V rámci projektu The Atlas Group (1989–2004) shromažďoval libanonsko-americký umělec Walid Raad dokumenty vztahující se k současným dějinám Libanonu. Raad prezentuje výstupy The Atlas Group jako kolektivní práci a autorství připisuje několika fiktivním postavám. Jedním z těchto přispěvatelů byl Dr. Fadl Fakhouri, mimo jiné tvůrce souboru Already Been in a Lake of Fire: Notebook Volume 38 (1991/2003). Ten podává zprávu o 145 útocích aut-bomb, kterých se během občanské války v Libanonu v letech 1975–1991 napočítalo celkem 3641 se 4386 oběťmi.[1] Mobilní, dostupná a zákeřně nenápadná auta-bomby jsou válečnými stroji příznačnými pro současné městské konflikty, ve kterých se hranice mezi milicemi a civilisty takticky znejasňuje.
V Sešitě č. 38 klade Dr. Fakhouri vystřižené reprodukce vozidel na bílé listy. Auta prezentuje coby sériově vyráběné, podobně jako fotografie technicky reprodukovatelné komodity. Vybírá přitom stejné vozy, které byly použity jako auta-bomby, a odkazuje tak k osudu vybraných jednotlivých kusů, k jedinečnosti jejich neblahého konce i neopakovatelnosti lidských životů, které si příslušný výbuch vyžádal anebo do nich zasáhl. Singularitu historické události v Sešitě č. 38 neprostředkuje fotografie, ale rukou psaný popis okolností v arabštině, který věnčí každý výstřižek. Uvádí značku a typ auta, místo, datum a čas výbuchu, počet zabitých a zraněných, množství použité výbušniny, někdy i perimetr detonace. Napětí mezi obecným a konkrétním, mezi typologií a katastrofou, mezi technickým obrazem a rukopisem vymaňuje Fakhouriho sešit z prosté dokumentárnosti a dělá z něj nadosobní deník vleklého konfliktu.
Na některých listech se objevuje víc než jedno vystřižené auto: to v případě nejistoty ohledně značky, typu nebo barvy. Pochybnost pak zachycuje i příslušný přípis: Peugeot 404 nebo 504. Tmavě zelený nebo světle zelený. Stejně jako ostatní projekty pod záštitou The Atlas Group nese Sešit č. 38 dvojí dataci. První datum odkazuje k (fiktivnímu) vytvoření souboru Dr. Fakhourim. To druhé označuje termín zařazení dokumentu do archivu The Atlas Group (tedy jeho faktického vzniku). Celek Raadova projektu i jeho dílčí instance vykazují chyby v chronologii. Ty lze chápat jako příznaky jisté fikce: tvůrčího momentu rekonstrukce, který ustavuje proces psaní dějin. Prázdná místa prozrazují nedokonalost historiografického poznání a zároveň zpřítomňují zkušenost ztráty. Narušená chronologie odráží přetržitou, repetitivní temporalitu traumatu války.
Podle vyjádření The Atlas Group nemá uspořádání Sešitu č. 38 „zobecňovat utrpení“, ale ukázat auta-bomby jako „příčiny i následky pokračujících politických, vojenských, ekonomických a kriminálních konfliktů, které určují většinu aspektů života v Libanonu posledních 30 let“.[2] V autech se prodlužuje podivný výkon ropy, kterou (také fiktivní) Dr. Hamid Parsani, citovaný íránským filozofem Rezou Negarestanim, popisuje jako lubrikant, spodní proud, který dynamizuje globální politické i etické narativy, jejichž složité zápletky se koncentrují právě na Blízkém východě.[3]
[1] Spojením auto-bomba překládám anglické sousloví car bomb a arabské V anglofonním kontextu se lze setkat také s označením vehicle-borne improvised explosive device.
[2] FAKHOURI, FADL. „Already Been in a Lake of Fire: Notebook Volume 38.“ Grand Street, No. 71, Danger (Spring, 2003), p. 221 (215–221).
