Fotograf Magazine

S potěšením vám představujeme výsledky FOTOGRAF MAGAZINE OPEN CALL 2023, který posuzovala mezinárodní porota sestavená z odbornic a odborníků na současnou fotografii ve složení: 

Constanze Müller  (F/stop Leipzig), Emese Mucsi (Robert Capa Center Budapest), Moritz Neumüller (Photobookweek Aarhus), Simon Roberts (visual artist), Raphaëlle Stopin (Centre photographique Rouen Normandie), Anna Voswinckel (Camera Austria)

Gratulujeme vybraným fotografkám a děkujeme všem, kteří se přihlásili!

Julia Lübbecke

Weiche Knie

Julia Lübbecke (*1989) studovala na Královské akademii výtvarného umění v Antverpách, na Akademii výtvarného umění, architektury a designu UMPRUM v Praze, a Akademii výtvarného umění v Lipsku. Její mezidisciplinární praxe se zabývá vztahem mezi tělem, institucí a afekty. Julia se zajímá především o touhu, nepohodlí a znechucení, což jsou klíčová témata jejího subjektivního archivu. Její práce byly už byly vystavováno mezinárodně – v Museo de la Memoria y los Derechos Humanos v Santiago de Chile, v galerii v Turmu v Berlíně, ve VUNU Gallery v Košicích (SK) a v IKOB – Museum of Contemporary Art v Eupenu (BE). Obdržela cenu IKOB – Art Prize za feministické umění v roce 2019 a program Dorothea Schlegel Artist in Residence v roce 2022, a také obdržela granty od Stiftung Kunstfonds v Bonnu, nebo od Berlínského senátu. Julia Lübbecke je součástí kolektivu otc.

Weiche Knie (Slabá kolena) zahrnuje mé vlastní fotky, ale také materiál z mého probíhajícího výzkumu queer a feministických archivů. Ty dokumentují průběh historického násilí ve spojení s instituční léčbou, ale také s prvními odporovými hnutími a iniciativami, jako praktiky léčby svépomocí, jako byla feministická léčebná centra v 70. letech 20. století, návody první pomoci při policejním násilí, nebo první použití bidetů pro zabránění nechtěných těhotenství. Ve svých fotografiích praktikuji performativní přístup, ve kterém rozvíjím a inscenuji gesta s přáteli a kolegy. Prozkoumávají například otázku, jaké doteky a pohyby potřebujeme ve zranitelných chvílích. V instalaci se tato gesta znovu rozpohybují tištěnými materiály, ale i aranží sádrových desek. Weiche Knie se ptá, po jakých vztazích toužíme, abychom umožnili i jiné formy poskytování a obdržování péče, a také co to znamená mít v každodenním životě vlastní názor.

Instagram –@uli.ecke

Francesca Cugno

Rosacroce

Francesca Cugno (*1997) je italská vizuální umělkyně. Narodila se v jednom z nejjižnějších měst na Sicílii, kde žila až do svých devatenácti let. Nyní žije a pracuje v Turínu v Itálii, kde studuje MA program fotografie na ISIA v Urbinu. Její fotografická cesta se momentálně vyvíjí ve dvou rovinách: paměť a tradice spojená s konkrétním místem a jeho změnami, a obraz samotný ve spojení s mocí a manipulací nových forem čtení.

Uprostřed štosu knih byl lístek s poznámkou: Proč se člověk narodil, jaký to má smysl, když má zemřít a navždy zmizet, jako by se nikdy nenarodil? Rosacroce je vizuální příběh vrstvený skrz vizi muže, který celý život utajeně prožil mezi Svobodnými zednáři, a až do smrti o tom nikomu neřekl. Je v tom pravda a lež, je to hřích, forma, znovuzrození. Projekt se zrodil z objevení soukromého archivu a jeho zpracování. Obrazy se částečně stávají procesem prchlivé paměti, kterou jsou znovu tvořeny příběhy, které nikdy nebyly vyprávěny, a manipulovanou pamětí, ve které jsou všechny identity zmatené. Prožitá místa, symboly a slova se stávají těmi protagonisty.

Instagram – @francescacugno

Vyjádření poroty

Anna Vorswinckel

Julia Lübbecke ve své práci trasuje příběhy širokých sociálních hnutí. Pro to zkoumá fyzické i virtuální obrazové archivy. Přetvářením vizuálních reprezentací v sochy a prostorová aranžmá Julia Lübbecke zhmotňuje své výzkumné procesy, ale i populární diskurzy.

Moritz Neumuller

Tak jako v předchozích projektech, Rosacroce fotografky a vizuální umělkyně Francescy Cugno je reflexí archivů a nalezených fotografií. Jsou uspořádány tak, aby vytvořily fikční, ale i přesto přesvědčivý příběh. Svůj příběh vepisuje do kontextu spirituálního a kulturního hnutí, které vzniklo v Evropě v raném 17. století, jehož členové si říkali Rosekruciáni. Řád růžového kříže je postaven na víře v nové ezoterické světové hnutí, a protagonista projektu vypráví příběh muže, který prožil svůj život v tomto řádu. Obrazy Cugno přesvědčivě propojují místa, slova a symboly, a vytváří tak paměť, jak vlastní, tak i protagonisty.

Instalace Weiche Knie Julie Lübbecke popisuje afektivní tělesnou reakci, kterou nelze ovládat. Čerpá z historického materiálu ze svého probíhajícího výzkumu jak v queer a feministických archivech, tak i své vlastní fotografie. Umělkyně tak vytváří krajinu obrazů, které jsou jemné, ale i mentálně stimulující. Projekt se zabývá formami vědění odporu a praktik pomáhání sobě samému tím, že ve fotografiích prezentuje momenty zranitelnosti. Tento performativní přístup jí umožňuje přetvářet jednoduché osobní momenty v komplexní politické prohlášení.