Fotograf Magazine

Krajina ztišená, jakoby zadumaná do sebe, z které však vyzařují prostota a energie, jež vedou k soustředění; detaily přírody, traviny, kmeny, listy. Fotografie Bohumíra Prokůpka. Fotografie, které vypovídají nejen o zobrazených místech, ale velmi intenzivně o jejich autorovi – o člověku, který přírodu miloval, který se cítil být její součástí, a proto jí tak dobře rozuměl. Bohumír Prokůpek v krajině nalézal sebe a odpovědi na mnoho otázek života. Odtud – z voňavé země čerpal sílu a porozumění, které pak radostně rozdával kolem sebe.

Ve středu 19. listopadu 2008 Bohumír Prokůpek zemřel. Velmi smutná zpráva pro ty z nás, kteří jsme mu byli blízko. Velmi smutná zpráva, protože s Bohumírem se vytratilo i plno cenných věcí. Odešel z našich životů, v nichž měl své velmi důležité místo. Odešel po obdivuhodném zápase s nepříznivým osudem, přijímaným bez gest, prostě, a s nohama pevně na zemi, která mu byla důležitým pojítkem ke smyslu konání, stejně jako nebe nad ní.

Pro pedagogy a mnoho studentů Katedry fotografie byl bystrým pozorovatelem a glosátorem, hluboce uvažujícím, zvažujícím každý čin, hloubavým průvodcem světem umění, pozorně naslouchajícím, rádcem ve věcech profesních i osobních, přítelem vstřícným a otevřeným všemu zajímavému a poctivému. Byl jsem rád, že na podzim v roce 2002 po pečlivém zvažování přijal mou nabídku, aby vyučoval na Katedře fotografie FAMU. Stal se vedoucím Ateliéru plenérové fotografie a u studentů si získal velkou oblibu pro svůj hluboce lidský přístup a vstřícnost při řešení problémů. Jeho četné cesty se studenty krajinou byly nejen poznáváním krajiny a odkrýváním umění jak ji fotografovat, ale současně, a mimoděk, i poznáváním sebe samých. Jeho působení na katedře bylo zcela zásadní pro něj i pro nás kolem něj.

Bohumír Prokůpek byl citlivým fotografem, krajinářem, který navazoval na tradice klasické české fotografie, a to již svou velkou zálibou ve velkoformátových deskových přístrojích. Vyhovoval mu ten zdlouhavý postup při vlastním fotografování, trochu obřad, který umožňoval lépe věci vnímat a promýšlet. A líbily se mu i ty dřevěné aparáty jako krásně provedená věc. V poslední době vystavoval především se skupinou Český dřevák. V roce 2004 měl samostatnou výstavu v Moravské galerii v Brně, kde mu vyšla v roce 2007 autorská monografie. Za fotografický přínos při ochraně přírody a krajiny obdržel v roce 2003 Cenu ministra životního prostředí. Hlavní cenu Český interiér a zvláštní cenu – Gloria musaealis dostalo také jeho emotivně působivé a čisté výtvarné a architektonické řešení expozice Muzea Památníku Lidice, kde plánoval vybudovat kapli jako pietního místa vybízejícího k zamyšlení. Tento výjimečně citlivý projekt, ke kterému se velmi upínal, však nebyl dosud realizován.

Bohumír Prokůpek byl důležitou součástí života nás, kteří jsme k němu měli blízko, byl důležitou součástí Katedry fotografie. Odešel na věčnou potulku, a zůstává po něm tak prázdno.

Jaroslav Bárta