Fotograf Magazine

„Můj milý deníčku…“ Hledat ekvivalent tradiční deníkové slovní formulky ve vizuálním jazyce bylo by patrně stejně obtížné jako pošetilé. Touto klasickou rétorickou figurou oslovuje se deník jako imaginární partner v intimním dialogu, jímž je verbalizována potřeba sdělovat, vypovídat o subjektivních zkušenostech, zážitcích, dojmech, emocích, myšlenkách, vizích apod. Také vizuální deník je jistě prostředkem sebevyjádření, ve formálním rámci deníku však doplňuje, případně nahrazuje jednolité textové sdělení koláží různorodých obrazových či textových fragmentů. Jako soubor výstřižků, obrázků, fotografií nebo například papírových „odpadků“ každodenního života, jakými jsou účtenky, jízdenky, vstupenky apod., nemá vizuální deník podobu spontánního proudu individuálního vědomí, libovolně přepínajícího mezi aktuálními impresemi, vzpomínkami a prospektivními vizemi.