Fotograf Magazine

Při příležitosti stejnojmenné výstavy v Galerii výtvarného umění v Chebu vyšla kniha Svoboda + Palcr: vidět sochy s texty několika autorů. Předmětem zájmu je úzká spolupráce dvou významných osobností českého umění. Jan Svoboda, fotograf s viděním malíře, zachycoval elementární tvary soch Zdeňka Palcra převážně v období 60. a 70. let. Kniha sice může oproti výstavě poskytnout jen reprodukce Svobodových fotografií bez možnosti vidět naživo Palcrovy sochy, přesto není pouhým katalogem k výstavě. V několika studiích rozvádí základní otázku, zda se socha stává motivem pro fotografickou kompozici, nebo spíš fotograf prokazuje službu sochaři, když jeho dílo dokumentuje.

Nejobsáhlejší studie je prací kurátorky výstavy Kataríny Mašterové, která se na dané téma dívá z různých úhlů. Jednou se fotografie stává sebevědomým zprostředkovatelem, který sochu včleňuje do osobitě viděného zátiší či příběhu. Jindy je motivem snímku obyčejný předmět, který je nahlížen jako „nedobrovolná socha“. Vidět sochy může tedy také znamenat vytvářet sochy z něčeho, co jimi dříve nebylo. Především je však Svobodovo vidění Palcrových soch jejich pochopením, založeném na vnitřním souznění obou autorů. Mašterová poukazuje na roli světla, které vnímá jako základní element pro oba umělce. Palcr ve své teorii vnímal sochu jako „ztělesněnou přítomnost duchovního světa“, a když listujeme stránkami knihy, vidíme, že i Svoboda využitím světlených podmínek dokáže sochu odhmotnit, zredukovat na její hranu a jinak proměnit její „čtení“.

Co je v knize mnohokrát zmíněno, je právě teorie sochy, již Zdeněk Palcr rozvíjel ve svých složitě formulovaných textech. Na základě této teorie klade Mašterová Palcra do protikladu ke Stanislavu Kolíbalovi, vychází z ní také základní témata jako „stání“ soch i otázka práce se světlem. Zda teoretické úvahy o podstatě sochy ovlivnily spolupráci Svobody a Palcra a zda nějak formovaly také Svobodův pohled na sochařství, není nikde explicitně řečeno a čtenář se může jen dohadovat z roztroušených poznámek. Přesto je studie Kataríny Mašterové velmi přínosná pro zkoumání reprezentace umění ve fotografii a vychází z dlouhodobého zájmu autorky o danou problematiku. Velmi vhodně je doplněna vzpomínkami historika umění a blízkého přítele obou umělců Jaromíra Zeminy, které otevírají důvěrnější pohled na osobnost Jana Svobody i jeho nonkonformní přístup k práci dokumentárního fotografa. Tento už tak bohatý repertoár pohledů rozšiřují ještě texty Ivy Mladičové a Vladimíry Koubové-Eidernové, která čtenáře v závěru přivádí k rozjímání nad klidným bytím Palcrových soch. Ačkoli jednotlivé pohledy nejsou v knize dále syntetizovány, podávají ucelený obraz spolupráce sochaře a fotografa. Nahlíží dialog mezi plochou a prostorem, kde role objevitele a komentátora, původnosti a interpretace, náznaku a dořečení zůstávají otevřené.

Svoboda, Jan, Mašterová, Katarína, ed. Svoboda + Palcr: Vidět sochy. Praha: Artefactum – Ústav dějin umění AV ČR, 2019. ISBN 978-80-88283-22-5.

Tereza Havelková