Fotograf Magazine

Ačkoliv Londýn patří díky velkému počtu fotografických galerií, pravidelným fotografickým aukcím v proslulých aukčních domech Christie\’s, Sotheby\’s a Bloomsbury, skvělým fotografickým sbírkám v Muzeu Viktorie a Alberta, Národní portrétní galerii nebo Tate Gallery, několika nakladatelstvím specializovaným na fotografickou literaturu a řadě fotografických agentur k předním světovým centrům fotografie, dosud neměl velký fotografický veletrh, který by mohl konkurovat veletrhům v New Yorku, Paříži, San Francisku nebo Los Angeles. To už od letošního května neplatí. Vydavateli časopisu PLUK (Photography in London, the UK and Europe) Danielu Newburgovi se podařilo do elegantních prostor zadního traktu Královské akademie umění přilákat 45 vystavujících galerií a soukromých fotografických dealerů na první ročník veletrhu Photo-London, a navíc ve stejnou dobu uspořádat Londýnský fotografický týden, který zahrnoval vernisáže řady výstav, přednášky i návštěvy ateliérů.

I když se Photo-London zatím počtem účastníků nemůže srovnávat s podstatně většími veletrhy Paris Photo v Paříži a AIPAD v New Yorku, už jeho první ročník byl nepochybným úspěchem a jasně dokumentoval, že britská metropole má všechny předpoklady k tomu, aby hostila další mezinárodně významný fotografický veletrh. Ačkoliv tentokrát převládali vystavující z Velké Británie, londýnského veletrhu se zúčastnily také významné galerie z Německa (Galerie Priska Pasquer z Kolína nad Rýnem, J. J. Heckenhauer z Berlína, Galerie Poller z Frankfurtu nad Mohanem, Galerie Daniel Blau z Mnichova), Francie (Serge Plantureux z Paříže), Rakouska (Galerie Johannes Faber z Vídně), Dánska (Northern Light Gallery z Bronshoje) nebo Kanady (Stephen Bulger Gallery z Toronta). Svůj stánek na veletrhu mělo i České centrum fotografie z Prahy, jehož majitel Jiří Jaskmanický nabízel nejenom díla klasiků české fotografie Drtikola, Sudka, Lauschmanna, Bartušky či Hontyho, ale rovněž práce současných autorů Jana Saudka, Jiřího Křenka, Tona Stana nebo Václava Jiráska. Zklamáním byla malá účast Američanů, které v Londýně zastupovaly pouze newyorské galerie Bonni Benrubi, Hamburg Kennedy a Paul Kasmin. Termín londýnského veletrhu se ovšem kryl s termínem uměleckého veletrhu Art Chicago, jehož se zúčastnila řada předních fotografických galerií z USA.

Spektrum nabízených fotografií v cenovém rozpětí od několika set do půl miliónu liber bylo velmi široké a nepřevládaly v něm výrazně ani díla mrtvých klasiků, jako tomu bývá na veletrhu AIPAD v New Yorku, ani velkoformátové barevné zvětšeniny od mladých fotografů a výtvarníků pracujících s fotografií, která zpravidla dominují na Paris Photu. Většina stánků nabízela snímky od více autorů, ale například londýnská Alison Jacques Gallery věnovala celou expozici autoportrétům a fotografiím květin od Roberta Mapplethorpa a další britská galerie White Cube/Jay Jopling představila v zatemněné místnosti prosvětlené diapozitivy milující se dvojice od Sam Taylorové-Woodové, které ovšem ani zdaleka nedosahovaly invence jiných sekvencí této slavné umělkyně. Jeden z nejvýznamnějších britských obchodníků s fotografiemi z 19. století Robert Hershkowitz vystavil skvostnou kolekci dobových originálů děl Talbota, Cameronové, Emersona, Balduse, Marvilla a dalších mistrů, jejichž kvalitě a vzácnosti odpovídaly i ceny: portréty od Hilla a Adamsona byly k mání za 12 tisíc liber, snímek antických památek v Thébách od Francise Fritha za 20 tisíc liber, Talbotův kalotypický snímek Most v Cambridgi za 25 tisíc liber a romantická fotografie Stromy na cestě za 50 tisíc liber. Vynikající soubor vzácných děl z 20. století od Augusta Sandera, Františka Drtikola, Heinze Hajeka-Halkeho, Alberta Rengera- Patzsche, Alexandra Rodčenka nebo Lisetty Modelové přivezla Galerie Priska Pasquer z Kolína nad Rýnem. Velký prostor měla současná tvorba, kterou zastupovaly mimo jiné i přední galerie výtvarného umění, jež se většinou nezúčastňují fotografických veletrhů. Nejvyšších cen v řádu mnoha desítek tisíc liber dosahovala díla dnes tak populárních představitelů „düsseldorfské školy fotografie“ manželů Becherových, Candidy Höferové, Thomase Strutha, Andrease Gurského a Thomase Ruffa na stáncích londýnských uměleckých galerií Ben Brown Fine Arts a Sprüth Magers Lee. K nejvyšší cenové hladině patřily i snímky Philipa- Lorcy di Corcia na pomezí dokumentární a inscenované fotografie či intermediální díla Sigmera Polkeho z nabídky londýnského zastoupení Gagosian Gallery. Na protilehlém cenovém pólu stály kromě některých snímků z Českého centra fotografie (barevné fotografie z cyklu Mobily od Jiřího Křenka bylo možno získat už za 400 liber) třeba některé tradiční dokumentární fotografie, které nabízel londýnský sběratel a dealer (a švagr Henriho Cartiera-Bressona) Eric Franck, jenž zastupuje například Jindřicha Štreita, Markétu Luskačovou nebo Hanu Jakrlovou. A kdo neměl ani na ně, mohl si na veletrhu koupit alespoň knihu ve stáncích několika antikvariátů nebo v prodejně Königova knihkupectví z Kolína nad Rýnem.

Souběžně s veletrhem probíhal Londýnský fotografický týden, který zahrnoval vernisáže řady výstav, přednášky, návštěvy ateliérů i speciální prohlídky velkých expozic, které byly v té době v Londýně otevřeny, například retrospektivy Billa Brandta v Muzeu Viktorie a Alberta ke 100. výročí narození, komparativní výstavy mexických fotografií od Edwarda Westona Tiny Modottiové v Barbican Gallery nebo přehlídky portrétů celebrit od Cecila Beatona v Národní portrétní galerii. Další veletrh i Londýnský fotografický týden se setkaly s vřelým přijetím a velkým zájmem a budou se konat opět v květnu 2005.

vladimír birgus