na výstavu Šimona Štrby a nepřišla jsem ani na výstavu pro Šimona Štrbu. Přišla jsem na výstavu pro nás, všechny jeho přátele, rodinu, pedagogy, kteří se s ním stále snaží být v kontaktu, nejpřirozeněji skrze jeho fotografe, které známe a poznáváme ho v nich.

Barbora Belzová