Fotograf Magazine

Když hrstka nadšenců v čele s agilním Václavem Mackem uspořádala před třinácti lety první Měsíc fotografie v Bratislavě, v celém bývalém postsovětském bloku neměl mnoho konkurence. Dnes existuje gigantické Fotobienále v Moskvě a řada menších fotografických festivalů probíhá rov­něž například v Krakově, Lodži, Poznani, Budapešti, Kyjevě, Petrohradu, Plovdivu, Kolíně, Moravské Třebové a dalších městech. Bratislavský Měsíc fotografie si ovšem mezi nimi udržel významné místo a jako jediný z nich reprezentativně představuje tvorbu ze střední a východní Evropy.

Ta také dominovala v loňském třináctém ročníku. V rámci cyklu výstav, představujících aktuální tvorbu v některém ze států tohoto regionu, byla uvedena přehlídka současné srbské fotografie Identita a odlišnost, sesta­vená mladou kurátorkou bělehradské galerie Paulou Mikloševič. Přes kva­litativní nevyrovnanost a tematickou a stylovou roztříštěnost příjemně překvapila řadou kvalitních děl srbských fotografů, vzhledem k dlouhodobé izolovanosti Srbska jen velmi málo známých na mezinárodní scéně. Patři­ly k nim třeba autoreflexivní barevné snímky Ivany Brezovac, evokující po­city z dávných vzpomínek, ironicky pojatý soubor Čistá tvář Srbska od Branimira Karanoviáe, zachycující přemalované a pošpiněné volební pla­káty srbských politiků, či sociologické portréty žen v šatech se vzory růz­ných šelem od Aleksandrije Ajdukovié. Bohatě byla zastoupena domácí slovenská fotografie. Na výstavě Soukromá žena byla představena tvorba osmnácti slovenských fotografek, které se ve své tvorbě zabývají tématem ženy nebo vytvářejí autoreflexivní snímky. I když ve svém celku expozice pů­sobila trochu rozříštěně, obsahovala řadu výborných prací, např. drsný soubor V sedmém nebi od Jany Ilkové, ukazující přípravy, průběh a vý­sledky různých plastických operací, vtipný kalendář Zuzany Šulajové, pro­střednictvím nápaditých aranžmá ilustrující různé svátky a památné dny, výtvarně stylizované fragmenty žen od Jany Hojstričové a Eriky Trnkové, ex­presivně zobrazující téma ženské sexuality, citlivé sekvence portrétů a ak­tů různých žen od Lucie Nimcové či výtvarně vycizelované barevné pohledy přes pootevřené dveře do různých interiérů od Jany Šebestové, Na další skupinové výstavě Portrét ve slovenské fotografii zaujaly především barev­né stylizované portréty Ingrid Patočkové a invenční černobílé portréty růz­ných slovenských celebrit od Filipa Vanča, největší divácký úspěch však měly překvapivě individualizované portréty kohoutů a slepic od Tomáše Agata Bloňského. Slovenská fotografie byla zastoupena i několika autor­skými výstavami, například premiérou expozice barevných dokumentár­ních snímků ze současného Slovenska od letošní držitelky grantu Institutu pro veřejné otázky Lucie Nimcové, která svým typicky ženským pohledem se ctí obstála v konkurenci svých předchůdců Martina Kollára a Jozefa Ondzika, či experimentálními barevnými cykly Sani Sadloňové, exploatující­mi luminografie a světelné projekce. Česká fotografie byla na festivalu re­prezentována velkou výstavou moderních krajinářských fotografií Pavla Baňky Infinity, estetizovanými fragmenty nahých mužských a ženských těl od Tomáše Rullera a výstavou Dity Pepe, která v už známých záběrech s ženami i ve zcela nových autoportrétech s muži vytvořila mnohovrstev­natou úvahu o změnách identity a současně i jakýsi sociologický obraz růz­ných archetypů současné společnosti. Z Prahy byla do Bratislavy přivezena část expozice digitálně upravovaných fotografií z prvního mezi­národního festivalu digitálního obrazu In Out, který jeden z jeho kurátorů Pavel Vančát představil i na přednášce a ve videoprojekci. Z polské foto­grafie zaujaly spíše senzitivní pocitové fotografie Anity Andrzejewské, mist­rovsky pracující s jemnými odstíny škály šedých tónů, než novější reklamní fotografie Ryszarda Horowitze, ukazující, že v jeho počítačově složitě upra­vovaných snímcích se stále častěji objevují kýčovité povrchní efekty, které přehlušují invenci jeho starších děl.

Ani tentokrát v programu Měsíce fotografie nechyběly expozice světo­známých fotografů. K těm nejatraktivnějším patřila retrospektiva Ameri­čana Duanea Michalse, autora osobitých sekvencí, které ve spojení inscenovaných fotografií a poetických textů zachycují reálné i metafyzické příběhy s motivy netolerance, stárnutí, sexuální touhy, posmrtného života či relativizace přesnosti lidských smyslů. Neméně proslulý Francouz Ro­ bert Doisneau byl představen především optimisticky vyznívajícími záběry ve stylu humanistické fotužurnalistiky. Ty často objevují humorné aspekty každodenního života, ovšem ve srovnání s obsahově i obrazově náročněj­šími díly Henriho Cartiera-Bressona, představenými v Bratislavě loni, pů­sobily svou prvoplánovitostí už přece jenom trochu archaicky. Současnější tvorba byla v Bratislavě zastoupena třeba inscenovanými autoportréty Francouzky Florence Chevallierové, skvěle využívající psychologických aspektů barev a vizuálně atraktivních kompozic s hlubokými stíny k sym­bolickému vyjadřování svých pocitů, nálad i nuancí vztahů s manželem, ne­bo mimořádně působivými křiklavě barevnými záběry Argentince Marcose Lópeze, ironizujícími komercionalizaci a globalizaci latinskoamerického ži­votního stylu. Když k tomu připočteme dobře zorganizované dvoudenní hodnocení portfolií a prezentace různých fotografických škol, můžeme konstatovat, že loňský Měsíc fotografie v Bratislavě nepřinesl tolik objev­ných a zásadních výstav jako předchozí ročník, ale patřil v jeho dosavadní historii nepochybně k těm lepším.

Vladimír Birgus