Při nekonečných hovorech na Zoomu, zejména během pandemie, se člověk musel orientovat podle časových pásem. Při nastavení schůzky na CET – středoevropský čas – se v seznamu objevuje mnoho měst včetně Amsterdamu, Stockholmu a Říma, ale téměř nikdy Tirana, Kyjev nebo Varšava, které jsou součástí bývalého východního bloku…
Fotografie a turista vyrazili na výpravu dějinami na prahu modernity. Jdou spolu a ve vzájemné interakci se proměňují. Tyto proměny sleduji perspektivou pohledu turisty, kladu si otázku, odkud a kam turistu upírá svůj pohled? Odpověď hledám v příběhu jednoho snímku Niagarských vodopádů, který v dubnu roku 1840 pořídil Hugh Lee Pattinson…
Zdá se, že přinejmenším v posledním desetiletí určuje dynamiku sociálních sítí nespočet virálních hnutí, která však nejsou pouhou hrou s možností sebevyjádření ve virtuálním prostředí, ale svědčí o něčem hlubším, co se dotýká samotné proměny současné subjektivity…
V kapitole z knihy Metamorphoses: Towards a Materialist Theory of Becoming se filozofka Rosi Braidotti zabývá složitým vztahem mezi feministickou teorií, digitální identitou a naléhavou společenskou výzvou způsobenou rychlým rozvojem technologií…
Pojem empatie je notoricky nedefinovatelný. V odborné literatuře najdeme hned několik desítek definic, snažících se postihnout tuto údajnou schopnost vcítit se do druhé osoby, jako by neexistoval žádný konsensus a každý autor či autorka vytvářeli její definici nanovo…
Aukční prodej fotografií přinesl v první polovině letošního roku několik rekordních sum. Nejdražší fotografií v historii se nově stal snímek francouzského umělce Mana Raye a po více než jedenácti letech byl fotografií Temné vlny Františka Drtikola překonán rekord české fotografie na zahraničních aukcích…
O „umělém mase“ jsem poprvé uslyšela v roce in 2018. Tenkrát jsem žila v New Yorku a pracovala pro oddělení výzkumu a vývoje při Muzeu moderního umění (MoMa). Neprobíhala globální pandemie, ani válka na Ukrajině… zdá se to jako celá věčnost…
S vynálezem stabilizovaných fotografických procesů prý vzrostly mezi malíři obavy, že přijdou o práci: z množství autorů, kteří se tomto tématu věnovali, je nejznámější Aaron Scharf a jeho Umění a fotografie…
Výzkum klimatické změny čerpá z obrovského množství materiálních datových zdrojů, přesto ve veřejné debatě dominují generické datové vizualizace bez vazby na smyslovou zkušenost…
Jak mluvit o politice uzdravování a štěstí? Jak v sobě probudit touhu, díky které se už nedokážete spokojit s jiným životem než s takovým, který vás naplňuje? adrienne maree brown ve své knize Pleasure activism: The Politicsof Feeling Good (Požitkový aktivismus – strategie příjemného) navazuje na černošskou feministickou tradici a ukazuje, že i politika může být příjemná záležitost a že to, co je příjemné, vždycky obnáší vlastní komplexní strategii…
Tento text se snaží uchopit napětí, které vzniká při sčítání mrtvých, v jehož rámci je pravda sdělována moci, a rasově ovlivněnou logiku, s níž se tato úmrtí v podobných případech počítají…
„Lidé říkají, že ženy zapomínají na porodní bolesti kvůli jakési Bohem seslané amnézii, bez níž by reprodukce lidského druhu nebyla možná. To ale není úplně pravda – ostatně, co to vůbec znamená, že bolest je zapamatovatelná? Buď vás něco bolí, anebo ne,“ napsala Maggie Nelson…
Základní charakteristikou utopií je jejich nekonečný odklad. Jejich zhroucení, neuskutečnitelnost. Oproti tomu fantazmata jsou všudypřítomná, stálá, neustále se znovu a znovu artikulující v nečekaných okamžicích…
Antická nymfa je stvořením napůl lidským a napůl náležícím přírodním živlům. Promýšlení těchto mytologií je aktuální i dnes. Úvaha o hranicích zvířecího, lidského a toho, co člověka přesahuje; o beztvarosti lidského těla a těla přírody otevírá nové možnosti, jak přemýšlet o současné klimatické krizi ve vztahu k aktuálnímu umění (Michele Abeles) i k historickýmavantgardám (Raoul Ubac)…
Když v roce 1983 proběhlo v Brně sympozium Umění vystavovat fotografii, na kterém přednesl Josef Moucha svůj příspěvek o expanzivní fotografii, aby představil tento fenomén, tak jak jej rozvíjel jeho polský kolega Jerzy Olek, byla česko-slovenská odborná veřejnost skrze recenzi Petra Tauska, vydanou ve sborníku sympozia, opět informována o ambiciózní výstavě Lidská rodina (The Family of Man)…
Je třeba nechat padnout historický rozdíl mezi pravdivým a nepravdivým, mezi realitou a fikcí, mezi vědou a uměním. A právě takové opuštění ontologického, epistemologického a eticko-politického rozlišování, tedy kritiky, je tím, co míníme „posthistorií“…
Ve věku svrchované vlády digitálního obrazu je metaforická „smrt fotografie“ proklamována tak často a s takovou jistotou, že se téměř zdá být na slovo vzatým faktem.1 Je tedy do jisté míry perverzní, že fotografie se na tento rozsudek smrti z úst historie a technologie rozhodla zareagovat tak, že podle všeho zavinila velice skutečné, královské úmrtí…
Úvod
Valná část literatury o turistickém fotografování je intelektuálská,
pohrdavá a neúplná. Především přehlíží ambice a úsilí, které turisté
do fotografování vkládají…
Krajiny, hlavy a nahé ženy se nazývají uměleckou fotografií, kdežto fotografie současných událostí se nazývají fotografií novinářskou.
Alexandr Rodčenko, Cesty současné fotografie
Jak fotografie pomáhá legitimizovat a normalizovat stávající mocenské vztahy? Jak je prostřednictvím fotografií uchovávána, přetvářena, cenzurována a vymazávána historická a společenská paměť?
Allan Sekula, Fotografie mezi prací a kapitálem…
Ještě mi nebyly tři roky a žila jsem uprostřed Severní Karolíny, když Carolee Schneemann v roce 1964 vystoupila s performancí MeatJoy na Festivalu svobodného vyjadřování v Paříži…
Lidské tělo a tělesnost se zřídkakdy stávají předmětem filosofického výzkumu. Jedním z důvodů je skutečnost, že lidská studia se zabývají koncepty ducha, duše, mysli a reflexe, tedy procesy, jež jsou sice oku neviditelné, ale koncentrují se v tělesné schránce…
Za mého života se státní moci prostě nedůvěřovalo. Vláda nechtěla po svých občanech nic než průměrnost a poddajnost. Budoucnost beze změn? Pro vedení je rozhodně lepší než nějaké bouře…
V dubnu 2006 založili Oliver Laric, Christoph Priglinger a Georg Schnitzer blog vvork.com. Projekt čtyř neznámých studentů, kteří si na počátku vytyčili jediné pravidlo, a to publikovat obrázek alespoň jednoho díla každý den, se stal v podstatě přes noc hitem…
Jsem posedlý politikou a mocí. To je u novinářů běžné. Dnes tedy chci mluvit o tom, jak se lidská paměť propletla s politikou a mocí v nedávné minulosti, a především během studené války…
Baby Island Simulator je malá hra umožňující setkání s dítětem. Pokud si ji chcete zahrát, potřebujete k tomu dítě, které ještě neumí chodit a které posadíte na nějakou velkou izolovanou plochu, třeba na postel nebo kuchyňský ostrůvek…
Dostane-li se člověk k fotografii po intenzivní a často kontroverzní zkušenosti s modernismem, pocítí zvláštní úlevu. Jako by přišel ze zimy do tepla, jako by vylezl z bažiny a našel pevnou půdu…
Představte si místnost zalitou červeným světlem, několik fotoaparátů s oslepujícími blesky, nahé ženské tělo a vědce s prsty ulepenými od poševního sekretu a vprostřed toho všeho „živá“ hmota – vlákna, závoje a masa hmoty vyhřezávající z tělních otvorů média a poté proudící, plazící se a poskakující, či dokonce proměňující se v předměty, orgány a obrazy…
Princip pseudodokumentarismu ve středoevropském a balkánském posttotalitním výtvarném umění
Tento text je vlastně nesystematickým deníkem, neboť odráží zkušenosti, které jsem načerpal při spolupráci se současnými středoevropskými a rovněž balkánskými výtvarnými umělci či výstavními institucemi…
Digitální technologie s sebou přináší vznik nových kulturních forem a modelů organizování a uchovávání informací. Významným modelem soudobého vztahování se ke světu se stala databáze, jež je nejen tématem uměleckých děl, ale i samotným médiem jejich vytváření…
Dokumentární fotografie si v průběhu svého vývoje v Čechách vybudovala specifickou pevnou pozici a její sebevědomé vystupování vedlo na jedné straně k všeobecnému přijetí a etablování tohoto žánru v nebývalé šíři (zvláště v poměru vůči ostatním fotografickým disciplínám), na druhé straně ovšem také k aktuálně pozorovatelnému částečnému vykolejení, tvůrčí separaci a odtržení od reality…
Chebská Galerie 4 zahájila v prosinci 2005 třetí dekádu činnosti výstavou Zrození Múzy. Obrátila jí pozornost k fotografům, kteří se během minulého století v českých zemích zasadili o posuny vnímání uměleckých možností příslušného média…
„Můj milý deníčku…“ Hledat ekvivalent tradiční deníkové slovní formulky ve vizuálním jazyce bylo by patrně stejně obtížné jako pošetilé. Touto klasickou rétorickou figurou oslovuje se deník jako imaginární partner v intimním dialogu, jímž je verbalizována potřeba sdělovat, vypovídat o subjektivních zkušenostech, zážitcích, dojmech, emocích, myšlenkách, vizích apod…
Zhruba před třiceti lety začala fotografie daleko více naplňovat galerie, včetně těch na fotografii nespecializovaných. Fotografie se začala také v daleko větší míře než dříve studovat na vysokých školách a za fotografii se poprvé začaly platit značné částky…
Ontologická otázka
Nejčastější odpověď na výše položenou otázku – co je to fotografie – je latentně obsažená v etymologii jejího pojmenování a objevuje se opakovaně od počátků fotografie až do dnešního dne, či alespoň do nástupu digitální fotografie…
Jedním z důvodů, proč spojovat hudbu s fotografií, je jejich jistá fyzikální podobnost. Energetické vlnění o různých délkách a intenzitách: tóny jako mechanické vlnění vzduchu, které působí na náš sluchový aparát, světlo jako elektromagnetické vlnění vnímatelné lidským okem…
Italský kulturní historik a teoretik Carlo Ginzburg proslul zejména svými „mikrohistorickými“ studiemi – texty zaměřenými na každodenní, lokální a individuální události, osoby či komunity, v jejichž příbězích zároveň prosvítají obecnější problémy dané doby…
20. století začalo utopií a skončilo nostalgií, píše na úvod svého eseje „Nostalgia and Its Discontents“ Svetlana Boym. Toto tvrzení můžeme číst jako popis smyčky, cyklického času, ideově tolik vzdáleného od ustálené představy lineárního vývoje…
Knihy Eda Ruschae jsou těžko pochopitelné. Zatímco jeho obrazy lze věrohodně interpretovat v kontextu děl Jaspera Johnse a pop artu, jeho knihy jsou častěji vnímány jako proto-foto-konceptuální…
Spory ohledně významu pravěkých jeskynních maleb jsou dostatečným důkazem toho, že i když je jeho předmět zcela rozpoznatelný, samotný obraz nemusí být bezprostředně srozumitelný…
Navzdory alternativám, se kterými postupně přichází různé strukturální přístupy, zažívá antropologie od svého zrození neutuchající a více či méně otevřenou fascinaci neotřesitelnou jednoduchostí etiologických vysvětlení…
Ve fotografii posledních tří desetiletí je přítomen výrazný proud autorů, kteří se prostřednictvím fotoaparátu zabývají architekturou. Obecně sdíleným záměrem těchto fotografů je dokumentovat a současně interpretovat okolní svět…
Pokusíme-li se hledat a nalézt určitý jednotící prvek, který by vyděloval východoevropské umění poslední třetiny 20. století od uměleckých aktivit zbytku světa, dospějeme k momentu zoufalého, mnohdy pouze latentního gesta neurčitého vzdoru…
Konceptuální umění včetně performance je založeno na komunikaci čisté energie. Je neuvěřitelné, že jste po tři desetiletích dokázala udržet tak vysokou úroveň svých performancí…
Autor těchto řádků příliš nekonvenuje s pojmem umělý svět, který bez pečlivé filosofické analýzy nedává zrovna valného významu. Má totiž vůbec smysl pojem umělý svět zavádět? Neimplikuje uvažování o umělých světech skrytý předpoklad, že je tu někde ještě jakýsi svět pravý, ne-umělý, od těchto světů zřetelně odlišitelný? A pokud takový svět ne-umělý a pravý neexistuje, proč je nějaký svět umělý více a jiný méně? Neodehrává se pak naše žití spíše v mnohých možných světech a svět jako takový lze vykládat spíše jako jakousi dynamickou a proměnlivou strukturu, či spíše strukturování, utkávané z přediva různých variant myslitelných světů? A když už tu má být cosi jako tzv…
Potenciál fotografického média zdemokratizovat galerii rodinných portrétů nezůstal dlouho nevyužit, takže dnes zaujímají rodinné amatérské fotografie v rámci soukromých vizuálních archivů nezastupitelnou roli…
Rekonstrukce je přestavba a stejně tak jako lze přestavět dům, lze také přestavět fotografický obraz. Některé rekonstrukce jsou natolik radikální, že jsou zaměnitelné s novou konstrukcí…
Když se na stránkách světových módních žurnálů Voguea Harper’sBazaarzačala ve dvacátých letech dvacátého století, objevovat čím dál tím častěji fotografie, nastupovala zde po boku módní kresby, kterou později zcela nahradila…
Jak dnes můžeme definovat město? Jistojistě se dá říct, že zaběhnuté srovnání město versus venkov již nefunguje. Venkov ztratil svou primárně zemědělskou funkci, není vlastně opozitem města…
MS: Toto číslo Fotografa obsahuje bohatý obrazový materiál. Zajímá nás, nejen jak se má minulost města k současnosti, ale také jak se mají z architektonického a urbanistického hlediska jednotlivé městské části Prahy k celku…
V dnešní době se často mluví o tom, že žijeme v obrazové společnosti. Mohou za to redaktoři tiskovin, internetových publikací, částečně i televizních pořadů a také reklamní stratégové, kteří úzkoprse sledují jen jeden jediný cíl…
Téma vztahu současného umění a veřejnosti je v posledních desetiletích aktuální a široce diskutované a autor časopisového článku se musí rozhodnout pro jeden z dílčích pohledů. Já bych tu rád demonstroval silný vliv, který na mne v posledních týdnech měla kniha Lamberta Zuidervaarta, profesora filozofie na Institute of Christian Studies v Torontu a budiž mi dovoleno, vzhledem k omezenému rozsahu tohoto článku, vyzobat z konzistentního a velmi obsažného textu knihy pár argumentů, které mým dosavadním zkušenostem s tématem veřejného umění[ref]Viz např…
V roce 1969 přišel umělec Douglas Huebler s dnes již legendárním výrokem: „Fotoaparát používám jako ‚bezduchý‘ přístroj k pořizování kopií, který mi slouží k pouhé dokumentaci jevů, jež se objeví před objektivem, přičemž o výsledku rozhodují podmínky dané tím, jak celý systém funguje…
Žijeme, jak se často opakuje, v době podlomené víry v obraz, což má znamenat zhruba toto: doba obrazu má paradoxní vyústění, pokud se zdá likvidovat víru v obraz jako autentický výraz, víru v podstatnou autentičnost obrazu…
Je-li pro pojem amatér něco typického, je to jeho nejednoznačnost. Přesněji řečeno nejednoznačnost, kterou má pro současníky. Nikdo si o sobě přece nemyslí, že je amatérem. Respektive: Ano jsem amatér, tedy nejsem profesionál, ale moje tvorba profesionální kvalitu má…
Osmdesátá léta se výrazně lišila od předešlé dekády. Odlišnost obou desetiletí je ještě zřetelnější z časového odstupu. Pokud bychom toto stanovisko uplatnili na oblast polské fotografie chápanou jako autonomní tvorbu, můžeme říci, že tón udávala neoavantgarda, která zaujímala analytický postoj a která se zajímala o vizuální a jazykový fenomén nových médií…
Osmdesátá léta mám v paměti jako nadupaná, horečná. Skoro nikdo nevěřil, že režim krachne, ale všechna autentická tvorba a práce, všechna pravdivost byla automaticky vnímána jako subversivní, vzdorující, rozvratná…
Vycházím z toho, že neexistuje definice fotografie, protože taková definice by musela zahrnovat všechny ty aspekty, z nichž již byla „nahlížena“, z nichž je nahlížena dnes a z nichž bude nahlížena v budoucnosti…
můžeme spatřit scenérii, patrně část univerzitního kampusu, soudě podle optimistického značení a impozantních brutalistních staveb. Obraz je v pohybu; jak se výhled začíná otáčet, postupně se před námi odvíjí přehlídka budov, ale také obyvatel tohoto místa, rozličných mladých lidí, studentů bohémských i konformních, potencionálních profesorů, ochranky i policie…